Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (62)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

"Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni..." Hodina tance a lásky je příliš dokonalá na to, aby byla pouze televizním filmem. O tom jsem se znovu přesvědčila na 26. Finále za přítomnosti autorky Jeleny Mašínové a moderátora Jana Lukeše. A ačkoli na jinou tvorbu Pavla Kohouta nahlížím skrz prsty, tady věřím v Jelenu a Viktora Polesného. Dokonalost rozvrstvení mnohačetných vrstev příběhů a motivů odehrávajících se během jediného dne 6. 6. 1944 mě opakovaně dokáže zaujmout, rozvášnit, ale vyprávění také apeluje na obecná poučení z krizové (válečné) situace a stává se lepší freskou na téma rozkladu dekadence lepší společnosti Třetí říše, nežli Viscontiho Soumrak bohů. Skvostná a nadoblačná je Zdena Studenková jako Monika, bývalá umělkyně, která přednesem Goetha interpretuje veškerou závrať z panství, které se neodvratně přiblížilo svému konci. Vynikající jsou ostatně všechny ženské postavy, ať už matka s dcerou Adamovské a Geislerové nebo jejich elitní mužské protějšky v čele s Rösnerem a Zachem. Mohu jen zatleskat tak, aby to dolehlo až k uším maďarského Královského baletu. #finaleplzen ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Film jsem si vybral k doplnění rolí Borise Rösnera - a to jsem neměl dělat! Scénář je snůška scén postrádajících věrohodnost, třeba ta, jak židovka má strach ze sprch - o plynu z nich přece nikdo nevěděl, dokud se nedostal do koncentráku. A mnoho jiných...Režie ty nevěrohodnosti jen zesílila a výsledek může působit jen na ty, kteří o tehdejší realitě nemají reálnou představu. A kdyby se někdo chtěl dovědět, jak to v Terezíně skutečně vypadalo, tak doporučuji Radokovu DALEKOU CESTU. (Hvězdičky za herecké výkony) ()

Reklama

PTuranyi 

všechny recenze uživatele

Film sa snaží podať posledné hodiny konca Nemeckého víťazného ťaženia prostredníctvom pohľadu na dcéry veliteľa nemeckého väzenia počas prípravy oslavy jej narodenín. Do pozadia vojnových udalostí vplieta zároveň ľúbostný príbeh dcéry a "cherubína" a ďalšieho páru. Žiaľ spracovanie končí na úrovni inscenácie a herecké výkony sú priemerné. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Rozhodně zajímavý film. Boris Rösner působil dost uvěřitelně, stejně tak Ester (dalši role dcery nacistického otce). Ale nejvíc zajímavá mi přišla role Romana Zacha, který zde solidně zahrál mladého nacistického důstojníka (já se v těch hodnostech nevyznám). Příběh docela napínavý a ten konec byl moc hezký (nemyslím to nějak cynicky; ten balet mladé, nevinné a talentované židovské dívky na božím/nebeském pódiu byl opravdu krásný a divák ho pochopil i beze slov). Jak tak koukám, asi budu patřit mezi tu hrstku, co tento film nevidí jen jako průměr, ale to nevadí, stejně hodnotím 4*. ()

Crust 

všechny recenze uživatele

Vynikající film s netradičním námětem o dospívající dceři nacistického pohlavára, kterou naprosto skvostně zahrála Ester Geislerová, jejiž citlivé sociální vnímání a empatie je nahrubo konfrontováno se zrůdností nacistické ideologie a realitou, před níž byla doposud chráněna. Z hereckých výkonů nejde nevyzdvihnout i Borise Rösnera v roli jejícho otce a Romana Zacha v roli ambiciózního náckovského eléva. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Jelena Mašínová měla připravený scénář už v roce 1965, ale protože si vzala Pavla Kohouta, byl její projekt stopen. K realizaci televizního filmu došlo až po napsání stejnojmenné knihy Pavlem Kohoutem a výsledný televizní scénář je společným dílem Mašínové, Kohouta i Polesného. (NinadeL)
  • Režisér Viktor Polesný vzpomínal, že během natáčení měl Boris Rösner tak velkou migrénu, že často zvracel. Jelikož většina exteriérů byla v malé pevnosti Terezín, kde se v druhé části běžné provázela veřejnost, tak dost často docházelo k bizarním setkáním, kdy byly v menším šoku skupinky, co potkávali vždy někde za rohem „zvracejícího může v uniformě SS“. (Antal89)

Reklama

Reklama