kajas

Na lovu patří už několik let mezi mé oblíbené pořady, které pravidelně sleduji, a tenhle speciál bych hodnotila i vyšší známkou nebýt nepochopitelné Hámovy přítomnosti.

A vždycky si vzpomenu, jak jsme se s tátou před nějakými 15 lety smáli, že ten kluk se v každé písničce ztrácí... Upřímně mě mrzí, že jsem tuhle jeho edenovou jízdu neviděla živě, díky skvěle sestříhanému záznamu jsem si udělala aspoň obrázek. Musel to být opravdu zážitek.

Samostatná hvězdička za romantickou písničku Lucky Vondráčkové, jinak je tato pohádka spíš podprůměrná, s neexistující chemií mezi hlavními hrdiny. Nebýt hodné čarodějky, vlastně by se šťastného konce ani nedočkali. Zarazil mě i zvláštní vztah mezi králem a královnou... no, raději od toho.

Sokola a Hámu mám ráda jako samostatně fungující jednotky, tohle už ale byla větší křeč než Slavíci.

Doufám, že Esmail se brzy dostane k dalším zajimavým zakázkám, ať už pro obrazovky nebo pro kina. Musím totiž říct, že mě dlouho žádný film nedržel v takovém napětí a nejistotě. Jedná se přesně o ten typ snímku, o kterém si dopředu nic nezjišťujte. Nenechte se odradit pomalejším rozjezdem (je to klid před bouří, fakt) a uvidíte, že budete odměněni, zejména pokud patříte mezi fanoušky Shyamalana. Mohlo to být kratší, uvítala bych více vysvětlování, ale ta znepokojivá atmosféra postupně se rozpadajícího světa mě vážně nadchla. Asi nejlepší loňský Netflix.

Méně známá středometrážní pohádka, ve které nechybí hezká princezna, charismatický Marvanův král a docela milá zápletka. Lepší než souběžně natáčený Franta se strašidly.

Nikdy jsem nebyla fanynkou němých grotesek a vychvalovaní Bobři se u mě bohužel nesetkali s úspěchem. Dvacetiminutový kraťas bych hodnotila lépe, v tomhle případě jsem se musela hodně snažit, abych vydržela do konce.

Je znát, že režisér a scenárista Slavík čerpal při psaní scénáře z vlastních zkušeností, protože dialogy i postavy působí velmi realisticky a příjemně civilně. Největším kladem jsou určitě trefně vybraní herci, o kvalitách dvojice Rázlová + Roden nelze pochybovat, osobně mě ale snad ještě více potěšil výkon Antonia Soposkiho. Všichni tři jmenovaní jsou aktuálně nominováni na České lvy a budu moc ráda, když to v letošním silném ročníku vyjde alespoň jednomu z nich. Snímek má ale bezmála dvě hodiny a jsem přesvědčená, že se mohlo alespoň 20 minut krátit a zapracovat na údernějším vyvrcholení. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o další důkaz, že loni se české kinematografii nadmíru dařilo. P. S. A jako korektorka mám pořád trochu problém s názvem filmu bez čárky před oslovením :).

Slovenská vánoční pohádka má s tou českou společný sympatický ústřední pár, tentokrát v podobě zakleté šlechtičny Julie a vzdělaného bači Juraje. Jejich příběh se navíc odehrává za doprovodu četných záběrů na krásnou slovenskou přírodu. Hlavní zápletka (zejména okolnosti a podmínky zlomení Juliiny kletby) je ale trochu složitá na pochopení a menší děti se asi příliš bavit nebudou. Nehodily se mi sem ani hrátky s elektřinou. Přesto se mi tato pohádka líbila o něco více než ta letošní „naše“.

Nalákalo mě zdejší příznivé hodnocení a samozřejmě Nikolaj, ale po slušném úvodu jsem se nedokázala do děje pořádně zabrat a osud titulního hrdiny mi byl naprosto lhostejný. Druhé projekci (možná raději v originálním znění, než v televizním dabingu) se ale bránit nebudu.