(mOnkey)

Milý malý film (rozpočet dva a půl milionu dolarů), u kterého sice po prvních pár minutách přesně víte, kam se bude ubírat, ale stejně mu to nakonec (pravděpodobně) odpustíte. Frank je bývalý trestanec s pokročilým Alzheimerem, jenž si v minulosti poseděl v chládku za své zlodějské přečiny. Teď žije stárnoucí muž sám a jednou za týden ho navštěvuje jeho syn, který mu koupí robota, aby mu vypomáhal v domácnosti a staral se o jeho duševní zdraví. Frank nejdřív není přítomností mechanického společníka vůbec nadšen, ale poté co zjišťuje, že robot není schopen rozlišit mezi správným jednáním a kriminální činností, rozhodne se s jeho pomocí provést poslední prácičku/y. Nesklízejí se tu auta ani nespouští hotelová postel na kladce, ale krade kniha a šperky mladého manželského páru. To vše v rámci zachování „vyššího dobra“. Je třeba upozornit na to, že film funguje hlavně díky vynikajícímu Franku Langellovi, starému morousovi trousícímu hlášky („Zmizte, vy usmrkanci.“ „Co je to za zmetka?“), které by stejně dobře připadly snad už jen Clintu Eastwoodovi. Zbytek obsazení je bohužel jedním slovem příšerný (až na Susan Sarandon, ta ujde), což přičítám zejména malému rozpočtu, který nedovoloval lovit v áčkových vodách. Rezignovaný James Marsden se raději ani nesnaží tvářit, že by uměl hrát (v čemž má pravdu, protože opravdu neumí) a Liv Tyler je se svou konstantě ublíženou tóninou hlasu mimořádně otravná. Závěrečný zvrat ve vztahu dvou postav (nechci zbytečně spoilerovat) působí jako vycucaný z prstu, na druhou stranu Frankovo rozhodnutí, jestli učiní jistý „morální“ krok a přijme tak následky stáří a chřadnoucího duševního stavu mi přišlo hodně fajn. P.S. Pokud by někdo věděl, kde sehnat skladbu ze závěrečných titulků, byl bych rád, kdybyste se mi ozvali. Zájemci si ji můžou zatím pustit zde, ale zajímalo by mě, jak funguje YouTube počítadlo, zřejmě započítává pouze jednu návštěvu denně, neboť jenom já jsem si dnes písničku pustil už nejméně třicetkrát. : ) 70%

Ač nerad, souhlasím s většinou (v tuto chvíli jsem pátým hodnotícím, z nichž jen jeden udělil snímku jiný počet hvězdiček než dvě a dá se tedy předpokládat, že se zatím líbil pouze jednomu člověku) a přidávám další nelichotivé hodnocení. Doomsday Book byl jeden z mnou nejočekávanějších filmů roku 2012, o to je zklamání větší. Ale zčásti jsem na vině i já, mám totiž ve zvyku si o filmech zjišťovat co nejméně informací a nechat se překvapit - tady jsem skončil u kratičkého teaseru, ze kterého jsem mylně vyvodil, že se bude jednat o šílený (post)apokalyptický sci-fi mix, který zdůrazní rodinné hodnoty a vazby... Nebo tak něco. Ve skutečnosti jde ale o tři povídky, které jsou všechny bez výjimky dobře zrežírované. S obsahem už je to horší. Po prvním, invazí nemrtvých inspirovaném, příběhu jsem doufal, že to nejhorší mám za sebou a že ta otřesná, nepadnoucí hudba představuje nějaký sofistikovaný umělecký záměr. Pak ale přišel na řadu robotí Buddha, který blábolil něco o... něco blábolil. Tohle se ostatně jeví jako problém celého filmu, subjektivně pouze prvních dvou povídek - kdybyste se mě zítra zeptali, o čem že to vlastně ten film, respektive jednotlivé povídky byly, kromě námětu bych vám asi nebyl schopný říct vůbec nic a nebo jenom hodně osekanou verzi toho, co se v nich událo. Tohle ovšem neplatí pro třetí příběh, to je totiž něco tak absurdního (a tedy zapamatovatelného), že jsem se musel téměř po celou dobu uculovat a po skončení se jen utvrdil v tom, že něco takového vymyslí vážně jenom Korejci. Pro mě tedy nakonec zklamání, na druhou stranu by asi nemělo být tak velké, když vezmu do úvahy, že tvorbu Ji-un Kima (tedy z toho mála, co jsem viděl) mám sem tam chuť obdarovat známkou nejvyšší, jindy se můžu nudou ukousat. A s Pil-seong Imem je to zatím taky jako na houpačce. Tentokrát to bohužel nevyšlo.

Nejlepší díl série.

Kdykoliv jindy by byly tři hvězdičky na Burtona obrovské zklamání. U Temných stínů se naopak jedná o velmi příjemné překvapení. Po traileru jsem se totiž obával nejhoršího. A když říkám nejhoršího, nemyslím tím nějakou nedomrlou Planetu opic, nýbrž něco ještě mnohem úmornějšího. Proto lze vlastně říct, že ta ukázka je zvolená dobře, protože nenastaví naše očekávání zbytečně vysoko - stále se totiž jedná o jednoho z nejhorších Burtonů. Temné stíny mají být hlavně komedií. A přestože jsem se za celou stopáž zasmál pouze jednou (poznámka Johnnyho Deppa o Alice Cooperovi), necítil jsem se při sledování nijak trapně a ani jsem se za tvůrce nestyděl, což se dá samo o sobě považovat za úspěch, protože jak říkám, trailer byl příšerný. Jde poznat, že Burtonovi u jeho posledních dvou filmů producenti razantně přistřihávají křídla, jelikož v nich najdeme pouze zlomek jeho dřívější imaginace (může jít také o autorské vyhoření, ale nemyslím si, že by měl potřebu se tak okatě vykrádat a ještě k tomu se tolik limitovat) a Temné stíny navíc vypadají, jako by byly razantně sestříhány na divácky stravitelných sto minut. A to si myslím, aniž bych viděl jediný díl původní rozsáhlé mýdlové opery. Těch postav je tu prostě moc a většina z nich je zbytečná; jedni se objeví, druzí zmizí, pak zmizí všichni, aby se následně objevili, něco štěkli a zase zalezli na půl hodiny do stínu. Také obsazení Evy Green se mi zdá nešťastné. Ona do filmu samozřejmě patří a vlastně je jednou z nejlepších věcí na něm, ale podle mě měla být její role buďto obsazená jinou herečkou, a nebo se měl upravit scénář. Není totiž možné, aby Johnny Depp tak vytrvale ignoroval její vábení, zatímco se snaží nadbíhat puťce Victorii. Prostě není!

Mary Elizabeth Winstead do každé domácnosti. A do roka a do dne ať je tu celovečerní verze.

Páni. Takhle poctivou gangsterku jsem už pěkných pár let neviděl a buď je to tím, že tu žádná podobně kvalitní nějakou dobu nebyla (Veřejní nepřátelé pro mě byli spíš zdlouhavou nudou), nebo jsem ji zatím třeba jen neměl možnost zhlédnout (Americký gangster). Země bez zákona se díky eRkovému ratingu nemusí upejpat, takže scény s lidskými cedníky, horkými dehtovými zábaly nebo masážemi zad lopatou či nožem jsou na denním pořádku. Film kromě toho těží z líbivého tématu (jakou má chlast ohromnou sílu a že by pro něj byli někteří schopni i vraždit, máme možnost vidět v poslední době i u nás, však se také v některých českých čtyřkách pomalu ale jistě schyluje k demonstracím či rovnou radikálním defenestracím pinglů, a to opilcům ještě nezakázali pivo ani čůčo), hereckého obsazení, kdy se i té nejmenší role chopili zdatní herci (i na tak malém prostoru si mě dokázal Gary Oldman získat), a v neposlední řadě Caveovy podmanivé hudby. Rozhodování mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami je pro mě tentokrát sice o něco složitější, ale už kvůli tomu, že se tu Jessica Chastain (konečně) svlékne, a taky prostému faktu, že chci Zemi bez zákona vidět v blízké době rozhodně ještě několikrát, se taky nebudu upejpat a fláknu tomu pětku. // Chápu, co se mi na tom líbilo, ale nechápu, co se mi na tom TAK moc líbilo. Asi v tom mělo prsty víc faktorů a ta naše tehdejší česká Prohibice tomu jistě také částečně napomohla. Čisté čtyři hvězdičky.

Pokud nemáte dalších otázek, zazpívám vám ještě Arirang [mohutný aplaus]. Kim Ki-duk ze sebe vypustil na plátno zřejmě všechny své problémy a démony, kteří ho v posledních letech pronásledovali. Jeho zpověď je upřímná, bolestivá, ale taky nečekaně otevřená. Na jednu stranu je to sice do sebe zahleděné až hanba, ovšem na straně druhé se to tluče s Kimovým skromně působícím vystupováním. Jedno z toho musí být zákonitě póza. Rád bych věřil, že právě Arirang. Můžu vás ubezpečit, že ode mne opět můžete očekávat jeden film ročně. 65%

Seznamte se s rodinkou Gallagherových. Matka je v trapu a otec Frank zase věčně zpitý pod obraz, a tak se šestice jejich potomků žijících pod jednou střechou musí protloukat životem sama. I když jejich britské jmenovce (zatím) neznám, jde poznat, že si z nich americké Shameless bere to nejlepší, co je zvykem vídat u spousty ostrovních seriálů, tedy cynismus, řádně černý humor, otevřený přístup k nahotě (Nebo je snad poslední položka devízou pouze zámořské verze? Brzy to snad zjistím.) a navíc přidává otevřenou kritiku americké zaprděnosti, konzervatismu a pokrytectví (týkající se mimo jiné víry). A přesně to jsou položky, které já můžu a kterými si mě seriál velmi rychle získal. Ale pochopitelně nejen jimi, ale i sympatickými postavami (postupem času všechny!), vtipnými dialogy a scénáři, které při vší té absurditě a nadsazenosti působí uvěřitelně a vyvolávají dojem, jako by je psal sám život. Což je při stávajícím počtu šestatřiceti epizod skutečně úctyhodný výkon. P.S. William H. Macy v roli nezodpovědného otce ale zodpovědného alkoholika je bez nadsázky brilantní a situace, které před něj tvůrci staví a způsob, jakým je Frank řeší, až nebezpečně často vyvolává nezadržitelné záchvaty smíchu. Ta postava je v podstatě politováníhodná, ale přes všechno svinstvo, které v průběhu seriálu provede, si u mě i díky pohodovému Macymu vlastně drží status sympaťáka. 85%

Důvodů těšit se na nejnovějšího Scorseseho bylo více než pár. A ačkoliv trailer lákal do kina zejména mladší diváky, případně rovnou děti, český distributor jim očividně zatnul tipec, když se rozhodl uvést do kin (aspoň prozatím) dabingu prostou kopii. I to byl zřejmě jeden z důvodů, proč ratolesti tentokrát zůstaly doma - buď jsou líné číst, nebo číst jednoduše ještě neumí - a na projekci tak vyrazili pouze dospělí. Tedy, dospělý. Jeden. Já. Takže přesto, že trailery se snažily naverbovat na krásně pestrobarevné dobrodružství hlavně děti, jméno režiséra dávalo tušit, že jenom pro ně to rozhodně nebude. A je tomu skutečně tak. Hugo je totiž kromě té na první pohled načančané pohádky zároveň moderní cinefilní poctou filmovému médiu, z níž si nejvíc odnesou právě ti, kteří se o film zajímají trochu hlouběji a pro něž jeho historie nezačíná devadesátými léty. Kvůli Scorsesemu jsem byl nakonec ochotný protentokát překousnout i to 3D, které naštěstí není nijak rušivé ani samoúčelně efektní (takže žádné ostré předměty směřující k vašim očím nečekejte), i když ty brýle mě asi budou štvát už furt. Nebýt pomalejšího rozjezdu, nebylo by co řešit. 85%

VAROVÁNÍ: Následující program obsahuje scény zachycující blbost čtyř kamarádů, kteří se snaží navzájem zesměšnit. Joe, Murr, Sal a Q jsou sice kamarádi, ale to jim nebrání v tom, aby ze sebe (a z ostatních) udělali pitomce před celým národem. Pro zábavu samozřejmě. Různé úkoly, různé situace, škodolibost a občas neuvěřitelná fantazie hlavních aktérů, to jsou Impractical Jokers. Nebudu se zbytečně rozkecávat, protože tohle se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Je škoda, že se některé nápady sem tam opakují, na druhou stranu dané situace dají vždycky vzniknout něčemu novému a hlavně pekelně zábavnému. Taky se mi zdá, jako by některé výstupy byly nahrané, protože snad ani není možné, aby kluci čas od času náhodné kolemjdoucí takovým způsobem urazili a ti jim na oplátku nechtěli rozbít držku. A možná i chtějí - a od slov přejdou rovnou k činům -, ale hádám, že tenhle případný materiál zůstane k naší smůle na podlaze střižny. Ale v tomhle případě jsem ochotný ledacos odpustit, protože takové trhání bránice si člověk užije jenom párkrát do roka. Na jednotlivé epizody (kromě jedné, ale tu si jistě dohledáte sami) se můžete podívat online například tady. „Být vámi, tak tyhle ubrousky nekupuju, protože tím podporujete Nacisty.“ 85%