Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Pavel Zajíček, František Černý, Michaela Pavlátová, Jan Čechtický, Zuzana Bydžovská, Petr Zelenka, Vladimír Dlouhý, David Černý, Marek Najbrt (více)Obsahy(1)
Je to film sestávající ze šesti povídek, které většinou černě humornou, ironickou, mnohdy i trpce hořkou formou vyprávějí o jednom dávném prokletí, lidské nevěře, podivných úchylkách, nečekaném zázraku i pokryteckém odpuštění. Mají svou vlastní vypointovanou stavbu, specifickou atmosféru i způsob zpracování, a přesto jedna druhé předává motivy vzájemně spolu komunikující a pozorující tytéž věci z různých úhlů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (401)
Zajímavý výlet do nitra pitomců, originálních uchýláků, psychiatrů, podezíravých manželů a paluby Enoly Gay. Vše je krásně propojeno, i když musím se přiznat, že u většiny postav jsem jistou spojitost předpokládal a potom už to nepůsobilo tak šokantně. Víme, že se to celé veze na vlně Rádia 1, které by asi v dnešní záplavě komerčních tři písničky dokola opakujících FM stanic u širokého publika neuspělo, ale taky se to veze na takové příjemné vlně nezávislého filmu. Ještěže čeština je na nadávky bohatá: Zkurvený počasí. AR: 1,67:1 - Super 16 ()
Pankáčská vzpomínka na Prahu devadesátých, která sice postrádá mnohdy prostředky a ještě častěji herectví (což obzvláště vyniká ve srovnání s fantastickou Holubovou a Hrušínským), nicméně jako protestsong budí neskutečné sympatie už jen díky hravému, uzavřenému scénáři. Závěrečné povídky Pitomci a Seance jsou jedněmi z českých devadesátkových filmových vrcholů. Škoda Miro Gabora, jednoho z našich nejšikovnějších porevolučních kameramanů, který se uhnízdil v krysím závodu současného seriálového dna. Knoflíkáři si dle mě zaslouží remake. ()
Příliš se mi nelíbí filmy složené z povídek (vyjma Movie 43) a ani Knoflíkáři nejsou výjimkou. Na české poměry je to sice hodně dobře udělané a zajímavé, ale pořád se to točí okolo normálních lidí a normálních věcí, takže žádné velké překvapení. Zelenka je sice člověk na svém místě, ale ta jeho civilnost je na mě moc obyčejná. 80% ()
Najdivnejší Zelenkov film aký som mal možnosť vidieť. V prvom rade musím povedať, že poviedkové filmy mám naozaj rád, aj keď označiť Knoflíkářov za poviedkový film je hlúposť, pretože aj keď je zložený zo 6 poviedok, poviedky na seba naväzujú a hlavne spolu úzko súvisia. Dôležité je podotknúť, že Zelenka má skrátka dar vytvárať uveriteľné svety, Či už to bol imaginárny svet Nohavicu v Roku ďábla, alebo Trojanov v prípadoch obyčajného šialenstva. A tento zvláštny svet , je podaný za a) veľmi vtipne a za b) je krásne vypointovaný. Aj keď musím priznať že niektoré scény mohli byť o poznanie krajšie, lenže formálne sa jedná o dokonalý film, scény z atómovou bombou alebo v Japonsku sú natočené absolútne geniálne čo vlastne sú aj tie čo sa odohrávajú v Prahe. Myslím, že veľmi k tomu nemám čo povedať, Zelenku mám veľmi rád, jeho štýl je absolútne nevšedný a originálny a vidieť túto jeho prvotinu je pre mňa veľká česť a aj radosť. Veľmi som sa pobavil hlavne scény z Hrušinským a Holoubovou nemajú chybu. Super film. ()
Menzel, Svěrák, Hřebejk, Michálek, Nellis, Gedeon, Sláma, Morávek... Jejich filmy mám většinou rád, ale každý musí uznat, že jsou to pořád stejné příběhy dokolečka. Hořké komedie, smutné komedie, tragikomedie... A pak přijde Petr Zelenka a jako jediný (snad s přihlédnutím k Janu Švankmajerovi) se odváží natočí něco, co tu ještě nebylo. A pak zase a zase. Zkrátka Zelenkovy filmy se mě vážně dotýkají svou neobyčejností, neotřelostí a naprostou nepředvídatelností. Je to takový český Lynch, jen místo děsivých obrazů servíruje perfektní hlášky a černý humor. BTW Knoflíkáři se trochu překvapivě dostali na anglo-americký seznam 1001 filmů, které musíte vidět než zemřete. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (21)
- Původně měly být jednotlivé povídky skeče pro pořad Česká soda (od r. 1998). [Zdroj: Rozmarná léta českého filmu] (meryl)
- Na konci povídky „Taxikář“ se oba protagonisté, jak taxikář – František Černý, tak manžel – Pavel Lagner), představí svými pravými jmény: Pavel a Franta. (gug)
- Taxikár (František Černý) jazdil na automobile GAZ M-21 Volga z roku 1962, psychológ (Vladimír Dlouhý) na Renaulte 19 Série 1 [X53] z roku 1989. (Raccoon.city)
Reklama