Režie:
Zbyněk BrynychKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Renata Olárová, Jiří Vala, Hanuš Bor, Jana Brejchová, Eduard Cupák, Stanislav Neumann, František Kreuzmann st., Valentina Thielová, Milada Smolíková (více)Obsahy(1)
Fasádník Mirek Helebrandt a řidička poštovního vozu Helena Dobiášová se seznámili při malé automobilové nehodě. Mirek se o Helenu velmi zajímá, ta se však chová zdrženlivě. Tají před ním, že je svobodnou matkou a že má malého synka, o kterého se jí občas stará strýc. Do Mirka se zamilovala i mladičká servírka Jana. Helena je pozvána na oběd k Mirkovým rodičům. Mirek jí před tím poprvé navštíví v jejím bytě. Když mu Helena vysvětlí, že malý chlapec na fotografii je její syn, Mirek je tím zaskočen a odmítne její vysvětlení, že byla příliš mladá. Večer se Mirek na taneční zábavě opije. Poté, co hosté odejdou, dá mu Jana otevřeně najevo své city. V tu chvíli si mladý muž uvědomí, že Helena byla před několika lety stejně zamilovaná a nerozumná jako je teď Jana. Vrací se k Heleně, která dokonce uvažovala o tom, že nechá synka u strýce napořád. Petřík se vrací domů. Když uvidí v bytě cizího muže, otočí se a utíká pryč. Helena za ním vyběhne na ulici a Mirek se k ní přidá. (NFA)
(více)Recenze (44)
Působivé drama věrohodně vystihující prostředí pražského Žižkova. Je natolik civilní hereckými výkony, dobovými reáliemi i prostinkým příběhem, že zcela uvěříte, že se to přesně tak mohlo stát. I Renata Olárová svým úsporným herectvím a všedním neatraktivním zjevem sem zapadá a přidává příběhu na věrohodnosti, ačkoliv kdysi při prvním shlédnutí jsem se sama podivovala, co na ní tak sympatický a ženami obletovaný muž, jakým byl v tomto filmu Jiří Vala, viděl. Ta atmosféra je natolik přirozená, že by mě docela lákalo zajít se tam na chvilku projít, nejezdila ani neparkovala tam totiž skoro žádná auta. Ale zároveň souhlasím s názorem, že tenhle film není pro mladé. ()
Tak tohle je opravdu hodně nedoceněný film. Je to jedna z nejhezčích českých romancí, které jsem kdy viděl, kdy je skoro škoda, že tam je moment, kdy se všechno hroutí, protože by bylo skoro hezčí, kdyby se tento vynechal. Ale závěr to celkem vynahrazuje. Jana Brejchová je zde skvělá, ale Renata Olárová je pro mě neskutečně krásným objevem. ()
Mezi špinavými a zašedlými pavlačovými činžáky Žižkova se odehrává příjemný film o lásce křehké taxikářky a mužného fasádníka. Ten, kdo si myslí, že jde o agitku, mýlí se. Jde o film, který se vymiká dobovým filmům a je jedním z prvních neorealistických děl, natočených v Československu. Zobrazuje život obyčejných lidí bez příkras a opravdově. V hlavních rolích předvedli výborné výkony Renata Olárová a Jiří Vala. Závěrečná scéna na silnici vám zůstane v paměti. ()
Hodně jednoduchá červená knihovna s výborným výkonem Jany Brejchové v roli zamilované pubescentky a hlavně s enormně krásným Jiřím Valou. Olárová toho naštěstí mnoho nenatočila, takže její živé obrazy, za které by se nemusel stydět ani ten nejnadanější žák pomocné školy, jí odpustím. Krásné Janě Brejchové se těsně před uvedením filmu do kin podařilo dosáhnout plnoletosti, takže neměla problém sehrát rozjívenou puberťačku. A při sledování Žižkovské romance jsem pochopila, proč byl Jiří Vala idolem zřejmě všech žen i dívek, které žily v padesátých letech. ()
Brynychův žižkovský debut mne zaujal stejně jako již dříve jeho druhý film Pět z milionu svou citlivou charakteristikou postav a jejich věrnou psychologizací (podloženou výbornými hereckými výkony) a působivým vykreslením velkoměstského světa (i přes výraznou idealizaci, tlumící syrovost „předobrazu“, jež připomíná nostalgické pohledy zpět, při kterých se ztrácí celek a zbývá nezapomenutelný, až mytický detail). Milostné drama dvou zdánlivých mimojdoucích (úspěšný, bohorovně sebejistý, k nebi, nad hlavy kolemjdoucích hledící mladík a zamlklá dívka, svobodná matka, vlastně životní outsider s budoucností vtělenou do růstu svého dítěte) je pečlivě vystavěno a skvěle zakomponováno do žižkovského světa, rozpohybovaného výstižně naskicovanými postavičkami a postavami. Opět: za každou z nich se rozrůstá do nepostihnutelných rozměrů jejich minulost, cosi jako osud, slitý z uskutečněného a vysněného. Z této perspektivy se právě Pět z milionu jeví jako vícehlasý epilog k Žižkovské romanci, individualizovanému, „monografickému“ filmu. A jako doslov k ní pak vyznívá pozdní Brynychův Poločas štěstí, trpké rozloučení se s vlastním životem vtěleným do žižkovského teritoria. ()
Galerie (3)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (4)
- Helena (Renata Olárová) jezdí s poštovním vozem značky Škoda 1101/1102, známém také pod lidovou přezdívkou Tudor. Název Tudor vznikl počeštěním anglického označení two-door (dvoudveřový) jako lidová přezdívka nejčastěji dvoudveřového sedanu Škoda 1101. Výraz se vžil a obecně začal používat pro dvoudveřové sedany. Vůz se vyráběl v letech 1946–1952. (sator)
- V roce 1980 vydal autor scénáře Vladimír Kalina knihu „Žižkovské romance“. (sator)
- Píseň z filmu má název „Sbohem smutku“, žije vlastním životem a stává se ve své době velmi populární. Zpívá Jiří Vala, hudbu složil Jiří Sternwald a text Pavel Kohout. (sator)
Reklama