PRASÁK

Londýnský režisér Christopher Nolan mě uchvátil dvěma filmy: "Memento" a "Dokonalý trik" a oba mají své čestné místo v mé sbírce DVDs. Druhý jmenovaný byl natočen podle románu "The Prestige", který vydalo nakladatelství Simon and Schuster v roce 1995. Jeho autor, anglický spisovatel Christopher Priest své knihy vydává také pod pseudonymy John Luther Novak a Colin Wedgelock. Film "Dokonalý trik" (The Prestige) se odehrává v překotně se měnícím Londýně na sklonku 19. století, kdy jsou iluzionisté modlami a vysoce postavenými celebritami. V průběhu celého příběhu jsme svědky mnoha zvratů v ději a časových skoků. Musím se přiznat, že mě tento snímek držel napjatého v křesle od začátku do konce. Oba soupeřící kouzelníci, Robert Angier, kterého ztvárnil australský herec Hugh Jackman, a Alfred Borden (anglický herec Christian Bale) předvádějí výtečné herecké umění s vystavěnou psychologií postav. Nerad bych křivdil ostatním, proto musím přiznat, že i herci ve vedlejších rolích (Michael Caine, Rebecca Hall, Scarlett Johansson nebo David Bowie coby Nikola Tesla) skvěle přispívají k postupné gradaci filmu až do jeho vskutku šokujícího finále! Zmínit se musím i o hudbě, protože tu rovněž intenzívně vnímám v každém filmu. Tady ji obstaral David Julyan a myslím si, že jeho tóny podbarvovaly celkový děj na jedničku. Avšak melodii "Analyse", znějící při závěrečných titulcích, obstaral někdo jiný. Je to Thom Yorke, zpěvák výborné britské skupiny Radiohead. A z textu písně "Analyse" vybírám: "...Ploty na které nemůžeš vylézt/Věty které se nerýmují/Vše co vůbec můžeš změnit/Je to co hledáš/To tě položí/To tě položí/Již není žádná jiskra/Žádné světlo v temnotě..."

Dějství filmu "Narkotika" se odehrává v kulisách špinavých ulic Detroitu, tedy v Motor City. A hlavními motory příběhu jsou dva policisté, poručík Henry Oak (Ray Liotta) a detektiv Nick Tellis (Jason Patric). A že je to opravdu velmi silný motor! Tak silný jako samotný příběh o narkotikách, a navíc napínavý s šokujícím koncem. Ve světě byznysu s drogami není radno někomu věřit, ale jak se pak může detektiv dobrat pravdy? Všichni lžou, víceméně ve snaze zachránit si holý krk a pravda je taková, že ten, kdo úplně propadne drogám a stane se na nich závislý, řekne jakoukoli "pravdu", aby dostal svou dávku nebo aby měl prostě klid. Komu vlastně v takovémto drsném kriminálním thrilleru věřit? Kriminálníkům? Narkomanům? Zlodějům a vrahům? I tito vyvrhelové společnosti mohou někdy říkat pravdu, ale většinou je nikdo neposlouchá. Policistům? Těm ochráncům zákona? Ano, to bychom měli, že? Avšak i Detroit Police Department rozežírá korupce jako rakovina. Obchod s drogami znamená velké peníze, proto i v tomto filmu si všichni zúčastnění spálí prstíky, proto i tady si lidé vzájemně, mnohdy až brutálně ubližují, proto se i vraždí. Velmi dobře vystavěný scénář vyústil v postupně gradující kriminální drama, na jehož konci si utřete pot z čela...

Autorem námětu k filmu "Takoví normální zabijáci" je Quentin Tarantino a to, si myslím, hovoří za vše. Sledujeme velkou diváckou odezvu na reportáže a rozhovory s masovými vrahy, z nichž se působením televizního média staly slavné a někdy i oblíbené osobnosti. Jaký to "zvrácený" svět lidí, že? Zdá se však, že slovo "zvrácený" našlo novou podobu, která se vytvarovala do označení "normální". Sledujeme příběh mladé dvojice Mallory (Juliette Lewis) a Mickey (Woody Harrelson), fascinované jakýmkoliv projevem zla. Oba to jsou amorální zabijáci, kteří prchají před zákonem a na své zběsilé cestě vraždí takřka vše živé. Oba herci předvádějí to nejlepší, co v nich je - brutalita Mickeyho a Mallory je z různých důvodů jejich přirozeností. Velice legrační je i postava ředitele věznice Dwighta McCluskyho, kterou svým geniálním ksichtem i grimasami ztvárnil Tommy Lee Jones. Značně specifický je i ochránce zákona, detektiv Jack Scagnetti (Tom Sizemore), který pro své úchylky (sex a psaní románů) zapomíná na výkon svého povolání. A ještě bych rád zmínil jednu postavičku. Je to televizní reportér Wayne Gale (Robert Downey Jr.), který ač zpočátku zapálen pro své reportáže o masových vrazích, nakonec ukáže své pravé brutální "já" poté, co je přímo fascinován vražděním milenecké dvojice. Celý film je nutné brát nejen seriózně, ale také s nadhledem, i když jeden masakr stíhá druhý. Já osobně jsem se při jeho sledování velmi dobře bavil a mnohdy i nahlas smál! Hlavně tomu, co předváděli Tommy Lee Jones a Robert Downey Jr.! Oliver Stone nám divákům nastavuje zrcadlo, ukazující poněkud pokřivený obraz toho, jaká lidská společnost ve skutečnosti je. Kanadský zpěvák a básník Leonard Cohen udělá za vším elegantní tečku, když při závěrečných titulcích zpívá píseň "The Future", z jejíhož textu vybírám: "...Vraťte mi Berlínskou zeď/Darujte mi Stalina a Svatého Pavla/Věnujte mi Krista/Nebo mě obdarujte Hirošimou/Ihned zničte další zárodek/Děti stejně nemáme rádi/Holka, viděl jsem budoucnost/Je to vražda..."

Mám moc rád americkou kapelu The Doors a stejně tak i stejnojmenný film, jehož atmosféra je nabita energií sexu, drog, chlastu a hlavně energii muziky. Zpěvák Jim Morrison, klávesista Ray Manzarek, kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore založili v roce 1965 v Los Angeles dnes již kultovní kapelu, jejíž písně se v rádiích hrají dodnes. Myslím si, že snímek "The Doors" zaujme především ty diváky, kteří byli nebo jsou nějakým způsobem součástí hudebního showbusinessu, jako například muzikanti, DJs nebo se jen prostě intenzívně a aktivně zajímají o hudební dění ve světě. Ty, co zaujaly filmy jako "Soukromé neřesti", "Selena", "Moulin Rouge", "All That Jazz" nebo "Kabaret", uchvátí i toto hudební dílko Olivera Stonea, který se zde snažil zachytit nejdůležitější okamžiky poměrně krátké hudební kariéry kapely The Doors, jenž skončila jejím rozpadem v roce 1973. Výkon Vala Kilmera v roli frontmana skupiny Jima Morrisona byl - teď pozor - excelentní! Aspoň podle mého názoru. Pro tuto roli byla zvažována jména jako Tom Cruise, Johnny Depp, John Travolta, Jason Patric nebo Ian Astbury (zpěvák britské formace Cult). Osobně si myslím, že pan Stone s celým filmovým štábem odvedli vynikající práci!

Charles Nesbitt Wilson (narozen 1. 6. 1933) sloužil v americkém námořnictvu a v letech 1972 - 1996 byl za texaský druhý obvod kongresmanem USA. Nepokrytě užíval výhod svého postavení, byl to děvkař, alkoholik a příležitostný uživatel drog, ale proslavil se také tím, že pomohl vyhnat Rudou armádu z Afgánistánu a tím odstartovat rychlý krach komunistického impéria. Na počátku roku 1980 měl ze státního rozpočtu USA k dispozici 5 miliónů dolarů a ke konci války Sovětů v Afgánistánu úřad Charlieho Wilsona disponoval částkou ve výši 1 miliardy dolarů! Jak známo, Rusové vtrhli do Afgánistánu 25. 12. 1979. Aby mohli afgánští partyzáni úspěšně vzdorovat ruské letecké přesile, kterou tvořily "létající tanky", vrtulníky Mi-24, potřebovali k tomu účinné protiletecké pancéřové střely, na což byly potřeba peníze, které Charlie Wilson dokázal sehnat. Afgáncům se nakonec podařilo zlomit nepřátelskou invazi, sovětské jednotky se začaly z Afgánistánu stahovat a poslední voják tuto zemi opustil 15. 2. 1989. Ve filmu "Soukromá válka pana Wilsona" excelují Tom Hanks, Philip Seymour Hoffman a Julia Roberts. Nevím jak ostatní diváci, ale já se při sledování této podívané skvěle bavil. A to byl zřejmě i záměr německého režiséra Mikea Nicholse, který má na svědomí taková filmová díla jako "Absolvent", "Hlava 22", "Tělesné vztahy", "Den delfína", "Silkwoodová", "Vlk" nebo "Na dotek". A ještě bych mohl doplnit, že o válce Rusů v Afgánistánu existuje celá řada filmů různé kvality. Mezi ty lepší patří například snímky "9. rota" nebo "Afgánský zlom".

Snímek "Pollock" na mě udělal ohromný dojem! Je to přesně ten druh filmu, který se člověku natrvalo vryje do paměti. Myslím, že značnou měrou se o to zasloužil Ed Harris coby herec i režisér. Hlavním hrdinou příběhu je známý americký malíř Paul Jackson Pollock (narozen 28. 1. 1912, zemřel 11. 8. 1956), který ačkoli byl alkoholikem téměř po celý svůj život, ovlivnil a obohatil nejen americkou, ale i celosvětovou kulturu. Jeho dílo se vyznačovalo abstraktním expresionismem, který se ve Spojených státech objevil po druhé světové válce. Film zachycuje jeho život a dílo od roku 1941 až do jeho tragické smrti, když v podnapilém stavu se svou milenkou Ruth Kligman (ta nehodu přežila) a její kamarádkou Edith Metzger (ta měla smůlu) svým autem 11. 8. 1956 ve 22.15 hodin havaroval poblíž vlastního domu v Springs-East Hampton, New York. Herec Edward Allen Harris zazářil ve filmech jako "Propast", "Stav milosti", "Skála", "Truman Show", "Nepřítel před branami", "Čistá duše", "Radio", "Gone Baby Gone" a zejména v úžasném příběhu "Hodiny". Co dodat k filmu "Pollock"? Při závěrečných titulcích znějící píseň "The World Keeps Turning", kterou nazpíval Tom Waits, je už jen třešnička na dortu. Mňam!

Na Vánoce 2001 jsem dostal vynikající román „Tenká červená linie“ (první český vydání uzřelo světlo světa v roce 2001), kterej původně pod názvem „The Thin Red Line“ vyšel v USA dne 17. září 1962. Jeho autor, americkej spisovatel James Jones (6. 11. 1921 – 9. 5. 1977) byl přímým účastníkem tohoto válečného masakru a vykresluje v něm události bitvy o ostrov Guadalcanal, která se odehrála od 7. 8. 1942 do 9. 2. 1943. Knihu převedl na stříbrné plátno pod názvem „The Thin Red Line“ s americkou premiérou v Los Angeles 22. prosince 1998 (česká filmová premiéra proběhla 18. března 1999) zodpovědnej americkej režisér, scénárista a producent Terrence Malick (nar. 30. listopadu 1943). Byl to jeho první filmový počin po 20 letech, když Malickovo předchozí filmové dílo „Nebeské dny“ mělo svou premiéru 13. 9. 1978 v New Yorku. Podobně jako v případě románu/filmu „Spáči“ i toto vskutku umělecké dílko je fascinujícím zážitkem na stránkách knihy i na plátně. Málokdy je totiž filmová podoba stejně tak skvělá jako knižní předloha. A o tomto uměleckém díle to platí dvojnásob. O co vlastně na Guadalcanalu v jižním Pacifiku šlo? Spojenecké vojenské síly USA, Austrálie, Nového Zélandu a Velké Británie se snažily vyhnat Japonce z tohoto ostrova, což se jim nakonec podařilo. James Jones i Terrence Malick zobrazují nejen válečné hrůzy v kontrastu s nádhernou bující přírodou tropického pásma, ale i tzv. průvodní hlas, který se v průběhu celého díla ptá, K ČEMU JE DOBRÁ VÁLKA, kde se bere všechno to zlo, zanechávající půdu nasáklou lidskou krví, zda to tak na tomto světě musí být, aby se lidé vzájemně masakrovali atd. Dalo by se říct, že jde o elementární otázky lidského bytí, o životě a o smrti. Můžete se na mě zlobit, ale pro mě tento válečný film/román vyznívá silně pacifisticky. „Tenká červená linie“ je můj nejoblíbenější válečný film/román vůbec a nic na tom nezmění fakt, že snímek byl nominován celkem na 7 cen Americké akademie a nezískal ani jednu sošku. Celosvětová premiéra válečnýho dramatu „The Thin Red Line“ se konala 22. prosince 1998 v Beverly Hills, česká premiéra pod názvem „Tenká červená linie“ proběhla 18. března 1999.

Svět drog je téměř vždy vděčným tématem filmařů. Teď nemám na mysli ty "povolené" drogy jako třeba cigára a alkohol, ale ty, co většina vlád na této planetě svým obyvatelům nepovoluje nebo zakazuje. Přímo skvěle se příběhu "Traffic - nadvláda gangů" chopil americký režisér Steven Soderbergh a jednotlivé příběhy v něm umocnil na míru šitou hudbou Cliffem Martinezem, barevným laděním záběrů i tou tenkou, všudypřítomnou linií, drogami. Film se nám snaží sdělit, že boj s drogami není vždy přímočarý a není vždy vítězný. Drogy tu byly a budou, protože lidem v daný moment přinášejí radost a pohodu. Drogy se, bohužel (nebo bohudík?) nedají vymýtit nebo zakázat. A tam, kde jsou drogy, jsou i boháči i mrtvoly, protože (jak všichni víme) jde o obrovský byznys. A dostáváme se in medias res, a sice, že to celé je jen o majetku a o moci! Ve filmu mě velice nadchl výkon Benicia Del Toro, který je vskutku umělcem skoro každé své role. Mám tenhle film rád, a proto ho mám ve své DVD - sbírce.

Tak tomuhle se říká entertainment! Vskutku zdařilý film "Pravdivé lži" je sice remakem francouzské komedie "Podtrženo, sečteno!", kterou v roce 1991 natočil známý režisér Claude Zidi, ale je až překvapivě zábavný. Nejsem fanda remaků, upřednostňuju originály, ale tohle se panu Cameronovi opravdu povedlo! Lehce a s nadsázkou paroduje seriózní akční trháky jako: "Komando", "Do nitra Planety opic", bondovky o agentovi 007 nebo třeba TV-seriál "Pan a paní Smithovi". I samotný Arnie, coby agent Harry Tasker, tady toho namluví více, než ve své "běžné" produkci. Líbí se mi i Jamie Lee Curtis v roli jeho manželky Helen Tasker. Je to taková typická americká žena, prostého vzezření. O to větší je její touha po dobrodružství, touha po jakékoli změně v jejím jinak obyčejném a šedivém životě v práci, doma s dcerou, ale zato většinou bez manžela. A divák jí přeje, aby ji už konečně to dobrodružství chytilo za límec a aspoň chvíli s ní cloumalo. A jak je z filmu vidět, i tajné služby státu se dají použít ke sledování vlastních a soukromých cílů. Žeby nastavené zrcadlo, kterak státní moc mrhá státními prostředky? "Pravdivé lži" se mohou pochlubit i řadou vtipných hlášek. Aspoň tedy jedna za všechny. Harry (Arnold Schwarzenegger) říká svému parťákovi v akci, muži v dodávce Albertu Gibsonovi (Tom Arnold): "Moje žena má milence." Albert na to: "Vítej do klubu!" A já uzavírám oznámením, že pan James Cameron patří mezi mé oblíbené filmové tvůrce.

Na adresu starého Anglána Ridleyho Scotta se, pokud jde o profesionální filmařskou práci, snad nedá říct jediné křivé slovo. Je to člověk, který zná své řemeslo a drží se ho pevně (jako ten švec...). Byly snad jeho snímky "Vetřelec", "Blade Runner", "Černý déšť", "Thelma a Louise", "1492: Dobytí ráje", "Gladiátor", "Černý jestřáb sestřelen", "Dobrý ročník" nebo "Labyrint lží" dobré? Ne, byly jedinečné! A navíc, když pan Sott natočí film, inspirovaný skutečnými událostmi, to je pak pamlsek! Stejně tak tomu je i v případě filmu "Americký gangster", kde se to hemží skutečnými postavami, které koncem šedesátých a pak v sedmdesátých letech 20. století stáli na vrcholu drogového byznysu. Je to i o těch, co těmto obchodníkům s drogami šli tvrdě po krku, i když je to stálo spousty úsilí a času. Hlavními postavami tohoto příběhu jsou drogový gangster z Harlemu v New Yorku Frank Lucas, kterého s elegancí vytvořil Denzel Washington, a detektiv z Newarku Richie Roberts, jemuž vdechl život Russell Crowe. Ve filmu se kromě nich objeví i další známé tváře, jako třeba Josh Brolin, Ruby Dee, Cuba Gooding Jr., RZA, Common a další. Samotný film vznikl podle článku "The Return of Superfly", který v New York Magazine dne 14. 8. 2000 publikoval americký spisovatel a novinář Mark Jacobson. Osobní poznámka: skvělá myšlenka/rada, kterou ve Vietnamu říká šéf tamního drogového syndikátu Chiu-Chou Franku Lucasovi: "Ale odejít, když jste na vrcholu, není totéž, jako se vzdát." Na což odpovídá "lidské" přísloví - S jídlem roste chuť!