K.I.N.G.

Chtěl jsem napsat nějaký duchaplný komentář, ale jak tady hned nahoře vidím, tak Pohrobek to už udělal za mě. Sám bych to líp nevystihl a souhlasím do poslední puntíku. Jen chci říct, že mi to nějak připomnělo film "Leon", ten by ve vzájemném srovnání nejspíš lehce zvítězil obsahem, nikoliv však formou. Tohle bylo hlavně o pocitech a byla to taková vznešená nádhera. Taky je to moje nejspíš první setkání s hnutím zvaným "Neuer Deutscher Film" a hlásím nadměrnou spokojenost. "Alice ve městech" je snímek, na který se nezapomíná a nejspíš je mnohem silnější, než by se na první pohled mohlo zdát, tedy jeden z těch, které rostou s každým dalších zhlédnutím.

S jedničkou to samozřejmě vůbec nesouvisí. Je to příběh dvou rozkmotřených bratrů, které svede dohromady až pomsta za vraždu jejich otce. No osobně jsem tuto, v podstatě, americkou mlátičku shledal celkem zajímavou. Nebyla to úplná nuda ani sračka, celkem v pohodě. 30%

Tento díl Krtka věru není tak oslnivý, jako jsou jeho někteří klasičtí předchůdci, no i tak tu ty tři hvězdičky nechám, protože vidět to dětskýma očima, tak by byl Krtek stoprocentně o dost větší frája.

Mít to aspoň "pravdivé základy", tak by to samozřejmě byla úplně jiná písnička. Jediným faktem tak pro mě zůstává, že jsem ten film měl při sledování radši, než kterýkoliv díl zbytečně komplikovaného seriálu "Akta X".

Škoda, že je tento film zpracovaný tak trochu jako do televize, protože to klidně mohl být celovečerák za pět hvězdiček. A hlavně bych příště prosil méně úžasná zvířata a ubral dojemných scén, protože mi ke konci slzy tekly fakt proudem. Ještě musím říct, že ten film snad musel být napsán přímo pro žabku, tedy herečku, vlastním jménem Fanny Lauzier, která svou roli ztvárnila úplně neskutečně dokonale. 90%

Rape and revenge - žánr, kde funguje jednoduchý matematický systém: 2 oči za jedno. Za hrubé zacházení a surové znásilnění budeš s žalem a lítostí ve tváři pomalu umírat v ukrutných bolestných mukách. Snímek "Day of the Woman / I Spit on Your Grave" z roku 1978 je světově nejproslulejším filmem této odrůdy exploitation movies. Velká naturalistická jatka, kde si hlavní roli zahrály bezcitnost a chladnokrevnost. Už když jsem byl kdysi dávno nadšením podělaný z remaku filmu "The Last House on the Left", tušil jsem, že filmový žánr "znásilnění a pomsta" bude patřit mezi mé nejoblíbenější. Zkrátka mezi ty, které jen tak nezklamou a tímto snímkem se mi to jenom potvrdilo. Není potřeba se o "Plivu na tvůj hrob" dál rozepisovat, potřeba je tu nechut'árnu vidět, prožít, přežít a pak nějak rozdýchat. 90%

Veliké zklamání a zhnusení cítím po zhlédnutí tohoto snímku. Jackie Chan, můj, teď už bývalý, skoro idol a legenda hongkongských akčních filmů s vyváženou dávkou geniálních bojových scén a vkusných žertů se na stará kolena doslova zahodil v této mládeži přístupné, laciné, smradlavé americké sprostotě. Vhodně mu tu sekunduje jeho teplý blonďatý kolega s názvem Owen Wilson. Přiznám se, že mi už dlouho nebylo po skončení nějakého filmu tak blbě, ale za dobře zvolený soundtrack a taky za dobrou hudební kompozici Randyho Edelmana, který se na to asi jako jediný nevysral a udělal svou práci poctivě a inteligentně, dávám ušmudlanou jednu hvězdu. 10%

Na koleně natočený, naprosto amatérský americký pokus o horor. Zlá režie, zlá kamera, zlé pazvuky místo hudebního doprovodu, zle zahrané postavy s naprosto nulových charakterem. Tady bylo zlé vlastně úplně vše až na to, co zlé být mělo, tedy zlo ve filmu. To bylo jenom smutně nepodařené.

"Jediná děsivější věc, než posledních 12 minut tohoto filmu je prvních 92." Věta z plakátu, se kterou se určitě nedá tak úplně nesouhlasit. Je to už dávno, co italský filmař Dario Argento rozšířil svět inspirovaný hororovými filmy v mé hlavě o naprosto nový rozměr. Specifické metody natáčení tohoto člověka z něj dělají skutečného mistra ve svém oboru a "Suspiria" toho může být důkazem. Je to doslova definice mysteriózního filmu, ztělesněné slovo záhada. Spojení fascinujících kamerových nájezdů, chrčícího Claudia Simonettiho, zuřivé hudby z hrací skřínky, ostrých světel, symetrických záběrů a zlověstných pohledů obyvatel této prokleté baletní akademie mi dneska asi nedají spát. Jsou tu znát prvky staré italské školy šedesátých let, zbytek je čistě Argentův typický, silně umělecký projev. Originální oslnivé dílo, které asi nevstřebá úplně každý, chce to kuráž.

No jo, Michael je pořád stejný borec, to akorát to dítě ve mně umírá nebo možná dospívá, bohužel. A hlavně mám hrůzu se po delší době podívat na mého oblíbeného Emerického ninju.