Oáza

Okouzlující prostředí vyprahlé pouště a opuštěné oázy je jako stvořené pro komorní válečné drama, ale s tak neuvěřitelně utahaným příběhem není o co stát. Krom Hrušínského a Vinkláře tam ani neměli jinak výborní herci pořádně co hrát. (13.10.2020)

Kdysi dávno jsem viděl Oázu v televizi. Bylo to patrně v květnových dnech, protože tehdy běželo velké kvantum válečných filmů a patrně to ještě bylo na černobílé Tesle. Film se mi líbil, působil tak trochu nečesky. Inu, válečných filmů je u nás pořád nedostatek. Dnes není problém Oázu vidět legálně na youtube. Skupina československých legionářů utíká ze své legie s cílem připojit se k československé zahraniční armádě. Cestu jim zkříží německý letoun, který jim zlikviduje vůz a přinutí je tak k asi 60 kilometrovému putování do jediné oázy v okolí. Času je málo a žízeň stoupá... Navzdory možným některým očekáváním film není velkolepou akčně válečnou podívanou, ale spíše komornějším psychologickým dramatem, na němž se ukazují charaktery rozličných postav a závěrečné moudro "smír s fašismem není možný", což vyznívá trochu uměle a lacině. Když si ale vezmeme dobu vzniku, tak je pomalu zázrak, že se tento film vůbec uskutečnil a dostal se roku 1972 do kin (ale dlouho se tam tedy neudržel). Natáčet se původně mělo v Mali, nicméně kvůli politické situaci se štáb nakonec rozhodl pro Turkmenistán v SSSR. Z každého políčka filmu přímo sála pouštní žár. Pot na tváří herců je navíc z velké části asi skutečný, protože samotná tvorba filmu probíhala za klimaticky dost nepříznivých podmínek. Výběr herců je excelentní (co se tedy týče jejich hereckého umu), ale v několika případech jsem si říkal, zda by nebylo lepší zvolit někoho mladšího a fyzicky odpovídajícího. Považte, takový Rudolf Hrušínský jako legionář je trochu zvláštní představa (byť se s rolí pral jak jen mohl). Krom něj se ze známých jmen objeví R. Brzobohatý, Š. Kvietik, L. Potměšil, či i Jiří Krampol (byť jen krátkodobě, údajně snad na zásah cenzorů). Režie se chopil Zbyněk Brynych, který měl s válečnou tematikou své zkušenosti (např. známý film A pátý jezdec je Strach). I když čas se na filmu trochu podepsal, tak se podle mého názoru pořád jedná o velmi hodnotný příspěvek do naší kinematografie, který může zaujmout i dnešního diváka (aspoň trochu trpělivého). (10.05.2023)

Velká škoda místy příšerného scénáře. Po úvodní vcelku zajímavé akční sekvenci příchází totální nuda, kdy se skupinka legionářů vleče pouští, aby konečně dosáhla oázy, kde se po setkání s Němci zase začne konečně cosi dít. Ale i potom má film po hříchu až příliš hluchých míst. Po několika desítkách minut snímku mi byl osud vojáků úplně lhostejný. Skoro jsem si i přál, aby už žízní dodělali a jejich utrpení (potažmo částečně i mé) skončilo. Několik zdařilých scén (Vinklářovo ponižování legionářů a obrácení role nebo písečná bouře) nevyváží celkovou nudu, kterou dokoná pro mě nepochopitelných posledních zhruba pět minut filmu a závěrečná přestřelka. (14.08.2006)

Pro mne velká a nejspíš jednou pro vždy nezodpovězená otázka - jak to původně končilo? Škoda. Bylo to rozehráno ke konci, který z toho mohl učinit film, takto zbylo jen torzo. Ale i tak má film tolik poloh a jednoznačných kvalit, že mu musím dát čtyři hvězdy. (21.05.2010)

Tohle téma zpracované našimi a sovětskými filmaři v době hluboké normalizace mne překvapuje! Silně psychologické zobrazení pocitů dehydrovaných vojáků koresponduje se vzájemnou válečnou nenávistí. K tomu výborná kamera a hudba jak vystřižená z francouzských filmů 60-70. let. To vše podtržené expresivními výkony spousty našich skvělých hereckých hvězd. (09.09.2014)

Bezpochyby jde o zajímavý válečný film, uvážíme-li kdy a kde vznikal. Většinu času si buduje atmosférou a psychologií postav živnou půdu pro očekávané velké vyvrcholení. Jenže, jak už tu bylo několikrát řečeno, to jaksi nepříchází. Závěr je necitelně utnut a doslov je vyloženě poplatný době a sráží vše co se předchozí minuty snímku snaží říci. Nevím za jakých podmínek film vznikal, ale mě to připadá, jakoby tam ten závěr přilepili na popud kulturního komisaře, a přitom ještě filmaři zjistili, že mají na natáčení poslední den a poslední tisícikorunu. Především musím, i přes ojedinělé přehrávání, vyzvednout herecké výkony aktérů. (17.06.2007)

Hudba zde je hrozná. Ta snad už musela být zastaralá i v době vzniku filmu. Jaký analfabet ji dovolil použít v tomhle snímku mi není jasné. Už dlouho předlouho jsem neviděl film, ve kterém by hudba působila skutečně jako pěst na oko. Psychopat Hrůša a svině Vinklář vytahují po herecké stránce tento film nad průměr. Ostatní herci - bohužel i pan Brzobohatý - jsou mimořádně zapomenutelní a obávám se, že po pár dnech si už ani nebudu s to vybavit, kdože tu vlastně hrál. Mám také bohužel pocit, že tam, kde jakýkoliv jiný film má něco a la akční scénu, zde je nasazena scéna "psychologická". Zkrátka tam kde Čechům chybí buď prachy anebo nápad, tam začnou okecávat. Výsledkem jsou divné scény, které mi přišly nelogické a zbytečné. Těžko to popsat, to se musí vidět. Zkrátka a dobře: na komorní psychologický film příliš málo komor a psychologie, na válečný dobrodružný film příliš málo války i dobrodružství. Padlo-li tu již srovnání s filmem Tobruk, pak musím říci, že Tobruk je o třídu lepší, protože minimálně ví odkud a kam jde. U filmu Oáza jsem měl pocit silné fragmentovanosti a tvůrčího tápání. Škoda, velmi jsem se na tenhle film těšil. (17.02.2011)

Mám film ohodnotit čtyři nebo třemi hvězdičkami? Celou dobu od konce filmu přemýšlím jenom o tomhle. Proč? Na jednu stranu je to brilantní sonda do života (českého) vojáka v poušti trpícího trýznivou žízní, následné setkání s německou posádkou sestřeleného letounu tohle všechno jenom podtrhuje. Jenže na tu druhou stranu je tam pár věcí, které mi vadily. Nemyslím tím ani tak roli Rudolfa Hrušínského, jeho na vojáka trošičku korpulentnější postava mi (na rozdíl od ostatních) vůbec nevadila, jeho výkon byl skvělý. Ale proboha, co ten závěr? Začne přestřelka, kdy se skoro nikdo nedokáže do nikoho trefit a pak v polovině a prakticky v tom nejdůležitějším je střih na Brzobohatého a slova "Nakonec jsme přežili pouze já a...". Proč?? Autore proč?! :( Navíc, ty slova o "smíření se s fašismem" byly podle mě trošičku mimo a až moc násilím šroubované. Protože tihle tři vojáci přeci nemohli zastupovat celý fašismus... (06.03.2011)

Oázu jsem poprvé viděl někdy před 15 lety. Podruhé jsem měl možnost ji vidět až nyní (08/06). Pěkná hudba, zajímavý příběh. Snad i z nostalgie jsem si ji musel nahrát :-) (13.08.2006)

Velmi zajímavý film, skvělá herecká příležitost pro všechny zúčastněné, mě osobně se nejvíce líbily scény hereckého duelu Hrušínský-Vinklář. Výtka, že Němci nemluví německy, mi v kontextu celého filmu připadá nepodstatná, naopak oceňuji hudební složku. Určitě film, k němuž se jako divák budu ráda vracet i nadále. (06.03.2011)

Kde jinde uvidíte Hrušínskýho se samopalem v ruce? (15.01.2022)

Mám pocit, že film nebyl vysílán z důvodu, že nebyl dotočen a závěr je vlastně dovyprávěn. Myslím, že od roku 1990 se v žádné televizi neobjevil (a před tím samozřejmě taky ne). Jde o velmi zajímavý snímek. (12.08.2006)

První fata morgána a vypnul jsem to. Takže nehodnotím. (16.09.2012)

Velmi dobře si vzpomínám, kdy jsem viděl tento film jako malý kluk a moc se mi to líbilo. Po mnoha letech jsem se k němu náhodou vrátil a musím ho bohužel hodnotit jako průser. Roztahaný děj o ničem a když dojde na akci, tak vůbec nevím, co se děje. Náhlý konec bez rozuzlení nebo jakékoli gradace tak pohřbil slibný literární scénář (zřejmě vinou techniky nebo nedostatku času). Hudební složka filmu je úplně mimo. Pokud by se díla chopil třeba pan Liška, výsledek by byl zajisté jinde. (21.01.2014)

Pozoruhodný a v podstatě zapomenutý čs. pokus o dobrodružný válečný film, který se točil v CCCPské poušti Karakum. Za ojedinělost a casting dávám 3 hvězdy. (26.06.2018)

Oáza, jakkoli se snaží být velkým a dramatickým filmem, tristně selhává na provedení dramatu samotného. Ve snímku vidíme klasické tehdejší dialogy, kdy se hrdinové z šepotu pomalu dostávají do hysterického křiku opakujícího pořád totéž. Také smích je klasika. Postavy se smějí tak hlubokým hrdelním smíchem, který silně připomíná divoký hysterák. Ale to není nic proti samotnému obsahu toho, o čem se baví. Úplným vrcholem marnosti je pak fakt, že ve chvíli dramatu, kdy se po dlouhých minutách nudy konečně něco děje, zní hudba, které ze všeho nejvíce připomíná úvodní znělku seriálu Hříšní lidé města pražského. Člověk se až diví, že komunisti tento film zakázali. Závěrečnou větu postavy Radoslava Brzobohatého jsem totiž připisoval právě propagandě. "A tentokrát mi došlo, že s nacisty se nedá dohodnout, s nacisty se dá jen bojovat." Tak jestli mu to došlo až po této anabázi, pak je to opravdu správný voják pro armádu bojující s nacismem. (08.12.2020)

Zajímavý válečný film, ve kterém nepřítel není to nejhorší. Bojovat můžete i s přírodou nebo sebou samými. Když by měli herci škrabošky, tak bych ani nepoznal, že jde o československou výrobu. (02.10.2022)

Úžasný film a perfektní herci který jsem už viděl asi třikrát a nelitoval jsem. Výkon herců super a ta atmosféra místa byla opravdu hodně dobře zvolená. (20.01.2024)

"Když máš v oáze orchestrión..." Skupinka československých vojakov utečie z cudzineckej légie, pretože im príde málo protifašistická a oni by sa radi s tými náckami utkali. To sa im podarí už počas cesty púšťou, kedy na nich zaútočí germánske lietadlo, trochu ich preriedi a demotorizuje. Nasleduje vychechtaný diaľkový pochod plný psychedelicko-fantasmagorickej pohody bez chleba a bez vody, kde po dorazení do oázy oplývajúcej ruinami a vyschnutou studňou ich už očakávajú starí známi frickovia, majúci na našich hrdinov ťažké srdce sa zostrelenie ich letúňa. Potom tu máme nejaké prestrelky, zmeny v smerovaní hlavní a následnom demonštrovaní dominancie. Základná idea dobrá, herecké obsadenie solídne, aj turkménske púštne exteriéry by ušli, ale cenzormi zoškrtaný scenár aj samotná realizácia tejto vojnovo-psychologickej drámy majú svoje nelogické muchy, z ktorých mi najviac do uší udrela do uší až príliš dokonalá hudba ozývajúca sa z orchestriónu. Za najväčší klad naopak pokladám až fyzicky nepríjemne realistické zobrazenie telesných prejavov dlhodobého pobytu v púšti. A úvodné titulky s hlavnými hrdinami škeriacimi sa do kamery za bombastickej hudby mi pripomenuli dobové americké krimiseriály. Za tri kýble piesku. (20.04.2024)

I přes neoriginální, přesto celkem zajímavý příběh, je film poměrně nudný. Zarazí taky hudba. Hodila by se spíš do nějaké kriminálky (však jich také režisér Zbyněk Brynych hned několik režíroval). Nejde ani tak o válečný, ale spíše psychologický film (tedy spíše pokus o něj). Čím větší mají muži žízeň, tím více propadají depresi a často i v šílený smích - zejména Rudolf Hrušínský. Většinu filmu všichni blouzní, nehnutě leží a touží po vodě. Mělo to snad být působivé, mně to přišlo nudné a spíše směšné. Když místy dojde k nějaké akci, je nakonec pohřebena pod nánosy dalších pokusů o nějakou psychologii. Když ke konci Rudolf Hrušínský opět propukne v šílený řehot, jen jsem si řekl: proboha, už zase... Přesto však exotické téma a fakt, že se nenatáčelo u nás v nějakém lomu, ale v opravdové poušti v tehdejším Sovětském svazu, nám umožňuje vidět výkony českých herců v neobvyklých rolích a díky tomu má film i méně nudné momenty. Jednat se ovšem o nějaký americký film, sotva bych asi vydržel koukat do konce. (22.08.2006)