ORIN

Frank Lucas (70s) - biggest heroin kingpin... Frank Lucas (since 90s) - retired drug dealer. Strhující podívaná, kterou je nesmírně zajímavé sledovat z pohledu vývoje postav, zejména té hlavní, která jako by se poučila z přešlapů svých filmových předchůdců (nabízí se srovnání se Scarface nebo Heat) a její pád není tak úplně smrtelný. P.S. Film mi opět potvrdil, že sedmdesátá léta měla naprosto jedinečný styl a atmosféru, naproti tomu léta devadesátá neměla styl žádný.

Hodně čitelný Columbusův scénaristický rukopis, který v tom nejlepším připomíná "jeho" slavnější Rošťáky.

Tenhle film je pro mě jedním velým paradoxem. Dvě třetiny divák zírá na nudné scénaristické "choutky", stylistické "vychytávky" a hvězdné obsazení, které je filmu jakoby jen na ozdobu. Pak přijde závěrečná třetina, kdy je příběh zcela převrácen nespolehlivým vypravěčem aka kansaskou léčkou. Je to právě poslední třetina, která je překvapivě zábavná, pokud si odmyslíte vše předešlé. Ve spojení s tím je totiž překombinovanou a maximálně iritující fraškou, jinými slovy kupí vysvětlení na vysvětlení a z diváka dělá jen blbce.

Tuhle neskutečně nabubřelou áčkovou břečku musel režisér napsat doma při tlači. Henckel von Donnersmarck totálně přecenil své režisérské a scénaristické schopnosti a jen dokázal, že i když má v kapse Oscara, tak si nemůže dovolit cokoliv. Depp má u mě první velkou kaňku, Jolie po Salt už druhou.

Hal Hefner (žádný playboy to rozhodně není) je průměrný americký teenager - no, spíše podprůměrný a navíc trpící koktavostí, prostě pro současný americký nezávislý film typicky loserovsky vyhlížející jedinec. Nevím, do jaké míry současná vlna typově podobných filmů odráží americkou společnost a její vnímání sebe sama, ale je to čím dál divnější - stejně jako tenhle film, který koktavě vypráví jako jeho hlavní hrdina, v podstatě nic neřeší a k ničemu nedojde.

V rámci subžánru teenagerovských komedií určitě lehký nadprůměr, zejména díky Justinu Longovi, Jonahu Hillovi a fekálnímu humoru, který naštěstí zůstal celý film zavřený za dveřmi. :-)

Jeden z těch mála "divných" filmů v tom dobrém slova smyslu. V mnohém mi to připomínalo Můj svět nebo filmy Todda Solondza.

Strašně mdlé a fádní. Originál neznám, ale pro mě je tohle tak odfláklá filmařina. Obě hlavní postavy jsou neskutečně ploché a nezajímavé, jejich motivace nepochopitelné a hlavně divák se s ani jednou nedokáže ani na sekundu ztotožnit. Pár sice dobře nasnímaných akčních sekvencí bohužel celý film nezachrání. A co mě na filmu, slušně řečeno, nejvíc irituje, je způsob jakým je příběh podán, přičemž závěr filmu je prezentován stylem "jo diváku, to sem tě převez, to čumíš?" Čuměl jsem dokonce s otevřenou hubou, jakou blbost dokázal West natočit.

dat is koffie! | quel café! | your favourite belgian coffee!

I přes benátského Zlatého lva pro mě zůstává film stále nedostatečně doceněným. Sofia Coppola má obrovský cit pro zachycení těch nejskrytějších emocí, přičemž vůbec netlačí na pilu a film nechává volně plynout. Jako nejzajímavějš prvek mi přišel obměňující se temporytmus v jednotlivých částech filmu - dlouhé občas statické záběry, které dokonale zachycují prázdnotu Johnyho života v úvodní a závěrečné části, jsou v opozici vůči části ústřední, kdy je Johny se svou dcerou Cleo a kamera se nesnaží jen tiše pozorovat.