Dvojirakri

Tak takhle, vážení přátelé, NE! To že se fízlácká svině, která ještě k tomu učí fízlování i nastávající mladé fízly, přerodí z ničeho nic v servilního dobráka, a to snad díky jedné klavírní skladbě a sladkým řečem o svobodě a volnosti, tomu nemůžu, notabene po svých zkušenostech s lidmi kteří rádi využívají praktiky minulého režimu, uvěřit ani za zrnko prachu! Je to jen podvod na diváka nebo výsledek hlouposti či vypočítavosti mladého režiséra, který tu dobu pořádně nezažil. Nebo byl snad jeho fotřík taky fízl a potřeboval jeho a Stasi alespoň nějak ospravedlnit..?? On se ten snímek tváří jako něco mezi Uchem a Musíme si pomáhat, ale na mě si s něčím takovým nepřijde! Tak jako demokrat zůstává demokratem, protože je tak založený díky zkušenostem a životním postojem formovaným rodinou, stejné je to i u bolševiků. Notabene když nikdy nevíte, kdy se může režim zhroutit a co pak s vámi bude, že... Kabáty se převlékají úplně jinak! Jedna hvězda za tu prsatou prostitutku.

Po před pár dny shlédnutém snímku Pianistka, který dost poničil moje nervové a mozkové buňky a zapsal se do mé mysli navždy, jsem byl silně motivován vidět další snímek režiséra Hanekeho. Už nějakou dobu jsem měl ve Chci vidět film Sedmý kontinent a řada tedy přišla na prvotinu zmíněného filmaře. Moje očekávání ale asi bylo přehnané. Pianistka je vynikající filmařina hlavně díky hereckým výkonům, stroze jednoduché kameře,specifickému tempu a v neposlední řadě úžasné hudbě. V Sedmém kontinentu se ale žádné herecké výkony nekonají a to je pro mě ta největší slabina, notabene ani tempo tu není nijak valné, z těch dlouhých černých pauz jsem téměř šílel. Nezbývalo tak než se soustředit na děj. Ano, všechno to čekání je vykoupeno cenou nejvyšší, ale těch otazníků je zkrátka hrozně moc... Co ty návštěvy u lékaře, pokud je to opravdu čekárna u lékaře? Kam zmizel bratr hlavní hrdinky? Jaký byl vůbec důvod pro tento skutek?? Nutí mě to pustit si celý snímek znovu, ale to neudělám. Nezanevřel jsem na režisérovu práci, ale té deprese bylo prostě moc. S politováním za dvě **.

Těžké na hodnocení, těžké. Teda pro mne. Jako ne úplně milovník emerického plátna jsem se rozhodl shlédnout Spielbergův kinodebut v rámci dokumentace a kompletizace děl tohoto světoznámého režiséra, jednoho z nejvlivnějších druhé poloviny 20.století. A musím přiznat, že se mi snímek líbil svým absurdním humorem. Skoro jsem spadnul ze židle z děsu spolujezdkyně - babičky, že se její manžel dědeček řítí po dálnici neslýchanou rychlostí 35mil za hodinu! Stejně absurdní byla kolona policejních vozů za dvojicí uprchlých mladých lidí, kteří vzali jako rukojmí policistu-psychologa. Ona i jejich snaha vzít si své dítě, které mezitím bylo svěřeno do péče starým, ale prý hodným lidem a žít pak normálním životem, byla dost hloupá... Režie už je jasně zřetelná a nezapře rukopis svého autora, který tímto filmem hned ukázal, že se s ním musí počítat. Ovšem, tohle zkrátka není žánr, který by se mnou dokázal udělat něco víc, i má pozornost někdy dost haprovala. Snímek pravděpodobně nikdy znovu neuvidím ale rád jsem si rozšířil obzor. Sugarlandský expres potvrdil něco tušeného, že ve Stevenu Spielbergovi dřímá přirozený talent nevídaných rozměrů a jen on sám mohl rozhodnout, jak s ním naloží. Dnes už se ví, že ho nepromarnil. Moc, MOC pěkné tři***!

Jak jsem jen mohl zapomenout ohodnotit a zrecenzovat něco tak nechutného, jako je Moucha..? Co si budeme, ty masky, tedy, spíše TA maska je vskutku bravurní, celá proměna člověka v hmyz vypadá opravdu reálně, i herec v hlavní roli je myslím vybrán perfektně. Když si pak v jedné scéně vyndá jazyk, o hodnověrnosti toho co sledujeme nemůže být pochyb! Ale stejně, možná by to byl větší mazec, kdyby se snímek jmenoval Pavouk...!

Pianistu jsem shlédl před pár dny, herce Adriena Brody jsem si oblíbil už dříve ve snímku o vyhořelém učiteli Oddělen, jeho smutný a přitom naléhavý výraz je to co na mě z nějakého důvodu působí, zde, myslím tím v Pianistovi, navíc perfektně sedí do role židovského muzikanta z Varšavy v době druhé světové války. Snímek se velmi blíží Schindlerově seznamu, přesto se nedají srovnávat, spíše jsou si rovnocenné a pokud bych byl učitelem, jistě bych ani jeden neupřednostňoval a svým žákům pustil oba. Od poloviny filmu se drama stává komorním - hlavní postava se neustále schovává v nějaké komoře (pardon za nemístný vtip, ale prostě mi to nedalo, už jsem takový...) a tím dochází i k jeho chátrání a Brody se mění k nepoznání. Přístup herce je ukázkový, na hranici sebeobětování, totiž i při tak subtilní postavě ještě shodit nějakých 15kg, mno klobouček! Konec je pak smutný, ukazuje to už známé z mnoha jiných snímků, že k*rvy i dobří lidé byli, jsou a budou na všech stranách barikády. Film zapůsobí i ohromným počtem mrtvých v ulicích, hrou s barvami a vyprávěním. Spolu se snímkem Pianistka můj favorit na TOP měsíce. Aby těch muzikantů nebylo málo...

Většina z nás se s takovým typem člověka možná už setkala. Vždy perfektní, minimální mimika obličeje, absence humoru, chlad, přísná (sebe)disciplína. Také jste si říkali, jaký život takoví lidé asi žijí v soukromí? Jsou i doma tak chladní? Při rodinné večeři, mezi přáteli(mají vůbec nějaké?), na Vánoce... v posteli...? Tento film vám sice nemusí dát přímo odpověď na tuto otázku, ale může být zároveň blíž, než si myslíte...! Jak už jsem někde napsal, osud jednotlivce je řízen tím koho v životě potká, ale hlavně komu se narodí. Jak sleduju hodnocení a recenze uživatelů, mnoho z nich nerozumí lidské psychice a snímek vnímá pouze jako perverzi autorky předlohy a režiséra, přitom sebepoškozování a sebevraždy dětí jsou v současnosti velký a smutný fenomén. Zamysleli jste se někdy proč tomu tak je, nebo jen stádně přikládáte vinu nudě, hecování mezi vrstevníky pomocí různých sociálních sítí, či dokonce násilným pc hrám...?! Tento film vám to osvětlí. Pokud potomka ponižujete, máte na něj přehnané požadavky, nejste schopni citu a to ani v partnerském životě, a zároveň má dítě talent a inteligenci, stane se právě tohle. Neříkám, že každý kdo vyznává bolest v sexuální sféře musel být nutně frustrovaný v dětství, ale neplatí snad to otřepané "Ve zdravém těle zdravý duch"? Maminka Annie Girardot všechno osvětlila svoji poslední replikou "Proč bych na ni měla být pyšná, vždyť jen bude hrát za nějakou žačku." Miluju filmy, po kterých se mi rozjede uvažování, kde není všechno polopaticky vysvětleno jako nesvéprávnému chovanci ústavu, ale musím o vztazích přemýšlet. Pianistka je v tomto směru jeden z vrcholů, ta psychologie postav je senzační! Podání snímku je vlastně strohé, dlouhé chladné záběry, středové, jednoduché, v dialozích je často postava ke které se promlouvá zády, kromě vypjatých momentů. Tedy, myslel jsem si že moje TOP5 měsíce vyhraje Pianista, ale asi to budu muset přehodnotit...

Nastudování Goldoniho hry Ivanem Rajmontem s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, a jmenovitě tento záznam, je neskutečně vtipnou podívanou ve svižném tempu, jiskřící souhrou všech účastníků na jevišti a příjemnou decentní komunikací s hledištěm. Bohužel, věřím že je některými diváky záznam často zaměňován za ten mladší, který ale ztrácí onu jiskru a naopak víc vtahuje diváky, hlavně vinou hlavní postavy, čímž se hra mění v jakýsi cirkus. Tady je ale vše zatím perfektně vyvážené a ty dvě a půl hodiny utečou jako nic! Výborně!

České filmy s dětmi (záměrně se vyhýbám označení dětský film, protože tím rozhodně Malý řezník, ale ani třeba Blázni a děvčátka nebo Pán much nejsou!) mají zcela jinou poetiku, než filmy zahraniční, nebo přímo Západní, zcela logicky. Nehledě na drsné zázemí v Irsku, kde jsou řízné povaze předurčeni snad už těmi rusými vlasy. Poetika recenzovaného snímku mi vůbec nepřišla příjemná, těžce jsem ji kousal, čemuž nepomohl ani uřvaný dabing, ano, ukřičených zlobivých dětí mám dost ze svého bydliště. Ten konec, ten byl ale... tyvole! Představitel hlavní role podal famózní výkon! Dlouho jsem se rozhodoval, to hodnocení bylo dost na hraně, nakonec ale převážil dojem ze snímku jako celku, většinu času jsem se nebavil. Snad jednou až budu starší, možná...

Nikdy jsem neměl povídkové filmy v oblibě a jinak tomu už asi ani nebude. Nejen v tomto snímku mi vadí nestálost a roztříštěnost, potřebuju jednolitý celek s pokud možno vyváženou technickou, scénáristickou, hereckou stránkou a to je tady řádné porušováno. Zatímco povídky natočené režiséry Menzelem a Jirešem jsou na úrovni, mají jasný rukopis pozdějších děl svých autorů a hodnocení by se blížilo absolutnímu, díla Chytilové a Němce bolestivě kulhají, ač je jejich pointa jasná a i dnes platná. Zcela se vymyká Schormův podíl. Nejen že je jediný barevný, má nejlepší, všeobjímající hudbu a nejzvláštnější příběh - naivní art-brut malíř s lehkou mozkovou disfunkcí pod vedením své energické maminky pomalovává společný dům, který prodají muzeu, plánovaně získají nový a i ten prodají. Schormova režie prokazuje velikého umělce s otevřenou hlavou, nápaditého, přístupného všemu co jen trochu vybočuje průměrnosti a fádnosti. Je velkou obžalobou minulého režimu, že mu znemožnil rozvinutí jeho možností a povolil mu točit až když byl vážně nemocný a jiskra jeho talentu pomalu ale jistě uhasínala. Celkově ale nemůžu jít na vyšší hodnocení než jsou tři hvězdy, z výše zmíněných důvodů.

Nepřestává mě udivovat, jak výjimečné snímky byly Robinu Williamsovi nabízeny, a s jakým kumštem se rolí dokázal chopit! Tohle snad není ten chlápek, co se převléká za starou chůvu aby mohl být i po rozvodu nablízku svým dětem? Nebo muž který kráčí peklem a úchvatnými obrazy, aby mohl znovu být se svou láskou..?! Nemluvě o energickém spíkrovi armádního rádia kdesi ve Vietnamu..!?! Tady je to znovu někdo úplně jiný a znovu je to snímek, který si lidé pamatují, ať už díky Williamsově výbornému sugestivnímu herectví které propůjčil chladně vypočítavému "pozitivnímu psychopatovi", nebo tomu konci, který vlastně obrací celé to dosavadní dění filmu a nemusí ani zdaleka chutnat každému. Ono když hodinu a půl sledujete budování napětí a čekáte něco velkého a zjistíte že... ...tak to může některé krvelačné úchyláky dost nas*at... :))