Byl jednou jeden král...

V poměrně krátké době po úspěšném uvedení filmu „Pyšná princezna" — přichází na plátna našich kin další film režiséra Bořivoje Zemana, natočený podle jedné z národních pohádek nazvaný „Byl jednou jeden král..." — Filmové dílo nechce být doslovným přepisem klasické pohádky, kterou naši mladí i staří diváci znají ze sbírky Bořeny Němcové jako „Sůl nad zlato". Autoři vycházeli z jejího fabulačniho základu a sledovali i hlavní myšlenkovou a morální náplň předlohy. V mnohém pak volili svobodný přístup k látce. Při srovnání pohádky Boženy Němcové a filmu „Byl jednou jeden král" — vidíme některé rozdíly. V pohádce královská dcera byla přinucena říci otci pravdu do očí a je za to vyhnána ze země. Nazpět se vrací teprve po smrti krále, plačíc nad jeho skonem. Ve filmu „Byl jednou jeden král" je nejmladší králova dcerka Maruška už docela jiná. Stojí na svém pevně a protože je přesvědčena o tom, že má pravdu, dovede se vzepřít i svému otci. Nevzdá se a nepovolí, dokud král nepřizná, že chybil a nejen před ní, ale před celým národem. Lid je ve filmu větší autoritou, větší silou, než je tomu v pohádce Boženy Němcové (postavy rybáře, zahrad nika a dudáka konfrontované s princem Krásným, Chrabrým a Chytrým, vdova-podruhyně). — Vedle těchto nových rysů, kterými autoři scénáře obohatili ideové poslání filmu, liší se jejich dílo od pohádkově předlohy Boženy Němcové ještě v jednom. Film „Byl jednou jeden král" — je veselejší, radostnější a ve svém úhrnu optimističtější. Filmový přehled 5/1955 (05.03.2003)

Tato pohádka ve mě vzbuzuje dva pocity - Smutný pohled na zničeného Vlastu Buriana a pak vzpomínku na okouzlující výpravu dnes nedosažitelnou. Což je hezký, ale určitě ne dílo mimořádného obdivu. Obdiv možná budí korektní se vyhnutí politickému ovzduší a neurážející přetransformování známé pohádky do jiných souvislostí. Ale ten Burian mi nedovolí se na to dívat.... (03.12.2005)

Toto som dnes pozrel prvýkrát. Je to milé. Ja síce české rozprávky neobľubujem. Rozhodne nemusím ani tie "populárne" filmy, ktoré neustále bežia v televízií cez sviatky. Ale zase je pravda, že s Burianom a hlavne s Werichom sa to dá zvládnuť. Myslím si, že na svoju dobu to bolo veľmi svieže a nápadité. Také tie hodnoty typické pre Dobšinského a Němcovú. A možno práve preto to pohladilo omnoho viac, ako nejaká súčasná česká rozprávková produkcia. Nie je to niečo, čo by som musel pozerať stále, ale oceňujem kvalitu. Možno by som v súčasnosti uvítal viac takýchto rozprávok. Možno. (30.12.2020)

"Chce se mi co?" ...pozerať rozprávku! A je tu ďalší dôvod, prečo sa tešiť na vianočný program. Rozprávka každého dieťaťa v neskutočne vtipnom podaní, s krásnou atmosférou. Akurát mi stále vadia princezné Zpěvanka a Drahomíra a strašne ma iritujú. Podstata rozprávky sa mi ale akosi stráca pri neskutočných výkonoch Wricha a Buriana. Škoda, že sa nestretli viackrát. 85%. (25.12.2007)

Kdyz jsem byla jeste mladym mladetem, nebyl to salek meho caje. Rozhodne jsem tuto zalezitost nevyhledavala, nebavilo me to. Ovsem dnes se casy meni stejne jako lide i jejich vkus. Jsem uchvacena primo uchvatne uchvacujicim zpusobem. Werich s Burianem si platnem primo protancili zlehka velkolepou cestu umenim. Ta souhra, ten vykon, ten pocit a umeni zaujmout, ta dokonalost herectvi, humoru, gest a revu je jako nekonecna davka poezie, endorfinu a heroinu dohromady. Totalni herecka bazen. Dokonale dialogy, bez jedine chyby. Dej ma stavu i balanc, smrnc i vkus. Neurazi, potesi, zahreje a rozesmeje. Ba dokonce smichy do kolen vas dostane. "Ja ze jsem tajtrlik, ty jses tajtrlik. Za prve nevim, co to je a za druhe me to urazi!" Vsechny sceny zahrane duem panu hercu se staly legendou a verim, ze jeste deti nasich deti i dale se u toho budou usmivat :))) (24.10.2012)