Já, spravedlnost

Nápad zajímavý (ačkoli nejsem žádný fanda alternativních historií), ale dalo se z toho vytřískat víc. Hlavně ten námět v tomhle podání se spíš hodí na středometrážní film, když není pořádně rozvinut (+ chvílemi jsem nechápal jednání některých postav) a , ale možná na tom má podíl to, že tomu dost chybí nějaká tempo a celý ten film tak na mě působil utahaně. Kvůli tomu z toho filmu nemám žádný silný dojem, byť povedených scén tam nebylo málo. A i myšlenkově to mohlo být hutnější, ale třeba jich tam je dost a na první zhlédnutí jsem ne všechno pochytil. Vlastně to celé hodně zachraňují herecké výkony (hlavně ten Högerův), pak taky trochu kamera a ten fakt, že tu Němci mluví skutečně německy (možná nechápete proč to vychvaluji, ale od té doby co jsem viděl Anthropoid a další (dejme tomu) historické filmy, kde třeba Češi mluví plynule anglicky, tak to prostě ocenit musím) - jen ten "nový diktátor" (což asi není nejlepší označení, ale asi chápete o koho jde) mluví až moc dobře česky, ale jinak v tomhle případě nemám co vytýkat. A o tom doktorovi jsem taky chtěl vědět něco víc než jen to, že je doktor a že má takové názory. Celkově to ve mě ale zanechalo takový průměrný dojem, ani dobrý, ani špatný. Fakt jsem čekal víc. Ale btw bych chtěl vědět, kolik tady umřelo lidí, protože v československých poměrech už je to tak trochu survival... :D 3* (05.01.2021)

Hrozná šaškárna s katastrofálními hereckými výkony. Nedá se to dokoukat. Höger se na plátně zcela zbytečně nervuje. Rovněž „Hitler“. Energie spláchnutá do záchoda. Hlášky: „Celý svět sleduje norimberský proces.“ = přání otcem myšlenky. „360 km odtud“ „Stane se hrdinou příběhu, který se nikdy neudál.“ „Spal jste 36 hodin.“ Symbolika: 13:30 – 4 svastiky najednou; 20:06; 50:26 – one eye symbolism; 37:37 – podání ruky 39:40; 53:02 – svastika (Big Dipper Swastika). Film je plný milovníků hvězdné oblohy. 53:08 – Fénix. (14.10.2023)

Přespříliš vykonstruovaný, až příliš akademický film Zbyňka Brynycha, který by se dal označit za specialistu na dramata odehrávající se v období druhé světové války, Já, spravedlnost patří ovšem k těm méně povedeným, a to především tou přespříliš patrnou snahou tvůrců vystavět hluboké dílo v idejích demokratického humanismu - ve snaze dotknout se čehosi čapkovského je celý film zaklet v jakési schematické ustrnulosti. Po vzoru doktora Galéna tu tak máme doktora Hermana a taky fakt, že hlavním hrdinou je zrovna lékař, apriorní nositel humánních ideálů, což už začíná být trochu klišé, dokonce je zachována dramatická osa lékař - diktátor (Maršál alias tedy Adolf Hitler) jako v Čapkově Bílé nemoci. Do toho zapadá i tak nějak očekávaný Karel Höger, byť jeho hereckému mistrovství neleze asi nic vytknout, přesto ničím nevyčnívá z chladné dobové nálady té jakoby televizní inscenace. Celý ten etický problém je sám o sobě zajímavý, vezmeme-li však v potaz formální stránku filmu, výsledný dojem je velmi rozporuplný. Stranou pak raději nechávám fakt, jak se morální imperativy filmu snoubí s angažovaností pana režiséra v době normalizace a některými jeho filmy z tohoto období... (15.09.2012)

,,Milióny lidí by chtělo Hitlera. Tak jako ho máte vy!" Nevyhledávám filmy ani knihy, které rozehrávají nejrůznější možnosti alternativní historie nad tím, co by se stalo kdyby... no kdyby třeba někdo toho Hitlera před sebevraždou zachránil a on by tu 2. světovou válku přežil. Jako proč tohle? Tak tenhle film je výjimka, coby dílo československé kinematografie pro mne téměř povinnost. I když 60. léta dala možnost vzniknout snímkům s ojedinělými náměty, alternativní příběh přeživšího Hitlera bych nečekal, tohle mne dost překvapilo. Hodně kontroverzní počin, který by po výraznějším oprášení mezi diváky mozná i dnes dokázal vyvolat daleko větší diskuse i hodně protichodné názory, než jaké naznačuje v zdejších komentářích těch 50 uživatelů, kdyby tak žalostně nezapadl. Již jsem ho asi před dvěma lety viděl, neměl jsem ho velký zájem zhlédnout znovu, nicméně objevení restaurované verzi na oficiálním YT-kanálu NFA "Česká filmová klasika" popudilo k repríze. Co k tomu říct...? Budí to u mě rozporuplné pocity i teď, nicméně když kontroverzní film budí současně (přes nechuť k tématu či zpracování) i podněty k zamýšlení a jistý přínos, proč ne. Reflexe otázky nejlepšího trestu pro zločince Hitlerova ražení, kde se i takový trest smrt může zdát nevýrazný či tuctový, jsou zde rozhodně velice zajímavé. Naopak rozehrání toho děje, kde i někteří nacisti mají cíl zničit Hitlera, nebo dokola to uzdravování a následní zneškodňování (oslepení a pod.) Hitlera, může připomínat občas i frašku. Naštěstí ale vše odehráno na čele s výborným Karlem Högerem v hlavní postavě doktora, který se v rukou manipulátorů ocitá v osobitých morálních dilematech. (70%) (Československá filmová výzva) (21.05.2019)

I velká doba má slabší chvíle. Protikladné reakce, které tento film vyvolává u spolukomentátorů, naznačují jeho zřejmou rozporuplnost. Snahu demonstrovat obecně platný mravní princip - dostatečné potrestání zločinů, které se vzpírají rozsahem i dosahem obvyklému vnímáni a vymezování zločinu - zpochybňuje způsob provedení i pozadí, které ho charakterizuje. Nestačí na to ani hrůznost Hitlerových choromyslných etnocid. To je poselství nadčasového Brynychova a Hanušova příběhu. Směšování morálky, práva a etiky vždy vede k třaskavinovým důsledkům. Zejména k naprostým zhroucením hodnotových orientací, vytvoření doslova etického vakua. Hitler je souzen a odsuzován opět nacisty, stejně blouznivými, srovnatelně bláznivými i brutálními, snad o něco velmi málo více soudnými. V této rovině je český původní thriller nadčasový a jeho myšlenkový přesah zůstává stále aktuálním. (23.09.2007)