MrHlad

Po vyloženě odpudivém traileru se z Matek vyklubal až nečekaně snesitelný film, který dovede být v některých chvílích regulérně dobrý. Jenomže snaha vyprávět čtyři příběhy na přeskáčku s tím, že se krom hrdinek dost neobratně střídají i žánry, vede k tomu, že to celé nepůsobí úplně sevřeně, ale spíš jako hromada epizodek ze životů čtyř žen. Nesourodé střídání komedie, dramatu a romantiky má tak za následek, že Matky nedrží úplně pohromadě a je to docela škoda. V mezích současné domácí komerční kinematografie ale i tak patří k tomu lepšímu a cílovku potěší.

Tupé akční filmy jako Rychle a zběsile pracují s jednoduchým pravidlem – musí se v nich dít dost zajímavých věcí na to, aby člověk neměl důvod zabývat se tím, jak moc nedávají smysl, kolik se v nich poruší fyzikálních zákonů a že je to vlastně celé volovina. Devátý díl téhle autíčkářské série to nezvládl. Justin Lin režíruje překvapivě znuděně a nenápaditě a jeho akční scény jsou o úroveň horší než to, co předváděl ve starších filmech, nebo s čím přišli jeho pokračovatelé. Jo, pořád to tu bouchá, do něčeho se bourá, odněkud padá, rychle se jezdí a ještě rychleji řadí. Ale oproti předchozím dílům tu prostě není nic, u čeho by si člověk řekl „wow, tohle bylo tak cool, že je mi jedno, že Vin Diesel neumí hrát a nemá krk.“ Navíc bohužel zmizely všechny zábavné charaktery a postavy, které byly schopné s Dieselem držet krok a usazovat ho, takže tu je teď jen on jako alfamachoborec a kolem něj pobíhají šášulové, jejichž původním úkolem v sérii bylo dělat humor a teď se marně pokoušejí tvářit jako hrdinové. Upřímně existuje někdo, koho reálně zajímá cokoliv o postavách Tyrese Gibsona, Ludacrise nebo Nathalie Emmanuel? Diesel je v tom sám. Cena vážnou hereckou polohu naprosto nezvládá, Charlize Theron má víceméně větší cameo a celé se to vleče odnikud nikam a i u těch nejpovedenějších akčních scén si člověk řekne maximálně „OK, ale posledně jste to zvládli o dost líp.“ Deváté Rychle a zběsile je pravděpodobně stejně pitomé jako předchozí díly. Jen je to díky unylé akci a nenápadité režii mnohem víc vidět. A mnohem větší dřina dokoukat.

Už někdy před koncem prvního dílu jsem měl pocit, že tenhle svět je trošku vyčerpaný a nemám úplně potřebu se do něj vracet. Dvojka to bohužel potvrzuje. Krasinski vlastně opakuje to, co fungovalo minule. Budu věřit, že ne kvůli tomu, že by nic jiného neuměl, ale spíš proto, že jeho svět nestojí na dostatečně silných základech, na nichž by šlo postavit plnohodnotnou dvojku. Pokud se vám to však posledně okoukalo ještě před závěrečnými titulky a jste na tom stejně jako já, trošku ten sequel odzíváte. V akčních scénách si je Krasinski velmi jistý, atmosféru taky umí šponovat a jeho lekačky jsou na správných místech, celé to ovšem působí jaksi zbytečně. Snaha rozšířit svět nevede k ničemu zajímavému, postava Cilliana Murphyho příliš nefunguje a snaha rozdělit hrdiny a rozmístit je na několik lokací a postavit před každého jeho vlastní výzvu nebo problém se taky míjí účinkem. Vypadá to spíš, jakoby Krasinski naháněl minuty a snažil se co nejdřív dostat k závěrečným titulkům, aby si diváci nevšimli, že tahle dvojka nedává moc smysl a jen variuje to, čím zaujal první díl. Nových nápadů tu ale fakt moc není. Bez trojky se bez problémů obejdu.

Craig Gillespie je hodně šikovný režisér a Cruella to potvrzuje. Nesmyslně přepálená stopáž mě sice zpočátku trošku děsila, ale tenhle disneyovský origin šlape až nečekaně dobře. Emma Stone je většinu času velmi sympatická, až se člověk diví, že má hrát vlastně záporačku, ale ty momenty, kdy se změní v sociopatku toužící po (oprávněné) pomstě, vlastně i díky tomu fungují tak dobře. Emma Thompson si svou prvotřídní svini taky užívá a Gillespie sype z rukávu jeden vizuální nápad za druhým, sem tam vyzobne něco z Jokera, sem tam z Burtona a na jeho stylový Londýn sedmdesátých let se zatraceně dobře kouká. Vlastně jako na celý film. Až mě docela mrzelo, že se tvůrci museli občas očividně trošku držet na uzdě. Celkově je to ale zatraceně zábavná a audiovizuálně našlapaná podívaná, která funguje jako drama, komedie, rodinný film i heist. Nevím, jestli bych podepsal tvrzení, že ze všech těch hraných návratů k disneyovským klasikám je Cruella nejlepší, rozhodně je ale nejosobitější a nejodvážnější.

Debutující Corinna Faith natočila duchařskou podívanou, která minimálně ve své první půlce dovede zaujmout vcelku nepříjemnou atmosférou a přesvědčivou Rose Williams v hlavní roli. Bohužel čím víc se blíží konec, tím víc se ukazuje, že režisérka a scenáristka měla možná až příliš velké ambice a témata, která načne, nezvládá úplně vytěžit. Napětí toho nakonec chce říct až příliš a samo sobě tím ve finiši podráží nohy.

Jakoby si po víceméně optimistických a veselých Gentlemanech Guy Ritchie řekl, že to musí nějak srovnat. A natočil nejtemnější a nejzlejší film svojí kariéry. V Rozhvěvaném muži omezil svoje trademarky. Nestříhá a nevypráví se tak zběsile, nikam se nespěchá a film tak má čas zalézt člověku pod kůži. A vyvolat dost nepříjemné pocity. Atmosférou připomíná Ritchieho novinka něco mezi filmy S. Craiga Zahlera a sedmdesátkovými thrillery a díky nechronologickému vyprávění dovede udělat z celkem béčkového příběhu něco, z čeho člověk nespustí oči. A pak tu máme Jasona Stathama, který nikdy v životě neměl lepší roli. Díky jeho nekompromisnímu výrazu a Ritchieho nečekanému přístupu k režii (ta hudba!) je nakonec vlastně dost nepříjemné na film koukat. Je z něj cítit zlost, hněv a agresivita deroucí se na povrch, přičemž oba pánové dělají všechno pro to, aby co nejvíc pozdrželi okamžik, kdy vypuknou jatka. Je to až mučivé, ale funguje to výtečně. Ritche natočil úplně jiný film, než by od něj jeho fanoušci čekali. Tenhle rázný úkrok stranou ukazuje, že jako filmař ještě zdaleka nepředvedl všechno, co umí. Mám z něj a ze jeho novinky radost. Obrovskou.

Takové odfláknuté to bylo. Jako kdyby se u Armády mrtvých nikdo moc nesnažil. Postavy jsou tak nezajímavé, že mi bylo jedno, v jakém pořadí budou umírat, herci plus mínus bez charismatu, nebo nemají co hrát a první opravdu zajímavá a zábavná akce přijde až někdy na začátku poslední čtvrtiny. Jakmile se to začne pořádně střílet a řezat, je to celkem zábava Snyder drží sám sebe na uzdě, takže těch zpomalovaček není zdaleka tolik, aby se to okoukalo, jenže v jeho filmu je asi tak hodina naprosto zbytečného balastu, který nudí a kde se člověk může maximálně bavit tím, jak to celé vůbec nedává smysl.    Jistě, u béčkového akčního nářezu by to vlastně nemělo vadit, jenomže Armáda mrtvých je sice béčková, ale nářezová fakt ne. Nějaká kulervoucí brutalita tu neexistuje, mezi horory spadá jen proto, že tu jsou zombíci a Snyderovy hrátky s kamerou, které vedou k mnohdy až hnusnému vizuálu plného rozostřených záběrů (což byl prý umělecký záměr), jsou spíš otravné než efektní. Nevím. Hodinu po závěrečných titulcích si z toho nevybavím prakticky nic. Jen to, že jsem čekal mnohem víc než další rutinní netflixovku a to jsem ta očekávání fakt neměl extra vysoko. Nenápaditá a nudná ztráta času.

Díky Sicariovi, Wind River a těm několika epizodám Yellowstone, co jsem viděl, mám Taylora Sheridana hodně rád a na jeho novinku jsem se pochopitelně těšil. Na rozdíl od kolegů jsem měl ale výhodu v tom, že jsem četl knižní předlohu, takže jsem se těšil poměrně opatrně. A díky za to, protože právě kvůli tomu mě to zklamání z Kdo mi jde po krku tolik nebolí. Sheridan se sice zbavil několika poměrně nudných a zbytečných dějových linek, bohužel mu tu zůstalo to, co byl problém už v knížce. Tedy dost nezajímaví hrdinové a především nesmyslné čekání na to, až se vlastně začne něco vůbec dít.  Angelina Jolie sedí na strážní věží s traumatem, John Bernthal je cool šerif a řeší nastávající rodinu, po lesích pobíhá malý kluk, jehož táta naštval nesprávné lidi, kteří ho zabili a všem se snaží komplikovat život směšně neschopní hitmani Pat a Mat. A trvá hodinu, než se všechny nezajímavé dějové linky spojí, začne v lese hořet a Angelina bude moci konečně zachraňovat. Ono to v závěru sice nevypadá vůbec špatně a jako survival thriller z hořícího lesa by to mohlo být zajímavé, jenže tu máme před tím tu hodinu, kterou musíme strávit s nudnými postavami u příběhu, jenž je přinejmenším béčkově banální a jednoduchý. Což nemyslím jako pochvalu. Jdu konečně dokoukat ten Yellowstone, abych si spravil chuť a připomněl, proč mám toho Sheridana vlastně rád.

Možná jsem se těšil trošku moc. Rodina na baterky je hodně fajn animák, který minimálně co do vizuálních nápadů zvládá nabídnout mnohem víc než to, na co jsme zvyklí a možná i víc, než co servírují ti nejlepší v oboru. Navíc to má celé i sympatické hrdiny, funkční vtipy a velmi dobrou akci. Jenomže v základu je ten příběh až příliš obyčejný a předvídatelný, ať už v rovině „táta hledá cestu k dceři a dcera k tátovi“ nebo „technologii ruplo v bedně a chce ovládnout lidstvo“. Není to nic, co by mi vyloženě zkazilo zážitek z filmu, ale na druhou stranu ta technická kreativita, nápaditost a zábavnost tu často jen zdůrazňuji banalitu a obyčejnost zápletky. Tvůrci sice zvládají s grácií prodat i tu, ale přeci jenom jsem čekal trošku víc.

Studená válka vrcholí a britský obchodník Benedict Cumberbatch dostane šanci zabránit katastrofě. Má se stát spojkou mezi západními tajnými službami a Sovětem, který je ochotný podělit se o největší tajemství své země. Jak dlouho jim to bude procházet? The Courier je velmi dobře vypadající dobová podívaná s výtečnými herci, bohužel ovšem bez silnějších emocí a výraznějšího napětí. Profesionálně odvedená, ale nakonec trochu nudná a zbytečně konzervativně pojatá podívaná.