Ať přiletí čáp, královno!

Poznámka: Nárožný je tu asi nejdůležitější herec, dělá z toho komedii. Druhý díl pohádky je spíše jak kriminálka. Všichni pořád vyšetřují a hledají jistou osobu. Škoda, doufal jsem že to bude jako první díl. Písničky jsou zde asi jediné, co může pohádka nabídnout. Poznámka: Písnička Všechno naruby je výborná. 👍 Hvězdiček 3 (23.02.2020)

Pokračování pohádky, které se tehdy ještě povedlo. Zmatený král, který se ztrácí ve svých vlastních briliantních výrocích a královna, která u projevů svého manžela usíná nudou. Princ je stále stejný trouba jako byl před svatbou a Běla, jeho manželka, ho ani jako milujícího otce jejich holčičky neumlátí tupým těžkým předmětem, což je poměrně s podivem. (03.10.2010)

Filmová hudební pohádka Ať přiletí čáp, královno! je udělaná pro ty, které oslovil popový hudební proud předchozího dílu. A ještě výrazněji pro něj platí stejná charakteristika. Královské herecké kreace v zábavné parodické nadsázce jsou rozmetány bezduchostí a laciností hudební složky. Hvězdou příběhu je král Bedřich (velmi dobrý Petr Nárožný), který s neutuchajícím nadšením polohy ostentativní převahy střídá s lidskou laskavostí. Užívá si svojí roli a strhává sebou i ostatní. Hlavní ženskou postavou je princezna Běla (příjemná Ivana Andrlová) s mateřskou rozervaností a manželským zklamáním. Bělin manžel a korunní princ David (Miroslav Vladyka se zpěvem Marcela Zmožka) opět a zcela nepochopitelně získává ztracenou důvěru. Důležitou postavou je královský vychovatel Matěj (Karel Černoch), který v božském syndromu určuje lidské osudy. Výraznou postavou je komtesa Veronika (Světlana Nálepková se zpěvem Heidi Janků) s vlastní intrikánskou cestou ke štěstí. Zajímavou postavou je královský komoří (dobrý Vlastimil Bedrna) s důležitým komickým přínosem. Z dalších rolí: starostlivá královna (sympatická Jiřina Bohdalová), snaživý rybář Janek (Martin Stropnický), láskyplná ochranitelka a pradlena Magdalena (příjemná Iva Janžurová), způsobná princezna Jana v utajení (Kateřina Hejdušková), Veroničin úlisný spojenec Pierre (zajímavý Jan Hartl), škodolibá i laskavá bába kořenářka (příjemná Marie Rosůlková), maršál v rozpacích (Roman Skamene), či sousední moudrý král Matyáš (Edward Tomas). Tento způsob podání dětské pohádky zdá se mi nešťastným. I přesto snad dokáže někoho okouzlit a královsky pobavit. (19.01.2017)

Nevím, co si s touhle pohádkou mám počít. Některé klady, které byly už prvním díle „Co takhle svatba, princi?“, zůstaly zachovány. Stále tu nalezneme chytlavé písničky, výborné herce (oproti jedničce přibyli Stropnický, Janžurová či Rosůlková) a pěkné prostředí (tentokrát i exteriéry!). Pokud ovšem jednička místy vázla v otázce scénáře, tady se to projevuje dvojnásob, podrobněji jsem se o tom rozepsala na následujících řádcích, protože dějově je tahle pohádka něco neuvěřitelného. Princ David, který na konci prvního dílu zmoudřel a následoval své srdce, touží usednout na trůn. K tomu však podle stávajících zákonů země potřebuje, aby se mu narodil syn následník. Když se narodí dcera, je zklamaný a co hůř, je zklamaná i novopečená maminka Běla, která dcerku uvítá na světě se slovy: „Dcera...tu ne!“. Co se stalo s tou moudrou, aktivní dívkou z prvního dílu, že hned po narození dcery dokáže říct něco takového? Matěj, mentor a ochránce mladého páru, se rozhodne z neznámých důvodů holčičku unést(!) a ukrýt před královskou rodinou(!!). A tady začínají ty rány logice. Proč tak učinil? Malá princeznička možná nebyla na svět přivítána s nadšením, ale žádné reálné nebezpečí jí nehrozilo a její rodiče by si ji jistě zamilovali během pěti minut – nikdy však nedostanou šanci. Matěj odnese holčičku pradleně Magdaleně, která ji adoptuje – nebo se spíše stane její pěstounkou, neboť princeznička Magdaleně říká „teto“ a po osmi letech je opět navrácena vděčné Běle. (btw chudák dítě v tom musí mít maglajz) Během oněch osmi let malou princeznu hledají královští vojáci. Tady je další problém: je hezké, že kontrolují všechny děti v království, ale jak chtěli najít tu pravou, když neměla žádné poznávací znamení? Mateřské znaménko, jizvu nebo medailonek, prostě obvyklé propriety ztracených dětí? Je hezké, že Magdalena holčičku vydává za kluka, ale vzhledem k neprůkaznosti skutečného původu dítěte se to zdá jako nadbytečné opatření. Ani Běla, ani David se dcerku nevydají hledat osobně, ono je totiž jednodušší sedět doma a chřadnout, případně flirtovat s přespolními návštěvami (nutno přiznat, že manželská krize a náběh na nevěru je skutečně neotřelé pohádkové téma). Náznaku aktivního přístupu se dočkáme překvapivě pouze ze strany trubkoidního krále, který si písničkou stěžuje, že „všechno naruby tu je“, a divák přemýšlí, jestli za to náááhodou není jako vladař tak trochu zodpovědný. Neboť narativ nestaví Matěje do pozice padoucha, ale spravedlivého hrdiny glorifikovaného za únos dítěte, krize a následné rozuzlení musely být vyvolány jinak. V tomto případě nám scénář nabízí prapodivné potenciální vyhlášení války sousedním králem, ale po krátké potyčce s nepřátelskými vojáky v prádelně (skupiny historického šermu se vyřádily), tenhle motiv vyšumí stejně rychle jako se objevil. Dcera je nalezena. David je rád, že ji našel. Všichni si svorně zazpívají o cestě ke štěstí (a mají můj obdiv, že při tom stojí v otevřených kočárech). Díky bohu, že už netočili další díly. (27.05.2012)

Všechno naruby je. Nebýt téhle písničky, asi bych nevěděl, jak hodnotit. Už zase sem dramaturg a autor scénáře cpe zpívající děcko (viz Princové jsou na draka), a celá ta zápletka ukrývané dítě, pitomoučký princ, pradlena, králové a Nálepková (proč ji zpívá Heidi, mankote?) je taková „co dům dal a co jsme vzali z jiných pohádek“. (30.12.2014)