Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Každý, kdo má oči takhle daleko od sebe, je podezřelý a není radno mu věřit! No, rozhodně se mi více líbila druhá polovina filmu, aréna mě moc nebrala, nesedla mi, všechno v ní působilo nevěrohodně a moc urychleně. Posléze děj nabral na zajímavosti a horkotěžko to vydrápnul na čtvrtou hvězdu, neboť to pěvecké halekání mi rvalo uši. Takže závěr neurazí, nenadchne, nebo jen malinko. (05.01.2024)

Podíval jsem se na to kvůli omylu. V seriálu One Piece hrál Taz Skylar, v mých očích až k nerozeznání podobný Tomu Blythovi. Že jsou to dva různí herci (přestože stejně staří) jsem zjistil až po shlédnutí filmu a brouznání po ČSFD. Hm. Ale nebylo to zlé. Z původních Hunger Games jsem viděl jen první dva filmy, už si je skoro nepamatuji a proto mi nic nevadilo. Děj se vyvíjel jinak, než jsem čekal - minimálně v druhé polovině. A říkám si, že kvůli Rachel Zegler možná nakonec přeci jen vezmu na milost nové West Side Story. Slabší 4 hvězdy. (15.04.2024)

Občas to hapruje v tempu, zejména závěr, ale jinak je to hodně příjemné prohloubení světa, který byl v původní trilogii vykreslen poměrně jednostranně a navíc jak byl děj vždycky hodně akční, nezbývalo na něj ani mnoho času. To tady neplatí a kromě charakterů postav tu scénář velice slušně buduje základy pro budoucí Panem tak, jak ho známe. Kapitol, který tak tak přežil rebélii, kterou rozpoutal 13. district ještě ani zdaleka není na vrcholu své slávy, technologicky se teprve rozvíjí, chová se daleko více neohrabaně a své nekalé úmysly ještě neumí pod pozlátkem luxusu tak důkladně schovávat. Je to celé pojato daleko více syrově a zejména vykreslení prapůvodního pojetí hladových her mě svou přímočarou brutalitou poměrně překvapilo. Tomu se poddává i celkový art design, který fušuje do jakéhosi futuristického retra s lehounkou příměsí dobové římské a zároveň kvazi-sovětské architektury. Vypadá to cool. A fajn je i obsazení. Tom Blyth jako budoucí prezident Snow je naprosto přesný, Rachel Zegler je taky super a celá ta lehounká, ne vyloženě muzikálová, ale na písničky orientovaná stylizace mi sedla. Koneckonců, ony písně hrají nemalou roli i původní trilogii. Za mě dobrá kombinace, která fanouškům neustále příjemně odkazuje na původní trilogii a zároveň dává najevo, že není jen zbytečným fanservisem. A že je to naopak universum, ač teda ne nějak přehnaně rozvětvené, které má stále co nabídnout. (27.01.2024)

Tohle se za mě vůbec nepovedlo. Oproti knížce, kde se dá myslím v rámci Young Adult žánru mluvit o slušném příběhu vykreslujícím vznik antihrdiny, mi film připadá jako totální misinterpretace a trochu výsměch předloze. Nemluvě o tom, že i kdyby člověk úplně odhlédl od knížky a všechno bral s nadhledem a odstupem, tak je to jen ztěží dokoukatelný, velmi chotický film, který zapomenu, že jsem viděla ve chvíli kdy jsem odcházela z kina. Jestli Vás někoho zajímá, jak se ze Snowa stal ten Snow, kterého potkáváme v Hunger Games triologii, tak si přečtěte knížku, věřím že filmová adaptace to nemůže pomoci pochopit nikomu. (17.11.2023)

Taxem se mylně domníval, že s příchodem plošně degenerativních Supergejů alespoň tyto přitroublé mladodospělácké pičočalamády konečně vychcípaly na mozkové dysfunkce. Tak ne! Otylá bába Kolinsová pořád neumětelsky popisuje hajzlpapíry nejprimitivnějšími kolovrátkovými braky pro náctileté retardéry, Franta Lórenc pořád ještě nechce na pracák a pořád se i najde nějaký ten nevkusný oligofrenik, který ten audiovizuální zvratkocirkus zacáluje v blahoslaveném domnění, že mu to dnes již dospělí retardéři, co si u toho před deseti lety kompulzivně ocumlávali palce, z vypatlané nostalgie učiní rentadebilním. Kdepak, milý investore, vrozené cerebrální poruchy již dávno nahradily abscesy volných konců mích, tihle jadrní vjetci už dnes spolu s celou degenerací Z sviští a vžžžumají v korektních všepastelových homopelerínkách v utopisticko demagogické snaze sp(r)asit svět a na záchranu hrstky šeredných pubescentních bukvolidí před fašokomunistickým establišmentem ti sere čivava! Ještěže je bába Kolinsová tak děsně „kreativní“ a dokázala „vymyslet“ úplně novou a tolik neotřelou vyfikundaci. V desetkrát omleté a do sucha vyždímané pásové šabloně „ukrutně trpící juvenilové – hangrgejs – láska – vítězství – odchod k zapadajícímu slunci za zvuků famfár“ už o sebe totiž s výrazem opruzeného poštěváku netře otylými stehny velká všespasitelka Ketnys ve snaze zachránit nějakého vypleštěného homosexuála před osudem horším než zmrd, nýbrž mimořádně slizký a prkenný bukanýr ve snaze zachránit z toho martýria tvůrčí bezradnosti veskrze nesympatickou až odpornou pičinku na pěst. A hádejte, kdo vyhrál, kam kráčeli a co jim k tomu hrálo? Ne, kecám, konec je tentokrát navíc naprostá lobotomie! Ovšem oceňuji zcela trefný název! Nejeden seksuálně dezorientovaný rozštěp si u toho dozajista smutně, avšak lačně pomačká ptáka či přeleští hada. (11.04.2024)