Nastala chyba při přehrávání videa.
  • anais
    **

    Příjemně nostalgické ohlédnutí za měnícím se Žižkovem stahuje dolů klišovitost postav a předvídatelnost děje...(26.6.2011)

  • Ej Hlemýžď
    ****

    Dršťková polévka, slaný rohlík a studené pivo podané v pravý čas, to jsou Lurdy.(20.3.2010)

  • LiVentura
    ***

    Když se sejdou mistři, nidky to nemůže být horší.. s odstupem času ovšem člověk přichází na to, že některé filmy, zvláště ty poplatnější, ztrácejí v jeho očích, a tak i u tohoto dílka stalo se mi...! Přesto však od režisére pochybných, či spíše velmi vrtkavých kvalit mohlo přijít i daleko horší zpracování velmi důvěrné zpovědi jednoho "člověka z lidu"...(28.7.2008)

  • hous.enka
    ****

    Filmy s žižkovskou tematikou jsou mému srdci blízké, takže Poločas štěstí hodnotím o jednu hvězdičku výše, než bych obvykle hodnotila. Josef Vinklář je coby žižkovský uhlíř nepřekonatelný a dá se snad říct i značně pábitelský, což do žižkovského koloritu perfektně zapadá. No a pak to obsazení dalších hlavních a vedlejších rolí... to je totiž taky parádní. A tak vlastně jedinou chybičkou tohoto filmu zůstává poněkud slabší dějová linka, což ale brzy přestane vadit, a já jsem si pak jen užívala Ondřejovy postřehy (dršťková polívka, slaný rohlík a pivo v pravý čas), dotazy (africký písek) a zážitky (bááár Akropolis s tajemnou ženou, která brzy odhodí stud i svršky).(14.7.2014)

  • Enšpígl
    *****

    Možná je mé hodnocení ovlivněno tím, že jsem sám ze Žižkova a měl jsem možnost jako dítě ještě zažít tu jedinečnou atmosféru starého Žižkova a nebo možná taky ne, těžko říct. Co jde ovšem lehko říct, je chvála na Josefa Vinkláře. Musel jsem se kouknout ma jeho životopis, jestli se tenhle, talentem od boha nadaný herec nenarodil na Žižkově nebo tam alespoň nežil, protože to, jakým způsobem zahrál svou roli žižkovskýho chlapa, uhlíře Ondřeje Bozděcha, to je úplný pohlazení po žižkovský duši. Nevím jak se to panu Vinklářovi mohlo takhle podařit zahrát, když tu nežil a nemohl tak znát povahu žižkovskejch chlapů, jak jsem měl možnost je poznávat já už jako malej kluk, ale povedlo se mu takovým způsobem až jsem na konci příběhu měl skoro slzy. Všechna ta férovost, drsnost a upřimnost mu šla přímo ze srdce. Tu přímočarost jednání a celková svéraznost žižkováků, která v dávných časech voněla nad Žižkovem a udělala z téhle čtvrti svébytnou ikonu celé Prahu, zahrál Josef Vinklář naprosto přesně. Za ty záběry Lupáčovky ještě bez hotelu Olšanka, za krásné scény na "křížku", za to patří panu Brynychovi můj velký dík. Ovšem nepochválit i samotný příběh, který má v sobě obyčejnou prostou lidskost ve své nejkrásnější podobě by byl hřích. Poločas štěstí mě po všech stránkách naprosto rozsekal. "Hej živote, kde si, vylez srabe, chci se s tebou porvat ! " P.S. jak tady píšete že to nepasuje na Žižkov 80let a ty postavy a atak. Byl jste někdo v 80.letech nálevně Briketa naproti nákladovýmu, kam chodili uhlíři ? Dost pochybuju, ale tak hlavně že víte jakej byl Žižkov v 80letech a jaký si tam lidi nosili příběhy, ach ta zdejší "všeznalá" kinder elitka :-)(20.3.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace