Já, spravedlnost

Režisér Brynych patřil k pouhému průměru naší filmařské scény, ale Já, spravedlnost je po Transportu z ráje patrně jeho nejlepším snímkem. Silná dramatická látka se holt natáčí líp. Etický problém viny a trestu se řeší v - řekněme - čapkovském stylu, který zvýrazňuje herecký výkon Karla Högra. Ten měl se ztvárněním podobných psychologicky náročných rolí četné zkušenosti už z divadla a do postavy lékaře řešícího morální dilema se ideálně hodil. Film řeší otázku, zda pomsta může být východiskem pro trest byť i sebevětšímu zločinci a dochází k závěru, že oběť hnaná nenávistí se může dostat na stejně nemorální pozice jako pachatel. Pokud pominu dramaticky silné téma, pak zpracování zas tak oslnivé není. Dnes je Já, spravedlnost zapomenutým kouskem naší filmové historie. Celkový dojem 60 %. (19.01.2008)

Přespříliš vykonstruovaný, až příliš akademický film Zbyňka Brynycha, který by se dal označit za specialistu na dramata odehrávající se v období druhé světové války, Já, spravedlnost patří ovšem k těm méně povedeným, a to především tou přespříliš patrnou snahou tvůrců vystavět hluboké dílo v idejích demokratického humanismu - ve snaze dotknout se čehosi čapkovského je celý film zaklet v jakési schematické ustrnulosti. Po vzoru doktora Galéna tu tak máme doktora Hermana a taky fakt, že hlavním hrdinou je zrovna lékař, apriorní nositel humánních ideálů, což už začíná být trochu klišé, dokonce je zachována dramatická osa lékař - diktátor (Maršál alias tedy Adolf Hitler) jako v Čapkově Bílé nemoci. Do toho zapadá i tak nějak očekávaný Karel Höger, byť jeho hereckému mistrovství neleze asi nic vytknout, přesto ničím nevyčnívá z chladné dobové nálady té jakoby televizní inscenace. Celý ten etický problém je sám o sobě zajímavý, vezmeme-li však v potaz formální stránku filmu, výsledný dojem je velmi rozporuplný. Stranou pak raději nechávám fakt, jak se morální imperativy filmu snoubí s angažovaností pana režiséra v době normalizace a některými jeho filmy z tohoto období... (15.09.2012)

Náročná psychologická hříčka o možném osudu Adolfa Hitlera. Závěrečná pasáž je hodně silná a názorně ukazuje, že v některých případech může být i vražda činem nadmíru humánním. Karel Höger hraje svým specifickým způsobem a svou (řekl bych až čapkovskou) roli zvládá s přehledem. Opravdu jde o neprávem opomíjený film - vlastně o druhé světové válce. (29.01.2007)

I velká doba má slabší chvíle. Protikladné reakce, které tento film vyvolává u spolukomentátorů, naznačují jeho zřejmou rozporuplnost. Snahu demonstrovat obecně platný mravní princip - dostatečné potrestání zločinů, které se vzpírají rozsahem i dosahem obvyklému vnímáni a vymezování zločinu - zpochybňuje způsob provedení i pozadí, které ho charakterizuje. Nestačí na to ani hrůznost Hitlerových choromyslných etnocid. To je poselství nadčasového Brynychova a Hanušova příběhu. Směšování morálky, práva a etiky vždy vede k třaskavinovým důsledkům. Zejména k naprostým zhroucením hodnotových orientací, vytvoření doslova etického vakua. Hitler je souzen a odsuzován opět nacisty, stejně blouznivými, srovnatelně bláznivými i brutálními, snad o něco velmi málo více soudnými. V této rovině je český původní thriller nadčasový a jeho myšlenkový přesah zůstává stále aktuálním. (23.09.2007)

Námět je proklatě chytrý a mrazivý, podobně jako náměty z lepších epizod Black Mirror. Jenže všechno ostatní je o dvě třídy horší. Scénář je zmatený, režie utahaná, a ona pomalu budovaná hypnotická atmosféra existuje jen v prchavých náznacích. Vynikající Karel Höger se snažil zbytečně. Věřím že kdyby se téhle látky chopil Karel Kachyňa nebo Juraj Herz, tak bych si do své pestré sbírky nočních můr přidal jednu opravdu lahůdkovou. V podání Zbyňka Brynycha je to ale slabé jako čaj z třikrát louhovaného pytlíku. (01.10.2023)