Oáza

Zoufale monotónní a neskutečně roztahaná historka o jednom pouštním putování, u které prominu absenci silnějšího děje, ale naproti tomu odmítám nefunkční postavy, blábolivé dialogy a momenty, které postrádají jediný kousek zdravého rozumu. Herci si natáčení protrpěli fest, já sledování bohužel taky. (03.02.2013)

Troufnu si říct, že jeden z nejlepších českých válečných filmů. Samozřejmě v určitých věcech (triky, spád a rychlost děje) nedosahuje na Tmavomodrý svět ani na Nebeské jezdce, ale o to nejde. Tohle je především o psychologii hlavních postav a o jejím rozkladu. Rudolf Hrušínský mi sice taky přišel na legionáře trošku mohutnější, ale to neznamená, že by hrál špatně. Děj je pomalejší a občas to vážně vypadá, že autoři nevěděli, o čem točit a že jim to vedro taky lezlo na mozek, ale mně to vůbec nevadilo. Připomínalo mi to tím trošku leoneovky. Hudba se mi hodně líbila, tedy ta melodie z toho orchestrionu (myslíte, že je to ten od chalupářů s jiným vnitřkem?). Jen je velká škoda toho konce. Nejspíš je vážně nedodělanej (ještě zůstávají čtyři nebo pět lidí a pak se náhle objeví Radoslav Brzobohatý a řekne, že přežili jen dva). Co se týká propagandy, tak jí tu je minimum. Všichni náckové tu nejsou vyšinutí vrazi, jen jeden ano (Vinklář). A taky proto se začnou nakonec zabíjet. Ne proto, že by Němci plánovali nějakou past, ale protože vzájemná důvěra je ještě příliš křehká, příliš neduživá, než aby přežila první výstřely. Kdyby to byla jedna jednotka, zneškodnili by střílejícího. Ale oni to byli nepřátelé. A navíc to ani není poprvé, co se ve filmu něco podobnýho stalo. (15.08.2006)

Nejdřív se dlouho nic neděje, pak přijde krátká akce a následně se dostaví zbrklý konec. Jedni z nejhezčích československých chlapů jsou zarostlí a špinaví k nepoznání, to už je pak celkem jedno, že má Radek Brzobohatý na půlce obličeje obvaz. Štefan Kvietik ho sice nemá, ale k poznání též není. Německého důstojníka hraje tradičně velmi nepohledný Němec, který mluví hlasem Eduarda Cupáka. Jednoznačně konstatuji, že Cupákův hlas byl tím nejhezčím a nejzajímavějším prvkem celého filmu. (06.07.2015)

"Ve studni už není žádný písek, pane poručíku, ale voda tam taky není..." Hlas Brzobohatého o tom, že nám rozpovie príbeh o túžbe človeka prežiť, sľubuje napínavé dobrodružstvo. Aspoň úvodná veselá skladba a prestrihy na usmievavé tváre hlavných hrdinov to sľubovali, no dobrodružstvo by som tu veľmi nehľadal. Ide skôr na naše pomery o nečakane vydarenú vojnovú drámu, za ktorú sa Československo rozhodne hanbiť nemusí a to ani za hranicami. Ja sám som film objavil iba nedávno cez filmografiu Š. Kvietika a R. Brzobohatého. Film sa štruktúrou príbehu veľmi podobá na nedávny Kríž cti, atmosférou a prostredím na filmy Sahara či Tobruk. Kvietik a Brzobohatý sa stretli už neraz, mám ich obidvoch veľmi rád a túto skvelú a sympatickú dvojku dopĺňa netradične, ale dobre obsadený R. Hrušínský. Jediným mínusom je, že Nemci hovoria česky inak prekvapivo dobrý vojnový film. 80%. (24.09.2014)

Radoslav Brzobohatý, Rudolf Hrušínský a Josef Bláha ve válečném filmu, Zdeněk Řehoř jako důstojník Luftwaffe, téma o němž se ostatní nemohli ani zmínit a možnost natáčet v Turkmenistánu. Ani tohle nestačilo, aby Zbyněk Brynch vypotil alespoň průměrný snímek. Film měl být komorní psychologické drama, ale protože režisér na sofistikovanější metody práce s postavami rezignoval a suploval je přidáváním scén s dlouhými záchvaty nepříčetného smíchu, tak zůstalo jen u záměru. Herci dřeli, trpěli ve špíně a neskutečným horkem, jenže co naplat, z hovna bič neupleteš. Ukázkou tvůřčí neschopnosti je násilně naroubovaný konec s jalovou pointou. (17.12.2020)