Dvojirakri

Čistě studiová hříčka s laškujícími a očividně lehce improvizujícími herci (domnívám se že Vladimír Menšík by to jinak asi ani neuměl) a pěknou hudbou z pera Otmara Máchy. Musím se na Hejšovinu někdy podívat, nemám to daleko a ten kout země na pomezí ČR a Polska je malebný!

Další z televizních pohádek ze začátku 90.let, které mám od dětství v oblibě, vedle třeba snímku Pravda a Lež. Obě se natáčely větším dílem v exteriérech a tím mě přitahovaly, ortodoxní studiovky nejsou zrovna šálkem ze kterého bych rád píval... Ale k příběhu. Co všechno je žena schopná kvůli majetku a lakotě provést? Odpovím si dám - cokoli. Třeba i zabít. A ne jednou! Pavlína Mourková je zde naprosto uvěřitelná a já ji už v dětství nesnášel, měl jsem za to že je taková i ve skutečnosti, tak moc jsem ji tuhle roli sežral! Málo pochopitelné je pak stanovisko jejího manžela hospodského Petra Štěpánka, který je jaksi nečinný, ale jsme u dětské pohádky, ne u dramatu pro dospělé, takže šlapu na brzdu... Jak nám ukáže Stanislav Zindulka, cholerici a snad i duševně nemocní jedinci se zhusta vyskytují i v lidových bájích a příbězích, stejně tak sexu a půvabuchtiví borečci kteří dělají ramena když se chtějí dostat pod sukně, aby se následně ukázalo že jsou to obyčejní slaboši když na ně někdo udělá BU BU BU, viz Jirka Langmajer. Nejslabší částí inscenace je podvodní království rusalek, ale tam to asi jinak ani nešlo, režisérka se s tím vypořádala dobře a já nemůžu než udělit plný počet bodů.

Snímek, který mi chyběl k tomu, abych si mohl o práci režiséra Menzela udělat kompletně plastický obraz. Ano, přiznávám, poprvé jsem Skřivánky viděl až teď, i když mnoho scén jsem znal z různých dokumentů. Je to ostuda a stydím se za to, z části za to ale může jak moje zázemí, doma se o tomto filmu nikdy nemluvilo, nikdy nebyl na rozdíl od jiných filmů stejného autora mými rodiči oblíbený, ani v televizi jsem na něj nenarazil. Pohříchu. Náladou, stylem vyprávění a tempem je přesně mezi Rozmarným létem a Postřižinami. Ale není tolik vyklidněný jako prvně jmenovaný, ani tolik humorný jako ten druhý. Vtip je zde velmi jemný, například repetitivní slogany ("...tak se ožeňte/tak se nežeňte...", "...to je dobře..." atd.), až filozofický, tak aby nepřehlušoval naléhavost sdělení - skutky kterými se mohla chlubit 50.léta v ČSR. Na to dává největší důraz. Takto bych v rozboru mohl pokračovat dál, ale myslím že to není nutné. Snad už jen pochválím krásnou kameru Jaromíra Šofra a ty vlídné měkké barvy. Podívejte se na to!

Řeknu vám, už dlouho jsem nebyl ze žádného filmu tak rozpolcený. Nádherná hudba, kamera, světlo, báječné hraní, i pěkný příběh, ale v tom je i jádro pudla, protože postavy a jejich osudy mi byly naprosto lhostejné. Dystopické romantické drama? Ok, jsem ochotný to brát jako žánr sám pro sebe, ale v tom případě to není nic pro mě, stejně jako třeba fantasy nebo sci-fi ze současnosti/nedávné minulosti. Jak se s tím ale teď poprat? Shodit to odpadem či jednou hvězdou? To ne, řemeslo je to každým coulem nadprůměrné. Dokonce chápu lidi které snímek rozpláče. Takže zlatá střední cesta.

Název Ovoce stromů rajských jíme. Věra Chytilová, Zdeněk Liška, Ester Krumbachová, Jaroslav Kučera a konec šedesátých let. I člověku který se jen zběžně pohybuje v tuzemské kinematografii musí být po těchto indiciích jasné, že uvidí něco nevšedního. Extravagantní režisérka, skladatel od pánaboha a návrhářka/scenáristka (a samozřejmě mnohé jiné) která byla jakousi šedou eminencí tehdejšího CS filmu. Co očekávat? Psychedelii. Avantgardu. Pochopitelně nepochopení. Kontrast. Mnoho červené. Mnoho sborového zpěvu, ne nepodobného tomu ze Spalovače mrtvol, jen více rytmizovaného. Jitce Novákové to v těch oblečcích od Ester, které ji dělají mladší, moc sluší a je palivem pro kameru i diváka. Luděk Sobota se kouzelně ztratí v rákosí. Herci si většinu času hrají jako malé děti, ale něco mi říká že na place asi moc srandy nebylo... Racionálně smýšlející divák dá nízké hodnocení, my ostatní si možná povzdechem, že tu nějaká Chytilová dnes chybí. Která by čeřila stojatou vodu, a nemuselo by to být zrovna petrželovou natí. Pěkné čtyři hvězdy nejen za vizuální zážitek!

Snímek Stephena Daldryho Předčítač jsem prvně viděl nedlouho po premiéře v rámci promítání pro školu. Upřímně, nepamatoval jsem si z něj skoro nic, krom vzrušivých zvuků mých spolužáků při erotických scénách, inu puberta. Po druhém shlédnutí, po téměř patnácti letech, zjišťuju, že můj mozek vytěsnil film z paměti asi i proto, že vlastně není úplně skvělý. Jde spíš o dívčí romantický biják (což by vysvětlovalo proč nás kantoři vzali právě na toto, na celé škole nás chlapců bylo opravdu jen pár, dalším na který nás vzali bylo Stmívání, brrr...), což je patrné i, nezlobte se na mne, na jeho jednoduchosti. Předčítač David Kross byl šťastlivec že se dostal "takhle blízko" ke krasavici Kate Winslet, která svým bezchybným hraním a hodnověrnou árijskou vizáží celý film drží nad vodou. Jinak mne ale neupoutalo nic jiného, ani se nedočkáme žádného překvapení. PRAVDA o ní je divákovi zřejmá dávno před soudem. To jak se během něj zachovala je nepochopitelné. Přeměnu mladého Michaela v dospělého jsem nežral. Takže suma sumárum - ty tři hvězdy*** jsou vlastně ještě docela dost...

Vynikající drama, na jehož pozadí jsou zapomenuté hrůzy druhé světové války, jejichž objevení do do té doby fungující šťastné rodiny vrazí klín po kterém už nic není jako dřív... Příběh se začíná odvíjet velmi pomalu, až nezajímavě. Dcera je odhodlaná dokázat že její milující tatínek není žádný netvor. Zlom přichází ve chvíli, kdy u soudu vypovídá žena která zažila mučení u kterého byl právě Miško. Od tohoto okamžiku jde o biják, při kterém se u citlivějších jedinců krve nedořežete! Pro mě veliké překvapení a navíc ponaučení - nevzdávat sledování, ani když se snímek netváří "sexy"! Výborný herecký výkon Armina Mueller-Stahla!

Třetí film od režiséra Greengrasse který jsem během krátké doby shlédl. Po snímcích Kapitán Phillips a Krvavá neděle jsem byl díky jejich kvalitě i vašemu hodnocení natěšený na realistický hraný dokument o jednom z letů z nešťastného dne 09112001. Moje očekávání ale asi bylo příliš vysoké. Nebyl jsem příliš spokojený s nasnímáním některých scén, například střihy z rvačky v kokpitu byly tak zmatečné a rychlé že jsem vůbec nepostřehl co se tam stalo. Ano, rozumím že nemá jít o nějaké orgie násilí a že jde o pohled dejme tomu dalšího účastníka, ale mě tohle vadilo. Myslím, že hodnocení je ovlivněno událostí, na kterou si každý z nás, narozený nejpozději začátkem 90.let, dobře pamatuje, každý víme kde v ten osudný den, v tu chvíli byl, co dělal, ví jaký byl svět předtím a jak se atmosféra změnila. Ale já se tímto nenechám ovlivnit. Mnohem víc mne zaujal snímek Krvavá neděle. A i když i Let číslo 93 je zatraceně dobrá filmařina, u mě je až na druhém místě.

Ale ono to jde, ne že ne! Postačí kvalitní scénář, zajímavé lokace, šikovný kameraman a herci kteří umí hrát a vida, máme tu nejlepší český seriál za poslední dvě dekády! Jistě, ty chybičky tam jsou, několikrát vás děj utáhne na něco, co se později ukáže jako nepravda, ale čert to vem. Všemu tomu snažení vévodí jako prase studená atmosféra. Té je dosaženo jak exteriéry - prostředí povrchových dolů, domů které majitelé nezvelebují, proč taky když se možná brzo bude bourat, takže snad v každém záběru vidíme oprýskané zdi, černé skládky nebo prostě jen pohozené haraburdí kolem silnic atd, tak charaktery, všimněte si že naprosto žádná postava není vyloženě kladná, každá má nějaký škraloup, od dcery která tají že už nějaký ten rok kouří, přes vychovatele který fetuje, až po policistu co hraje bedny. Až si říkám že možná i ta zvířata která asi omylem občas vstoupí do záběru, třeba kočky, mají jistě taky nějaké kostlivce ve skříni... Samozřejmostí je tísnivá hudba. Seriál jsem dal na jeden zátah a sledoval ho přikovaný k monitoru! Kéž by české stanice přestaly vyrábět nekonečné seriály a tupé kriminálky čtvrtého nálevu a snažili se o produkci podobných děl. Ale jak jsem psal na začátku, základem je kvalitní scénář...

Velmi povedený thriller, který trochu kazil dabingem prozrazený pachatel, a rozuzlení, trochu "na sílu". Tedy spíš na mokro. Jinak ale jde o napínavý snímek který si určitě někdy pustím znovu. Nejen kvůli vynikajícímu Morganu Freemanovi, ale také díky rozkošné Ashley Judd!