Žižkovská romance
Drama
Československo, 1958, 100 min
Režie:
Zbyněk BrynychHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Renata Olárová, Jiří Vala, Hanuš Bor, Jana Brejchová, Eduard Cupák, Stanislav Neumann, František Kreuzmann st., Valentina Thielová, Milada Smolíková, Jiří Dohnal, Václav Poláček, František Miroslav Doubrava, Václav Lohniský, Ema Skálová, Eva Svobodová, Ludmila Roubíková, Vlasta Janečková, Georgis Skalenakis, Antonín Novotný, Václav Všelicha, Růžena Lysenková, Eva Jiroušková, Svatopluk Skládal, Oleg Reif, Josef SkrčenýObsah
-
Na sklonku 50. let se vynořilo několik filmů, které se snažily ve věrohodnějších obrysech postihnout dobové reálie a osudy úplně všedních lidí. Režisér Zbyněk Brynych si povšiml nejen zavrhlé dlažby ulic a oprýskaných domovních fasád ve staré žižkovské zástavbě, ale také nahlédl, jakkoli poplaten melodramatu, do soukromí jednotlivých hrdinů. Posuďte sami: hlavní hrdinové se do sebe zahledí, ale ona si přesto udržuje zřetelný odstup. Muž dlouho netuší, že skutečnou příčinou je stud: žena tají, že za svobodna porodila dítě. Pro věrohodné postižení reálií i nevtíravé vypravěčství, poučené soudobými evropskými trendy, rádi odpustíme i notně kýčovitou milostnou zápletku. (oficiální text distributora)
Na sklonku 50. let se vynořilo několik filmů, které se snažily ve věrohodnějších obrysech postihnout dobové reálie a osudy úplně všedních lidí. Režisér Zbyněk Brynych si povšiml nejen zavrhlé dlažby ulic a oprýskaných domovních fasád ve staré žižkovské zástavbě, ale také nahlédl, jakkoli poplaten melodramatu, do soukromí jednotlivých hrdinů. Posuďte sami: hlavní hrdinové se do sebe zahledí, ale ona si přesto udržuje zřetelný odstup. Muž dlouho netuší, že skutečnou příčinou je stud: žena tají, že za svobodna porodila dítě. Pro věrohodné postižení reálií i nevtíravé vypravěčství, poučené soudobými evropskými trendy, rádi odpustíme i notně kýčovitou milostnou zápletku. Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(24.8.2006)
-
Gemini
Půl století poté, co váš i můj dědeček byli takoví mladí sekáči jako Jiří Vala zde, má Žižkovská Romance hodnotu spočívající ve vyobrazení propracované mozaiky života obyčejných lidí v už tehdy specifické části Prahy, a poskytnutí možnosti obdivovat herecký talent ledva zletilé Jany Brejchové - která tu má ovšem jen vedlejší roli. Společenská kontroverze stigmatu matky samoživitelky a s jejím tehdejším postavením spojenými téměř hysterickými záchvaty všech zúčastněných, když přišlo na nějaké ty vztahy, je v dnešní době nepochopitelná, a musíte si neustále připomínat, že tehdy byla doba zcela jiná, a prostě to tak bylo, i když je to tak (relativně) nedávno. Když člověk uváží, jaké filmy vznikaly v době, kdy už se soudruzi vypořádali s tím zavšiveným třídním nepřítelem, a socialismus v naší zemi už už vítězil (viz "slavná" Ústava z roku 1960), nezbývá než zatleskat Zdeňku Brynychovi, že vykřesal takovéhle nezpolitizované dílo. Ano, samozřejmě, je tu úlitba ve formě celozávodní rady a blablabla, ale hlavní hrdinka nevykřikuje nic o výdobytcích socialismu a emancipaci žen (která je podle ideologů "mírového socialistického tábora" vynálezem VŘSR;)) a jen se snaží být lidsky šťastná. Ponechme stranou, že paní Olárová představovala vizuální prototyp ženy té doby, a že mi přišla značně neatraktivní, svoji roli "splnila" velmi dobře. Běžnému divákovi bych Žižkovskou Romanci nedoporučil, na to je dnes už příliš archaická. Pokud ale máte zájem o nedávnou historii nebo jste nějak zaujati pro filmovou vědu a teorii (nezoufejte, prý se to už dá léčit), pak je to kus pro vás. Já dávám 70%, protože těch sto minut bylo přece jen poněkud mnoho.(12.9.2011)
-
Karlos80
Velmi dobře-řemeslně natočený psychologicko-dramatický film od debutujícího režiséra Z. Brynycha z prostředí legendárního Žižkova (proslulé slavné pražské čtvrti). Vymykající se určitě v mnoha směrech tehdejšímu socialistickému dobovému kontextu alespoň co se týče filmu. A to hlavně díky perfektnímu realistickému zachycení prostředí a perfektnímu vystižení a psychologické studii jednotlivých osob. Srovnatelný v té době snad pouze z filmy ze zahraničí a to hlavně z francouzských a italských kinematografií jakož to svých takových vzorech. Ve filmu si svou poslední filmovou roli zahrála Milada Smolíková (ve filmu ztvárnila prodavačku Helebrandtovou) jedna z předních představitelek ND. Ve filmu poprvé už v roce 1916 a to v němém snímku Zlaté srdéčko. Většinou ve filmu hrála ženy všech povolání ale převážně jen z lidového prostředí. Věčná škoda pro všechny milovníky kvalitních starých českých filmů nejen této dekády a tohoto období, že takových to dobrých filmů nevysílají v televizi přeci jenom více. Jedna hvězdička patří určitě H. Olárové a to za velmi dobré ztvárnění role řidičky poštovního auta Heleny Dobiášový, svobodné matky a druhou za filmové záběry tehdejšího velmi bídného a pošmourného Žižkova. Kdo film viděl určitě poznal např. ulice Koněvovu, Husitskou, Seifertovou (tehdejší Kalininovu) či třeba stadion Viktoria Žižkov.(22.8.2006)
-
sud
Mezi špinavými a zašedlými pavlačovými činžáky Žižkova se odehrává příjemný film o lásce křehké taxikářky a mužného fasádníka. Ten, kdo si myslí, že jde o agitku, mýlí se. Jde o film, který se vymiká dobovým filmům a je jedním z prvních neorealistických děl, natočených v Československu. Zobrazuje život obyčejných lidí bez příkras a opravdově. V hlavních rolích předvedli výborné výkony Renata Olárová a Jiří Vala. Závěrečná scéna na silnici vám zůstane v paměti.(27.8.2006)
-
tahit
V čem spočívá kouzlo filmu? Snad nebude vadit, když nejdříve zmíním obrazový leitmotiv proletářské periferie Žižkova, jenž je krásným pozadím pro vyprávění filmu. A nedalo by mi, abych zde nezmínil, že tento svérázný kout Prahy stále má svým charakterem nezaměnitelnou svou stylizaci. A to i přes to, že dnešní doba vtiskla žižkovské čtvrti jinou tvář a s tehdejší dobou má pramálo společného. Abych tak řekl, upřímně, filmy Zbyňka Brynycha v jeho počátcích v československé kinematografii zajisté patřili k těm hlubším a k přemýšlivějším dílům, ve kterých uměl navodit přitažlivý děj, aniž by působil nějak prkenně. Proto rozhodně Žižkovská romance stojí za vidění.(28.8.2011)
-
Snorlax
Hodně blbá červená knihovna s výborným výkonem Jany Brejchové v roli zamilované pubescentky a hlavně s enormně krásným Jiřím Valou. Olárová toho naštěstí mnoho nenatočila, takže její živé obrazy, za které by se nemusel stydět ani ten nejnadanější žák pomocné školy, jí odpustím. Krásné Janě Brejchové se těsně před uvedením filmu do kin podařilo dosáhnout plnoletosti, takže neměla problém sehrát rozjívenou puberťačku. A při sledování Žižkovské romance jsem pochopila, proč byl Jiří Vala idolem zřejmě všech žen i dívek, které žily v padesátých letech.(28.8.2011)
-
vypravěč
Brynychův žižkovský debut mne zaujal stejně jako již dříve jeho druhý film Pět z milionu svou citlivou charakteristikou postav a jejich věrnou psychologizací (podloženou výbornými hereckými výkony) a působivým vykreslením velkoměstského světa (i přes výraznou idealizaci, tlumící syrovost „předobrazu“, jež připomíná nostalgické pohledy zpět, při kterých se ztrácí celek a zbývá nezapomenutelný, až mytický detail). Milostné drama dvou zdánlivých mimojdoucích (úspěšný, bohorovně sebejistý, k nebi, nad hlavy kolemjdoucích hledící mladík a zamlklá dívka, svobodná matka, vlastně životní outsider s budoucností vtělenou do růstu svého dítěte) je pečlivě vystavěno a skvěle zakomponováno do žižkovského světa, rozpohybovaného výstižně naskicovanými postavičkami a postavami. Opět: za každou z nich se rozrůstá do nepostihnutelných rozměrů jejich minulost, cosi jako osud, slitý z uskutečněného a vysněného. Z této perspektivy se právě Pět z milionu jeví jako vícehlasý epilog k Žižkovské romanci, individualizovanému, „monografickému“ filmu. A jako doslov k ní pak vyznívá pozdní Brynychův Poločas štěstí, trpké rozloučení se s vlastním životem vtěleným do žižkovského teritoria.(12.10.2010)
-
Wallas
Mistrně zvládnutá kamera, výborné prostředí pražského žižkova, které místy vypadá jako ta nejlepší pařížská kolonáda, ale také jako pěkně špinavá díra. Tragický příběh osudové lásky odehrávající se ve výtečném prostředí, co ještě chcete víc?(11.10.2006)
-
fuckme
Ve své době objevná, ale pro mě jen natahovaná, nudná romance s nesympatickými postavami v zajímavém prostředí.(27.12.2008)
-
slunicko2
Kýčovitá love story - melodrama - svobodné matky pražského Žižkova 50. let. 1) Námět nevýrazný, scénář tuctový, herecké výkony rozmanité, v případě hlavní hrdinky dokonce se svou kvalitou a pojetím blížící příšernosti. 2) Pro dnešního diváka má však film své kouzlo. Je to kouzlo, pravda, nezamýšlené, ale i tak silné. Herci hrají, kameraman kameruje, auta jezdí...radostně a s chutí. Je tu cítit příslib nových zítřků, ne těch socialistických, ale civilních, je to políček budovatelským agitkám, ono orwellovské "něco" Winstona Smithe, které nejde zlomit či zničit, které tu stále je navzdory útrapám a útlaku. Na filmu je cítit, že jde s dobou, že hledá (nebo spíše kopíruje) nové postupy neorealistů, že se prostě snaží. Co na tom, že místy snaha vyznívá směšně až trapně (naivní dialogy, melodramatické herecké výkony, nervy drásající hudba). 3) Uplynulé půlstoletí přidalo filmu další nezamýšlený aspekt. Film představuje autentickou podobu tehdejšího života. Autoři možná ani nepomysleli na to, jak bizarně bude po létech působit život v pavlačovém domě, v jediném pokojíku, koruna dvacet za pivo nebo "chuligánština" hlavního hrdiny, který, považte, si pískne na píšťalku železničáře, jenž před ním trubkovitě stojí, ohromen takovým chováním. 4) A další velká přednost. Film dokumentuje tehdejší podobu části Žižkova (křižovatka Bulhar, bývalý hotel Vítkov a další). Pomalé téměř dokumentární záběry vypovídají o kvalitě života více, než kilometry tehdejších agitačních filmů. Stovky a stovky nejrůznějších detailů, které všechny odnesl čas, zachoval tento film a především za ně mu dávám slušné ohodnocení.(2.1.2009)
-
klúčik
Celkom dobrí film natočený koncom 50tych rokov. Výborný sú najmä Jiří Vala a Jana Brechová. Hodnotím 65%.(3.1.2011)
-
pulnicek
Představitelka hlavní postavy se sice chová často jako z jiné planety ,ale přesto mám ten film rád a to i s povedenou ústřední melodií-písničkou,ta má možná velký podíl na atmosféře té doby.Těžko říct zda R.Olárová umí hrát,nebo byl záměr režiséra, aby byla taková "mimoňovská" v ničem jiném jsem ji neviděl. Velké plus je neformálnost jednání postav, v té době socformalismu nevídaná.(9.12.2009)
-
Candida
Jeden z mála filmů natočených v 50. letech, který je i dnes koukatelný - a to dost dobře! Přes veškeré výhrady jej považuji za velmi dobrý, byť téma svobodného mateřství je již dnes o něčem jiném. Dneska by to byla spíše otázka ekonomické existence, nežli společenského skandálu . Je to příběh obyčejných lidí, tak jak se zcela věrohodně mohl stát.(26.5.2008)
-
nmafan
Navzdory své pověsti není tento film až tak výjimečný, jak by se mohlo zdát. Za jedno podívání ale určitě stojí. A tu účast v Cannes můžou současní filmaři Brynychovi jenom závidět.(28.8.2006)
-
Flakotaso
Neorealismus po česku. Tohle mi v průběhu sledování neustále vyvstávalo v mysli - at už to bylo stylizací záběrů výtečné Čuříkovy kamery, nakažlivým ústředním hudebním motivem nebo bohatým panoptikem postaviček v určitém omezeném prostoru. Je škoda, že je Žižkovská romance tak neznámá a podhodnocená, být zemí původu Itálie nebo Francie a v kolonce režiséra třeba Fellini nebo Clément, hodnocení by se pohybovalo vysoko nad 75%. A vůbec, staré české filmy, které v televizi neopakují pětkrát do roka, je u nás zvykem podceňovat. Hodně dělají také výborní herci ve vedlejších rolích, Cupák, Kreuzmann, Lohniský, Brejchová. A poslední záběr s alejí, kouřící továrnou a třemi malými postavami v dálce - jako od Antonioniho.(28.8.2011)
-
farmnf
Brynych, který natočil na stará kolena takovou píčovinu jako Mravenci nesou smrt, měl i krásná období tvorby. Toto je opravdu Žižkovská romance, tak jak rezonuje název. Praha je stará, krásná, nepokurvená bilboardy. Renáta Olárová je mladá, krásná (ale ta teda je krásná!) a ustaraná (má být proč). http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1131721572-babylon/409236100154006/ Jiří Vala je mladý a naprosto neustaraný, je to kurevník. Eduard Cupák tu nehraje žádného Radkina. Hraje blbce a jde mu to pěkně od ruky. Jana Brejchová je mladá hospodská s culíky ale to jí nebrání být stále nadržená. Všichni neustále kouří a nikdo jim to nezakazuje. Všude zní dixík. Nechte se příjemně překvapit. Ten Brynych mě vážně sere, ještě nedávno jsem tu napsal, že je hloupé prase. Teď snad abych to smázl...(26.1.2012)
-
jarripekka
Vynikajíci Jiří Vala !!!(29.12.2008)
-
EastWicka
Zajímavý pohled na to, čím se žilo v nepěkných 50. v jedné pavlačové pražské čtvrti. Snímek je realistický a není ani stylizovaný ani netlačí na pilu společenské kritiky či povinného pozitivního naladění. Vyniká přirozená, netradičně půvabná Ranata Olárová jako zamilovaná svobodná matka.(28.8.2011)
