Knoflíkáři

Po zhlédnutí jen málokterého porevolučního filmu mám chuť měnit svou celkovou TOP 10. Tady se to stálo. Nakonec jsem to neudělal, jelikož konkurence je opravdu vysoká, přesto nemám na výběr a musím Knoflíkáře Petra Zelenky přiřadit k těm filmům, jejichž sledování mě nejvíc překvapilo, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu - očekávání totiž nebylo nikterak vysoké. Svůj podíl na kladném dojmu nese přitažlivá stavba, tj. rozdělení filmů na povídky. 95% (20.09.2012)

Příliš se mi nelíbí filmy složené z povídek (vyjma Movie 43) a ani Knoflíkáři nejsou výjimkou. Na české poměry je to sice hodně dobře udělané a zajímavé, ale pořád se to točí okolo normálních lidí a normálních věcí, takže žádné velké překvapení. Zelenka je sice člověk na svém místě, ale ta jeho civilnost je na mě moc obyčejná. 80% (17.05.2017)

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground. (19.02.2007)

Jeden z nejhorších filmů, které vznikly za existenci samostatné republiky. Velmi špatný scénář, ostatní složky průměr. Jediné, co stojí za zhlédnutí jsou ucházející herecké výkony, které tento film vytáhly aspoň na dvě hvězdičky. Udělení Českého lva tomuto filmu za nejlepší scénář a nejlepší film bylo zatím největší šlápnutím vedle v historii ČFTA. Povídkový film, který se prostě nepovedl. A to hodně. (11.01.2003)

O charaktere života vypovedá viac než obsah jednotlivých poviedok povaha samotného filmu. Snaživá rozprava o absurdnosti a nevypočítateľnosti života uložená v kolekcii šiestich ("palpfikšnovsky sa pretínajúcich) poviedok sa míňa svojmu účinku. Napriek zjavnému umu sa zo zhody náhod stáva vykonštruovanosť, humor nie vždy zatlačí tam, kde by mal a výsledný nosný znak autorského štýlu je akási rozostrenosť mušky, navigujúcej potenciálne silný kaliber - ak nerátam druhú poviedku, kde naopak v "autorskom štýle" prevyšujú okaté ponášky na Jarmuscha. ....... Zo zmesi absurdnosti, hlášok, twistov, vcelku dobrého soundtracku a dávky originality je nakoniec priemerná koláž krátkych príbehov, ktorá prejde hlavou bez výraznejšej odozvy napriek tomu, že to posledné, čo by sa jej dalo vytýkať je absencia nápadu. Život je nevypočitateľný a absurdný, a to sa podpísalo aj na konečnej podobe v podstate sympatických, ale vo výsledku mdlých Knoflíkářov. (21.03.2016)