Tři přání pro Popelku

"Nějaká norská zpěvačka přece nenahradí Libušku!", "Proboha, oni se tam líbají chlapi!" Ale jděte. Tak aby bylo jasno, sama jsem tomu moc nevěřila, ale tak povedenou pohádku jsem neviděla roky. Norové tady vzorně odkazují na Vorlíčkovu verzi, takže ano, některé scény jsou prakticky obraz od obrazu totožné. V detailech ale došlo k mírné aktualizaci a rozhodně ne k horšímu. Například postava Popelčiny zlé sestry Dory není tak úplně zlá a divák ji může vnímat spíše jako nešťastnou dívku, která je manipulována matkou. Macecha je oproti předloze výrazně démoničtější a v některých momentech mi z její představitelky až běhal mráz po zádech. Popelčino třetí přání se od našich "Oříšků" liší docela výrazně (nebudu spoilerovat), ale vše mi zapadalo do nenásilné snahy tvůrců příběh aktualizovat a trochu emancipovat. Pětadvacetiletá Astrid S sice nevypadá úplně jako mladinké pískle, její výkon byl ale sympatický a zvládla jak něžnější polohu, tak tu "mysliveckou". Líbila se mi taky hudba, úplně jiná než Svobodova, a přesto kouzelná a do pohádky pasující. A co vlastně ten homosexuální polibek? Myslíte dvouvteřinový záběr na upřímnou radost dvou mladých mužů, kteří k sobě během celého filmu mají evidentně hodně blízko? Ano, tak ten tady je. A rozhodně nemá šanci nikoho pohoršit. Věřím, že až tahle kontroverze trochu opadne, najde si nová "Popelka" cestu i k českým divákům, rozhodně si to zaslouží. (25.01.2022)

Nerozumím, proč se točí naprostá kopie pohádky? Kdyby to alespoň bylo s hezčím hereckým obsazením, ale Astrid je mohutná prdelatá kobyla a prince zplodil Turek. Říkal jsem si, že se Norové aspoň předvedou v tricích a rozlousknutí oříšků bude parádní scéna. Nebyla. Také když Popelka přišla na bál, měl to být šok a úžas. Ano, já byl šokován, protože já neviděl princeznu, ale pořád tu ušmudlanou děvečku v nějaké kombiné. Ztráta času! (26.12.2021)

Chápu pozadí toho, proč Norové natočili remake naší Popelky. Je to u nich stejně tradiční jako u nás. Taky moc dobře vím, že se hodně snažili. Nicméně mi tam strašně chyběla ta "pohádkovost" a ty správné vibes. Toto mi přišlo až moc filmové a emočně ploché. Chyběla tomu hloubka a vtip. Nicméně snaha dobrá. (29.12.2021)

Vorlíčkovo zpracování považuji za pohádkovou klasiku, ale zároveň to pro mě není nedotknutelné rodinné stříbro a tak jsem do norského remaku šel bez nějakých zbytečných předsudků. A vyplatilo se. Příběh v kostce zůstal tak, jak ho známe a liší se vlastně jen v detailech způsobených prostředím a dobou. Přibyla krásná norská krajina a pár decentních triků, což je v dnešní době digitálního bordelu pohlazení po duši. Co se samotné Popelky týče, tak Astrid S je k sežrání a nevadily mi ani další postavy. Zejména macecha, která vypadá jak Drákulova ségra, mě bavila a s touhle vizáží by mohla z fleku skočit do nějakého gotického hororu. Za mě celkově sice ničím výjimečná, ale i tak mile obyčejně hezká pohádka a takové už se dneska moc netočí. 75% (01.01.2023)

Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi  Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně. (26.12.2023)