Morholt

Kdesi na americkém vidlákově pořádají čas od času závody s nabušenými auťáky, přičemž favority jsou stáje, jejichž šéfové se nenávidí. Jejich řevnivost vzroste o to víc, když syn jednoho z nich přejde k nepříteli. Kouzelně prostoduché a předvídatelné ve všech aspektech, ale možná právě proto to dokáže zabavit. Travolta tu rutinně vyststřihnul správňáka a nutno mu přičíst ke cti, že to neodflákl, Madsen si odchraptěl dalšího padoucha a Shania Twain dala vědět, že je pořád naživu. Závody, které tu hrály dost výraznou roli, odpovídají finančním možnostem, ale zase to nebyl žádná hrůza. Takový průměr. Stejně jako celý film. 50%

Nově zformovaná nezkorumpovaná jednotka nahání drogového bosse. Nic víc, nic míň. Občas se splaší kameraman, sem tam ujede ruka střihačovi, ale film má celkem solidní tempo, poměrně sympatické osazenstvo a akce, byť je spíš průměrná, mě také neurážela. Seděl mi i relativně odlehčený nádech. Taková fajn jednohubka, která pro mě byla první srážkou s paraguayskou produkcí. 55%

V Polsku je katolická církev vlastně největší politickou stranou a jako taková si i počíná. Korupce, výhružky, intriky a následné zastírání všech prohřešků. Kler ukazuje že máslo na hlavě nemají jen nejvýše postavení preláti, ale i venkovští kněží, učitelé na církevních školách a vlastně i jeptišky spravující sirotčince. Nicméně pokud pominu ty nejvýše postavené, kterým jde především o mediální obraz církve i jich samých, nejsou postavy černobílé. Jsou to lidé s vlástními démony či s obyčejnými lidskými slabostmi, které si ale jako kněží nemohou dovolit a tak se topí v alkoholu nebo v neustávajících výčitkách. Smarzowski mě opět totálně uzemnil a dost dobře nechápu, proč se jeho filmy nepromítají v našich kinech. Každý z nich by si to zasloužil. 100%

Partička lidí se zúčastní slasherové bojovky, aby záhy zjistila, že nejde jen o hru. Jednoduchý koncept, jehož vyústění člověk trochu očekává, ale není si jím tak docela jist. To mě na tom bavilo. Sedlo mi i tempo vyprávění a i přes zjevné nedostatky mě neuráželo ani herecké obsazení. No a nakonec potěšila i perlička nakonec. Mínusem je vizuál a ne úplně vymakaná charakteristika hlavní hrdinky. Ale i tak se jedná o solidní debut. 65%

Rudolf Hrušínský prakticky nesundavá nehybnou masku úřednického suchara a když promluví, jeho hlas zní monotónně, ale přesto všechny ostatní přehrává o parník. Není to tím, že by zbytek osazenstva zahrál špatně. Naopak. Jenže Hrušínský byl jedinečný. Co se týče britské koprodukce, tak souhlasím s tím, že ta tady byla prakticky zbytečná a co se herců týče, vystačili by jsme si z vlastních zdrojů, ačkoliv Anne Heywood obstála ve všech ohledech. Na druhou stranu chápu, že točit se západními filmaři muselo být tehdy lákavé a navíc měl film větší šanci prosadit se i za zdánlivě se rozpadající železnou oponou. 85%

Technicky celkem zvládnuté, herci byli ucházející a solidní je i scénář, na kterém je znát erudovanost Jakuba Bažanta. Ale na mě to bylo příliš chladné. Kupříkladu zápasy, o které tu není nouze, diváka nedonutí, aby nároďáku fandil a radoval se s ním z vítězství. Přítomná komunistická buzerace působila oproti jiným dobovkám jako selanka a moc se nepovedla ani romantická linka, protože mezi Březinou a Patrycjou Volny byla nulová chemie. Jako exkurz do téměř zapomenuté sportovní historie film funguje solidně, ale od dramatizace jsem čekal přeci jen trochu víc. Nicméně českých sportovních filmů je jako šafránu, tak trochu nadhodnotím. 70%

Narcistický jeliman se chová jako magor k diagnostikovaným magorům. A zabírá to. Asi. Já nevim. Postrádal jsem tu souvislost, polopatičtější vysvětlení Laingovy léčby a hlavně postavy, chovající se alespoň trochu normálně. Asi po půlhodině jsem z toho byl jelen a tak jsem si pro jistotu něco vygůglil a z toho jsem získal dojem, že film je úplně mimo. 15% za herce, ačkoliv Tennant, byť asi zahrál to, co měl, mi nebetyčně lezl na nervy.

Aviv, Dotan, Benda a Dubi jsou kamarádi z armády, jejichž cesty se po ukončení služby z různých důvodů rozejdou. Po letech se objeví v Kolumbii dívka, která je nápadně podobná Avivově snoubence a Dubiho sestře, která je považována za mrtvou a tak se celá čtveřice opět schází a zahajuje pátrání. Kromě zkorumpovaných policistů a drogových překupníků jim stojí v cestě vzájemné antipatie a vnitřní démoni. Spojení Izraele a Netflixu opět zafungovalo. Z hlediska akce se sice nejedná o nic světoborného, ale o té to tady z mého pohledu tolik není. Seriál se primárně soustředí na postavy, které si nesou z minulosti svá traumata, které jsou pomocí retrospektivy postupně odhalována. Vykreslení jednotlivých charakterů považuji za největší přednost. Givon se ale neomezuje jen na ústřední hrdiny, ale dává prostor i vedlejším postavám ať už se jedná o izraelskou policistku nebo o vůdce sekty, který vede výrobu drog. Jako mínus vidím určitý mysteriózní nádech, který mi tu tak úplně neseděl, ale nebylo to nic, co by se nedalo bez větších problémů překousnout. Jsem zvědav, s čím přijdou Izraelci příště. 85%

Těch matek v domácnosti potácejících se na hranici deprese tu bylo víc než dost a proto se mi strašně líbila charakteristika hlavní hrdinky. Agnes sice není úplně šťastná, ale na druhou stranu ani nešťastná. Nikdo nemůže říct, že by jí manžel týral nebo nemiloval, jenže chybí mu určitá dávka empatie tolik nutná pro vyloženě harmonický vztah. A ačkoliv se nakonec prostřednictvím puzzle vymaní z té submisivní bubliny, ta katarze působí přirozeným dojmem, takže se z ní mávnutím kouzelného proutku nestane dominantní dračice, jak se to v mnoha jiných filmech stává. Všechno působí přirozeně a to dvojnásobně platí o výkonu Kelly Macdonald, která hraje srdcem a troufám se říct, že je to dosud její nejlepší výkon, za který by si zasloužila nejednu cenu. 85%

Zvrat v přišel vlastně hned na začátku a reverzní styl vyprávění mi docela seděl, ale to bylo tak všechno. Pokud pominu nějaké to gore, je to zoufale nevtipné a vzdor tomu, že se vlastně pořád něco děje, se film strašně táhne. Korunu tomu nasazuje dvojice Kranz-Hannigan, přičemž on leze na nervy a ona je nudná. 30%