Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenze (87)

plakát

Peníze těch tupců (2023) 

Vkusně nehloupý dokumentárně založený snímek na tak ošemetné téma investic. Navzdory čerpání okolností z nedávné historie se velmi nenátlakově tvůrcům podařilo do stopáže vecpat docela kvalitní humor a sympatické postavy s charakterem. Málokdy se stane, že by výsledný počin dokázal navíc ponaučovat, avšak zde se tomu tak povedlo a je skvělé vidět, že zrovna na téma peněz a lidského chování v těchto situacích, kde se dost často chovají iracionálně. Peníze těch tupců se až nečekaně ujímá skvělého ohlasu, zejména svou jednoduchostí a cílování děje k jádru zápletky. Finální část sice zakopává na uspěchanosti, zkratkovitosti či textových dodatcích, nicméně příjemně buduje a také předává prostou myšlenku všem prostřednictvím mixu prostřihů z útrob internetu, což se může jevit jako netypicky využitý rušivý prvek, každopádně do tohoto typu filmu se hodí velmi dobře. 7,5/10.

plakát

Opičí muž (2024) 

Nadupaná a krvavá řežba! Příběh kruté pomsty propojený s mytologií funguje téměř bravurně a dokáže servírovat slušné bojové pasáže. Snímek se absolutně nebojí sáhnout po špetce humoru, vkusné podkresové hudbě do akčních scén a navíc po relativně originálně zvolených kamerových záběrech, jenž formují pěstní bitky do ucelených bloků. Zpočátku se dějová linka nikam nežene a snaží se především představovat zápletku, zhruba od poloviny však nabírá na tempu a velmi líbivě prezentuje motiv a stežějní záporné charaktery. Až na několik drobně slepých míst a nepříliš povedeného znázornění krve je Monkey Man slušně fungující a kompaktní počin beroucí si inspiraci od Johna Wicka, kterou se snaží napasovat do indického prostředí, a to se mu daří skvěle. 8/10.

plakát

Godzilla Minus One (2023) 

Dobově jedna ze starších verzí Godzilly v novodobém provedení se odehrává ve válkou zničeném Japonsku, jenž se snaží s tímto gigantem měřit své síly. Výskyt monstra je však velmi umírněn značným důrazem na vývoj hlavních postav, který je navíc eskalován časovými skoky pro svižnější pohyb a budování nosné zápletky, jenž byla příhodně nastavena na samotném začátku. Oproti dnešním podobám epického velikána si nelze nepovšimnout jiné stavby těla a strnulého pohybu, což bylo zřejmě cílem, aby se snímek přiblížil svým prapůvodním variantám. Nicméně je tento fakt často úsměvným a sráží vystavěné emoce na nižší úroveň. Tím, že se příběhově nacházíme v relativně dávné historii, počin je náchylný k tomu být nezábavným a nudným díky svým tradičním dialogům. Vyzdvižení se dostává až na samém konci, kde finální bitva funguje obstojně a završuje prvotní výčitky ústřední persony do zapadajícího rámce atraktivního pro hodnotově založeného diváka. 7,5/10.

plakát

Mladá dáma (2024) 

Podoba klasické královské pohádky hozená do moderního hávu. Damsel sází na jednoduchý a zejména osvědčený koncept příběhu, jenž se snaží ozvláštnit skrze prvky hororového charakteru a budovaným napětím mezi hlavní hrdinkou a temným záporákem, který navíc disponuje mluveným slovem, a dodává tak ději náznaky tajemna či strachu. Nicméně lze si všimnout unylé první třetiny bez jediné nápadité pasáže, ta však následuje relativně obstojným vyvíjením představitelky, jejíž cíl je zřejmý a bohužel ničím originální. Vizuálně lze snímek považovat za chvályhodný, ačkoliv jednotlivé důležité úseky jsou bržděny výpadky logiky. Ve své celkové podobě snímku chybí především rozumnější scénář a propracovanější závěrečné rozuzlení, které počinu nadmíru sráží solidní zápletku na úroveň kotníků, a to navzdory velmi zdařilému traileru. Při sledování čas plyne paradoxně rychle, což však v závěru s sebou přináší pocity prázdna a zřejmě názor, že se toho až tolik nestalo. 5,5/10.

plakát

Madam Web (2024) 

Téměř čistě dívčí akční výtvor klopýtá na většině frontách. Pokus zaujmout diváky v dnešní době kontroverzního Marvelu nevyšel a spíše uštědřil celému universu další ránu přímo do obličeje. Zcela jistě by takový počin fungoval někdy před minimálně deseti lety, nicméně v nynějším světě nemůže zcela logicky obstát. Nefunkční scénář s celou řadou děr v logických návaznostech a přehnaně cringe postavami sráží kolena solidní myšlence, která je v průběhu snímku zmixovaná do podoby, ve které ji už není možné rozeznat a ztrácí svoje kouzlo. Tvůrci si vzali na svá ramena extrémně velké břemeno, jež nedokázali nést po celou dobu, a tak se jim v závěru rozpadá do množství střípků a nadmíru potřeštěné finální snahy o bojovou scénu. Navzdory všem nedokonalostem filmu nejvíce pomáhá stručná a prostá idea, která i přesto v sobě skrývá přihlouplé komponenty. Přestože jde o úsměvnou slátaninu, není nutné prohlašovat Madame Web za katastrofu, nýbrž spíše za praštěnou podívanou s drobným dobrodružným nádechem v obležení potrefených rádoby hrdinek. 4/10.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Divácky většinově očekávaný návrat písečného dramatu se nechává linout v rozběhlých kolejí, čímž pro mě osobně opět neservíruje žádné vyloženě epické dějství. Ke snímkům, jenž budují svou příběhovou kostru primárně na knižních předlohách se stavím vždy s dávkou nejistoty. Spousta jistě velkolepě natočených scén doručuje mrazivé emoce, jenže si dovolím tvrdit, že v naprosté většině případů pouze pro znalce Duny ze stránek knižní vazby. Mrzí mě, že mi pointy a hluboké myšlenky konkrétních pasáží prosýpají skrze prsty a nedostává se kýžený prožitek vnitřního naplnění či zápal hltat další vteřiny příběhu. Zřejmě si budu zahrávat s názory většiny, nicméně Duna je čistě pro mě typickém příkladem filmu, jenž má obtíž sednout těm, co se nesetkali s původním vzorem a bude pro ně pravděpodobně lehce prázdným dílem. Hra s hudební složkou a budováním atmosféry je však zato nadmíru nosná a dotváří zážitek do kompaktnějšího celku, a to i přesto, že některé scény v sobě skrývají nádech nejasnosti či prvek prázdnoty. Bohužel nedokážu tomuto žánru přijít na chuť, a to především z důvodu, že mě evidentně dost míjí jeho hlavní podstata, přesto nechci být příliš kritický a hanit dílo bez dostatečných znalosti originálu. 8/10.

plakát

Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška (2024) 

Navazující kapitola v sobě ukrývá obdobně nudnou linoucí se atmosféru, pomalý posun v ději a nevýrazné postavy, jenž by oplývaly nosnými hodnotami. Kompletní snímek je protkán nespočty zpomalených bojových pasáží, které začnou rychle unavovat a kazit danou akci. V rámci příběhu se zde nic převratného nekoná, zkrátka jen řada typických prvků, jenž však v sobě neukrývají žádnou dávku zvratů či originálního uchopení. Předchozí část se nesla v duchu divnosti a nudy, přestože se zde vsadilo na téměř jedinou lokaci, dané komponenty stále zůstávají. Na dnešní dobu filmových kousků je Rebel Moon v součtu svých částí nehezkým podprůměrem, který si ukrajuje obrovské sousto, které má však potíže pokousat a následně strávit do nabušenějšího formátu. 5,5/10.

plakát

Fallout (2024) (seriál) 

Seriálově líbivý kousek, který oplývá značně silným námětem a drsnou myšlenkou, jenže absolutně upozaďuje potenciální diváky, kteří nemají žádný vztah k hernímu obsahu, včetně mě. Téměř úplná absence přiblížení či snaha o vysvětlování nosného konceptu extrémně škodí a nemá šanci natolik oslovit všechny ty, jenž si Fallout neošahali v rámci herní zábavy. Od daného nedostatku dále pramení mnoho faktorů, které nejsou ke kompletnímu pochopení, a to včetně černého a morbidního humoru, jenž mi nepřišel vždy adekvátně zvolený. Bojové scény na pomezí průměrnosti, navíc plodící hluboké otázky k zamyšlení týkající se jejich provedení a hudebního podkresu. Dějovou linku jsem snad pochopil v dostatečném měřítku, abych dokázal hodnotit. Nicméně si za všechny neznalce herního titulu plně uvědomuji, že výsledný formát nemá možnost oslovit každého, přesto dokáže nabídnout relativně fajn celkový zážitek s úsměvnými momenty, avšak za cenu toho, že některé scény, pro hrou neposkvrněné, postrádají své opodstatnění. 7,4/10.

plakát

Jedeme na teambuilding (2023) 

Ultimátní dávka českého bizáru! Tento podivuhodný počin postrádá rozumný scénář, zápletku a smysl dávající náplň, ale přesto funguje jako roztočený kolotoč všech prvků, které je možné zakomponovat do žánru české komedie. Humor je podobný náctiletým studentům prožívající pubertu a snažící se do každé druhé věty vecpat vulgarismus, ale postupem stopáže si lze snadno zvyknout na tento formát atypického provedení. Jedná se o výtvor, který prolíná smyšlené scény s komponenty z reálného světa, a to je opravdu nevšední kombinace, jenž působí úsměvně. Předpokladem pro sledování by rozhodně bylo vypuštění všech očekávání, logiky či pocitů trapnosti a pohodlně si užít tento ultrarychlý tobogánový mix akce s velmi mimořádnými a troufalými sekvencemi utržené ze řetězů. 5/10.

plakát

Godzilla x Kong: Nové impérium (2024) 

Vskutku očekávaný filmový kousek bohužel ztroskotává na uspěchaném ději a nevýrazných lidských postavách snažící se o formu podivného humoru. Navíc celou délku stopáže působí v postranní, jen jako sada nástrojů podporující akci bojujících titánů. Hledalo by se snadno, kolik scén je ve výsledném produktu nepatřičných a neposouvají děj ani o kousek kupředu. Navzdory tomu však většina bojových pasáží šlape na solidní obrátky a je pozoruhodné sledovat každý prvek souboje. Vnímám snahu o přesunutí značného množství formování příběhu na bedra monster, nicméně tenhle risk se zcela jistě nepotkal se zamýšleným zdarem. Závěrečná bitevní scéna působí sice velkolepě, jenže na druhou stránku také odbytě a snižuje celkový snímek na úroveň mírně nadprůměrného zážitku. 6,5/10.

Časové pásmo bylo změněno