Zlaté oko

Na Jamese Bonda mám názor ten, že není na světě agent, jenž by se zavděčil lidem všem ;-) Ale rozvést to musím: podle mě (lépe řečeno pro mě) mají bondovky hodnotu jen v okamžiku, kdy se na ně dívám. Nejsou pro mě nějakou hodnotou, která přetrvává. Nejsou nadčasové. Opakuji - pro mě ne. Zatímco u třeba Supermana (1978) a jeho "prostinkých" triků (na dnešní dobu) uslintávám a chrochtím blahem, bondovky např. s Connerym sleduji okem spíše pobaveným a shovívavým. Dvě hvězdičky, které jsem při prvním zhlédnutí Zlatému oku dal, byly zapříčiněny proto, že jsem ještě nebyl zvyklý na akční filmy. Po podívání druhém hodnotím výše, ovšem, stejné výtky zůstaly - směrem k nerealističnosti (jak si někdo stěžoval u Casina Royale) je to scéna s "pádem" do letadla, směrem k "nadsázce" je to např. scéna z krytu, která přechází v grotesku (ta snad nemá v JB co dělat!), akce mi připadla nenápaditá a tak to, co by stálo za zmínku, je občasný inteligentní vtip, Famke Janssen, mající orgasmus při střílení ze samopalu, tytulky s padajícími srpy a kladivy a zvláštní hudba Erica Serry. Ale abyste neřekli, tady je jedna výjímka, potvrzující pravidlo... Moje. (23.01.2007)

Další Bond který mě příjemně odzbrojil, už jen začátek který je tak napínavý jako kšandy stojí zato, miluju tu úvodní scénu s kde Bond couvá s krytem. Prostě paráda. A zase se mi osvědčilo to že Brosnan je cool týpek. A Bean je tu tak strtašně charismatickej že ho považuju za nejlepšího padoucha. Paráda s dokonalou hudbou od Serry.(btw finální scéna s Cummingem je krásně k zasmání). (05.10.2011)

James Bond vstúpil do deväťdesiatych rokov pokračujúc v trende veľkovýpravnej akcie Daltonoviek pridávajúc efekty a grandióznu akciu a definitívne vytvára to, čo si dnes predstavujeme pod Jamesom Bondom. Na jednej strane už od úvodu cituje množstvo trademarkov (martini, naháňačka na snehu, naháňačka áut, "Bond, James Bond"...), ktoré ale inovuje post-modernizmom deväťdesiatych rokov (narážky na Bonda a spochybňovanie jeho kultového neohroziteľného statusu). Skvelá úvodná skladba, fajn bondgirls, celkom zaujímavý dej, potenciálny (ale nevyužitý) hlavný záporák, M a úžasný Brosnan, toť klady. Bohužiaľ tempo filmu je veľmi rozdrobené a medzi skvelú akciu a napínavý dej Campbell a spol. nepochopiteľne vkladajú až príliš veľa bla-bla scén. 7/10 (25.10.2008)

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)

Vždycky jsem se snažil Brosnanovu sérii obhajovat, ale v porovnání s Craigem to prostě nejde. U něho nechybí drive, živočišnost, tah na bránu, nepěkné scény i směrem k 007. Brosnanovo kvarteto je taková drahá limonáda, přepálené dovádění, povrchní výbušnost. Bond zase prozkoumá erotogenní zóny několika krasavic, znovu zlikviduje bandu gaunerů a opět zachrání lidstvo. Novozélanďan Martin Campbell svižnou akci umí (nejlépe se popasoval s Casinem Royale), nadsázka mu také docela jde, ale pořád je to takový sympatický relax, takže nebýt destruktivní jízdy tankem nebo scény s vlakem, byl bych asi kritičtější. Takhle to žádná srdcovka není. Ač možná nejlepší počin s Brosnanem. (22.06.2017)