Morholt

Globální oteplování je prevít a to i přesto, že to náš vševědoucí Vašek vidí jinak. On ovšem neví, že díky tajícím ledovcům se na svět dostanou brouci, kteří způsobili vyhynutí mamutů a teď mají políčeno na lidstvo. Takže scénář dostatečně blbej na to, aby to byla strašná nuda. A to byla. Jediné, co stálo jakž takž za řeč, byli samotní brouci a některé gore scény. Ale to je tak vše. Zklamán ale nejsem, protože jsem vůbec nic nečekal. 20%

Být to kraťas, bylo by to super. Jenomže hlavní hrdina hodinu jen běhá po lese, absolovuje sáhodlouhou cestu a to všechno bez nějaké výraznější atmosféry nebo napětí. Představitel titulní role se sice snažil, div se nepřetrhnul, ale to nestačilo. Pořádně zajímavé to začalo být až ke konci, kdy přišla pointa, přičemž její polovinu vytušíte už na začátku. No a ta druhá polovina..........já nevim. Určitě překvapí, ale na mě je až moc přitažená za vlasy. Od Indonésanů je to hezký pokus, ale u mě to na víc jak 30% stačit nebude.

Některý detaily mě dokážou naštvat. Třeba hra, která vznikla ve Španělsku v dobách Torquemady, disponuje anglickými popisky. Ba co víc, je to všechno psáno dnešní angličtinou. Já vím, že jde o prd, ale tak kua bylo by tak složitý, nechat to napsat alespoň španělsky s tím, že by to jeden z těch tatarů dokázal přeložit? Asi jo. Jinak, jak už tady padlo, jedná se o hybrid Jumanji a Nezvratného osudu, který má své světlé stránky, kterými jsou především dámy a pár krvavých momentek, ale bohužel převažují negativní pocity. Autoři si moc nevyhráli se způsoby zabíjení a právě na nich to v podobných filmech stojí. Umíralo se až moc obyčejně. O nesympatických jelitech mužského rodu ani nemluvím. S napětím se také zrovna netrhaly pytle, ale přimhouřím oči a těch 40% tomu pošlu.

Buď můžete děti vychovávat k tomu, že Alláh je mocný a za sebeodpálení v předvánočním Albertu půjdou nejkratší cestou do ráje, anebo je můžete zavřít do klece a tam je 10 let psychicky mučit a dopovat, až se z nich stanou tupá a bezcitná hovada. A řeknu vám, že v tom Albertu by nadělaly stejnou paseku jako ta bomba. Jen by to bylo zábavnější. Celkem neotřelý slasher, dá-li se tomu tak říkat, se spoustou krve, která ale nepůsobí účelově, a s neokoukanými tvářemi, jejichž výkony nijak neurážely. Jen z hlavního hrdiny jsem měl ze začátku rozpačitý pocit, ale nakonec si to sedlo. Docela mě překvapilo, že se dá natočit ještě něco relativně nového. i za to patří palec nahoru. 75%

Zvláštní film. Šel jsem do toho s tím, že se jedná o ruskou mafii, ale tohle je úplně o něčem jiném. Příběh vypráví o životě zločinecké sibiřské komunity řídící se vlastními zákony, kde jsou děti vychovávány s důrazem na velmi specifický kodex cti, víru v Boha a bratrství. A taky z nich dělají experty na to, aby s nimi nikdo hned tak nevyjebal. Výborní Malkovich, Stormare a Tomlinson. A také všichni ti ostatní, jejichž jména neznám. Jen ten příšerný ruský přízvuk to občas kazí. Ale v tom jsou západoevropští filmaři nepoučitelní. 85%

Trpí to klasickou nemocí většiny béčkových slasherů. Polovinu filmu se prostě nic neděje. Trojice mladých lidí chodí, a mluví o blbostech. Ale ani když se po třičtvrtěhodině objeví hlavní záporák film nenabírá nějaké tempo a neodčkal jsem se ani nějakého výrazného krveprolití a už vůbec ne hrůzy a mučení. Těch pár kečupových scén bylo sice solidních a herci nepatřili k nejnesympatičtějším, ale po větší část filmu jsem těžce průměrně nudil. 40%

Jaká je pravděpodobnost, že dvě šukézní milfky, navíc nejlepší kamarádky, mají stejně staré syny, kteří splňují standartní podmínky pro hezouny? A jaká je pravděpodobnost, že se ti dva zamilují do matky toho druhého a matky jejich city opětují? A jako na potvoru jedna je nezadaná a manžel druhé odjíždí za prací do Sydney, což vede k rozbití rodiny. Takže ono by se chtělo říct, že námět je originální, ale on je totálně vymaštěnej. Oukej. I z debilního námětu se dá vytřískat solidní počin. To se tady ovšem nestalo. Když si to tak zpětně přehrávám, tak kluci se zamilujou, ženský se zamilujou a všichni jsou zamilovaný. Jasně, i tady se najde prostor pro moralizování, že to není správné, ale je to vlažné a ani postupem času to na intenzitě nenabývá. A přitom stačilo dát oběma dámám manžely a film se mohl vyvíjet lépe a jinak. Docela mě to štve, protože Naomi i Robin Wright patří k mým oblíbeným herečkám a ačkoliv jsou to právě ony, kdo snese přísnější měřítko, nedokázaly Adore vytáhnout z podprůměru. 30%

Mírné zklamání. Musím ocenit nádherné scenérie, výbornou hudbu a nakonec i Bena Stillera, který si ve své režii střihl poněkud vážnější roli a obstál. Jenže na konci jsem nevěděl, jaký postoj k Mittymu zaujmout. Jedná se o příběh uťáplého chlapíka z podzemí časopisu Life, který utíká do vymyšlené reality, aby nemusel řešit, že je loser? Částečně ano. Ale tahle rovina celkem brzy odezní a začíná celosvětová trip movie, kdy se hlavní hrdina vydává na cestu za věhlasným fotografem, aby získal ztracený negativ, jenž má vyjít v posledním tištěném čísle jeho časopisu. Tady jsem se párkrát zasmál, bylo tu několik dobrých scén i nápadů a jak už jsem psal výše, nádherné exteriéry. Jenže spojit tu cestu s něčím hlubším, to byla podle mě chyba, protože ta snaha o nějaké poselství působila dost neohrabaně a já jí nebyl schopen sežvýkat. Jedná se určitě o milou podívanou a zajímavý pokus, ale není to ono. 55%

Ne, na tohle neskočim. O čem to vlastně bylo? O černochovi, kterého pustí z kriminálu a on dál prodává fet a chlapovi, co ho odmítne zaměstnat vyhrožuje, že si na něj počká? A pak si hraje na spořádaného otce a partnera? A tomu mám jako věřit? S tímhle mám soucítit? A pak přijde incident, ke kterému to celé směřuje, ale ten je tak neskutečně jednostranně podaný, že tomu může uvěřit jen osoba naivní či navedená. Celé to ještě umocňuje přítomnost Kevina Duranta, který vystřihl to správně tupé plešaté hovado. A že to bylo sestaveno na základě výpovědi svědků a příbuzných? Určitě všichni víme, jakou faktickou hodnotu mají výpovědi cikánů. Většinou si z toho musíte odečíst 80%, vydělit to celé třemi a vynásobit 0,5. Pak se možná doberete k pravdě. A tohle je to samé. Jediným, ale zase poměrně výrazným pozitivem jsou herci, kteří podali civilní a uvěřitelné výkony, což se s bídnou režií poměrně dost tlouklo. 30%

Soudních dramat zabývajících se bojem jedince proti korporaci je habaděj. Ale jen zlomek jich je opravdu kvalitních a Puncture mezi ně bezpochyby patří. Už jen tím, že se zabývá něčím zdánlivě tak triviálním, jako jsou bezpečnostní injekce. Samotného mě později překvapilo, kolik procent HIV pozitivních tvoří právě lidé, kteří se nakazili vinou infikovaných jehel. A ještě horší je, že řešení existuje a je finančně únosné. Ale jak už to tak bývá, korporátní lobby je všemocná a boj s ní bývá většinou bojem proti větrným mlýnům a ačkoliv se dá dosáhnout dílčího úspěchu, zcela vyhrát bohužel nejde. Krásně to demosntruje postava právníka, zastupujícího výrobce injekcí, který dává za příklad soud s šéfy tabákového průmyslu. Ve velmi sledovaném procesu tehdy tabákoví giganti zaplatili 165 mld. dolarů, ale změnilo se něco? Weiss a Danziger také dosáhli jistých úspěchů, ale plastové stříkačky se stále používají, v rozvojových zemích dokonce opakovaně a dále šíří virus HIV. Co se Chrise Evanse týče, tak v jeho podání se asi jednalo o dosud nejvyzrálejší výkon. Nebylo to sice nic dechberoucího, protože tento herec nemá nijak vysoké limity a já bych si na jeho místě dokázal představit slušnou řádku jiných jmen, ale po šaškování v Kapitánovi Americe a Fantastic 4 jsem ho přeci jen vzal trošku na milost. Na debut se jedná o výbornou a vyzrálou záležitost. 85%