Gimp

Ano, jako umělecký snímek to oceňuji, byť jako "normální" film mě to zklamalo. Proto také změna hodnocení poté, co ve mně film uležel a já už nejsem na něj tak naštvaný za to, jak mě nudil. Ona ta nuda totiž přišla právě v moment, když ze scény zmizeli oni dva hošani v bílém. Je to chytře vystavěno tak, aby po smrti Džoržíka už divák neměl komu fandit, totiž snad krom oněch dvou magorů. Rodiče mne zklamali - nedokázali ochránit své dítě, vzepřít se byť jedinému přání trýznitelů. Jejich bezmoc a ubohost se mi hnusí, protože zrcadlí moje vlastní (možné) chování - chování, které je normální, jediné rozumné, ale také bez špetky hrdinství a inovace. Bez podmínek příjmají svůj úděl a jejich pasivita je pro mě tím, co znervózňuje nejvíc. Chci, aby už mě s tím neotravovali a rychle zdechli, zatímco nedotknutelné zlo ať si dál klidně řádí, nakonec je to jen ve filmu. Tohle není Divoká řeka ani jiný dobrodružný příběh, kdy se obyčejný člověk dokáže vzepřít svému osudu a porazit silnější reprezentaci zla. Prostě jen čumíme na to jak obyčejní lidé dostávají psychicky i fyzicky přes hubu a když už se zdá, že by z toho mohli vyváznout živí přeju si, aby aspoň za svou obyčejnost zdechli rukou těch stvůr. Když nemůžete žít jako hrdinové, tak chcípněte jako zbabělci.

Mytologie na postupu. Mnohem barevnější, pestřejší a působivější. Pod slupkou z červené kůry se pak ukrývají dvě jaderné otázky. A totiž zaprvé - láska k partnerovi musí být vykoupena zanedbáváním nebo chcete-li neláskou k ostatním. A za druhé - když jste objektivně lepší, výjimečnější, vzácnější než druzí, má váš život větší cenu, máte právo být na sebe pyšní? Nebo-li - znamená tedy, že když se člověk přiblíží hodnotám, které jsou splečností ceněny více než jiné - například - zrodila potomky, zachránil životy, podporují charitu ... znamená to, že dosáhl víc než ostatní?

Fight club o lásce?

Je to strašně hloupé ale taky stejně tak upřímné a naivní. Uchránit panenství dcerušky, která je spratek jako když jí vyšije a běhá jako trotl (klika že je tam tak málo, Maggie Grace je příšerná herečka) a přitom rozstřílet nebo umlátit asi tak 200 albánců, arabů a jiné přistěhovalecké verbeže. Je úplnej zázrak, že Liam Neeson nepůsobí při tom běsnění komicky (i když při mučení proudem je to už tak tak). Těším se na dvojku :)

Nechápu proč kozy neukázaly i ta vojanda a pobožná husa:(

Dělané pro chlapy, byť místy i melancholické, upřímné, zamyšlené, citlivé ... prostě pro chlapy:) ... celé je to spíš než realita taková utopie o (ne)dokonalém muži, který řeší konflikt rozum a chtíč, má materiální zajištění, šarm, fyzickou krásu, slovní zásobu i nadhled. I přes to přese všechno a přes jeho schopnost vše ustát to ale pořád není dost k tomu, aby byl doopravdy šťastnej. P.S. další season už prosím ne!!!! (pozdě, 28. září se kolovrátek znovu roztočí)

Každý superhrdina by měl mít svůj protiklad a Batmanův protiklad je Joker. Oběma se stalo v minulosti něco pěkně na hovno a trochu z toho zmagořili - jeden si navléká netopýří kostým a likviduje mafii, druhý si navléká fialový kabát a ... dělá vlastně totéž, jen poněkud méně vybíravými prostředky, bez ohledu na životy civilistů. Jeho programem je vývoj a výzva. Batman má minulost, dal mu jí minulý díl. Rozvoj jeho postavy je ukončený a nebo si to alespoň myslí. Joker, který sám minulost nemá (respektive, jak sám praví v Kameňáku: "If I am going to have a past, I prefer it to be multiple choice.") se také mění a to pod vlivem toho, jak poznává sám sebe a své neomezené schopnosti. /////někdy to možná dopíšu... Batman zasazuje svou antigravitační rukavicí postmoderně poslední ránu a ta se knockautována poslušně poroučí k zemi zapomnění. Zde reprezentována Jokerem s jeho antihodnotami, relativizací, šílenstvím, anarchií, zlem - jak chcete. Batman reprezentuje funkční systém, dobro, ekvilibrium. Ačkoliv sám zmítán pochybami musí uvěřit, aby zvítězil. To musíme i my. Film reprezentuje nutnou víru západní civilizace (možná rovnou USA) v to, co dělá ačkoliv si není jista správností svého konání, ale nekonečná reflexe je příliš nebezpečná, protože ztráta jistot může vést k apatii a "spotřeba" je pouze článkem mezi řádem a anarchií. Paul Feyerabend a jeho leckdy nepochopené Anything goes je střídáno neméně nebezpečným: Uvěř a konej. Vzniká syntéza obou přístupů v podobě Two-Face a je za pomoci samotného Batmana rehabilitována. To, že to je ale taky cesta do horoucích pekel je snad ale už všem jasné ... :)

Bylo to celé nějaké černobílé a přihlouplé s prominutím. Pořád jsem se musel ptát: proč, proč a na konci PROČ? Když to jde mnohem snáz. Stačilo by si na jednoho, dva třídní prominenty počíhat k večeru až půjdou z party a železnou tyčí jim v kukle rozlámat pár kostí. A ne kvůli tomu střílet do děcek že jo.. Zasraný emáčci

„Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, pak je reálná ve svých důsledcích.“ W.I. Thomas (ale podle Wallersteina je spoluautorem citátu i Thomasova manželka Harriet)

Keith vykouří své tři cigarety - maximum co má dovolené od doktora. Mick nám zatancuje a žďouchá rozkrokem do zadečku Christiny Aquilery. Erekce se už bát nemusí. Ono ustát to, že se stáváte velkoburžoazním dědulou, proti kterému jste před 40 lety brojili je asi to největší stonovské umění. Zároveň je to ale taky solidní křeč.