Dveře

Hezká mikrokomedie pro pamětníky v černobílém provedení, podle scénáře Zdeňka Svěráka a Miloně Čepelky, pod režií Ladislava Smoljaka. Petr Nárožný je vskutku bravurní a jeho popis dveří na VB či vymáhání škody po pojišťovně je úplně rozkošné. Jak on ty svoje dveře miloval! Ostatní herci pouze sekundovali, nutno podotknout, že ne vždy zdatně (Petr Popelka). Zdeněk Svěrák dokonce ani není uveden v závěrečných titulcích jako herec, zřejmě proto, že se pouze na pár sekund mihne na obrazovce jako úředník v pojišťovně, kde olizuje dopisní obálku. (17.10.2012)

,, A nemáte alespoň nějaké, třeba se sukem ? '' ------ Tohle byla malá velká komedie u níž v závěru asi nepřekvapí u titulků jméno Smoljak jako režisér... Ono mi to pány smrdělo už jen tou účastí Zdeňka Svěráka v miniroli :-). Myslím, že tohle bylo panu Nárožnému ušito na triko a já se skvěle bavil. Best ovšem byla návštěva pojišťovny, kde pan Lohnický předvedl něco neskutečného! To bylo naprosto geniální a připomnělo mi to anekdotu, kdy zaměstnanec žádá u šéfa zvýšit plat a on mu po odpoví: Náš rozhovor o zvýšení vaší mzdy nám oběma bezpochyby prospěl. Já už vím, proč chcete víc a vy víte proč vám to nemohu dát ! :-). Super byl i pan Kemr , jen mne mrzí ten závěr. Na mně to bylo jaksi drsné a náhlé. Proto nedám tu pátou hvězdu... I tak je to ale za 4 bažanty k uležení. Tohle totiž strčí dnešní takzvané komedie vpoho do kapsy . * * * * (25.06.2018)

Někdo mi ukradl vchodové dveře do panelákového bytu. Byly takové krásné, béžové, tvar obdelníkový, spíš vyšší než širší, na štítku jsem měl strojem napsáno Papírník Libor a bylo tam takové kukátko s čočkou. Příslušník SNB se při objasňování činu jevil poměrně tápajícím, v půjčovně mi žádné dveře nechtějí půjčit, stejně jako na dni otevřených dveří ve vodárnách a pojišťovák, přestože zklamáním se rána jitří, mi nechtěl nic zaplatit, neboť dle nějakého § 20 nedošlo k pojistné události. Mám sice podezření na to, kdo mi dveře zcizil, ale radši požádám diváky, aby se na tuto detektivku také jukli a pomohli mi odhalit obzvláště nebezpečného pachatele. (03.01.2012)

Československá krátká televizní komedie s P. Nárožným v hlavní roli. Panu Liboru Papírníkovi jsou odcizeny vstupní dveře do bytu, které měl vysazeny, neboť je chtěl obrousit, aby spodní hranou nedrhly o koberec. Vynikající P. Nárožný, tenkrát ještě na počátku kariéry, avšak jeho komediální talent byl zcela nepřehlédnutelný, se ve velké míře zasloužil o úspěch této nenáročné komedie, neboť se snažil opatřit náhradní dveře, což se ukázalo jako problém. Když se mu nakonec podařilo dveře zakoupit pod rukou, ukázalo se, že pachatelé jsou jeho sousedé (neznámý P. Popelka a jeho potměšilý otec J. Kemr), který svůj záškodnický skutek zamýšleli jako žert. V této vtipné televizní crazy komedii podle scénáře M. Čepelky a Z. Svěráka v režii L. Smoljaka se ve vedlejích rolích, které příběh výrazně obohatily, se objevil další soused V. Hrabánek, perfektní V. Lohniský jako úředník na pojišťovně, kriminalista O. Vlach, Papírníkova manželka J. Synková či pracovnice v půjčovně L. Kořínková. Jedná se o příjemnou komedii se začínajícím P. Nárožným, které mohu směle zařadit do řady mírně nadprůměrných televizních komedií. (28.10.2020)

Dveře jsou typická komedie let sedmdesátých. Z dnešního pohledu se chvílemi až moc tlačí na pilu a je trochu až moc přehnané. Přesto, že se na tvorbě podíleli Cimrmani, je vidět, že tohle není úplně jejich šálek kávy. V jejich hrách je humor decentní a nechá diváka dojít k úsměvu samotného na základě toho, že mu leccos dojde samo. Petr Nárožný také chvílemi až trochu přehrával, ale to v jeho komediích bylo místy typické. Na druhé straně samotná zápletka je úsměvná, dveře se často neztrácejí a mít takové sousedy může být o nervy. Zajímavá byla také role Zdeňka Svěráka. Tohle je možná jediný záznam jeho role, kde neřekl jediného slova. (25.06.2022)