Twister

"THE PRODIGAL SON HAS RETURNED!" ----------- Žáner katastrofických filmov je prekliaty a ťahá so sebou dolu do pekiel takmer každú snímku, ktorá k nemu privonia. Niekedy mi príde príhodné za zlé kvality viniť žáner, nie film samotný. Potom je tu ale druhý de Bontov režijný počin – Twister. Film s dokonalou atmosférou, perfektnou kamerou (Green, Burgess, Bont), dôkladne vyberanými a ešte lepšie nasnímanými exteriérmi, atraktívnym dejom (v rámci možností filmu o tornádach...), zručným obsadením, pôsobivými špeciálnymi efektami, minimom viditeľných dier v scenári a hudbou od Van Halen. Twister je pre milovníkov búrok, temných hustých mrakov a škaredého počasia bez štipky slnečných lúčov tým pravým, absolútnym nebom. Pre ostatných aspoň nadpriemerným zážitkom. Ešte stále mám viniť žáner? (Posledná polhodina je až moc prehrotená, čo mi vždy bráni dať päť hviezd. No milujem tak či tak.) --- Bonusy: The Making of Twister, Anatomy of a Twister, Chasing the Storm --- Tornado Intercept --- ♪♫ (x) (x / x / x / x / x / x / x) (x) --- (28.5.2018) (4.5.2019) (8.6.2021) (08.06.2021)

Tento film bol pre mňa v minulosti symbolom komerčných, amerických filmov vysielaných našimi televíziami. Ani ako dieťa som nedokázal prehliadnuť tie naivné a trápne scény. Vizuálne efekty boli podľa mňa ako na hojdačke a nominácie na Oscara mali podľa mňa hlavne kvôli tomu skvelému víru vzduchu. Dej mal spád, ale tie citové vzťahy, klišé, hlúposť a celková naivita mi znechutili film. (30.04.2012)

nostalgické -4* tenhle film jsem měl kdysi hodně oblíbený a viděl jsem ho několikrát. Ale uvědomuji si, že jsem byl mladý a naivní a stačilo mě tehdy málo i jednoduchý předvídatelný děj. Přesto má něco do sebe - má spád, má romantickou "klišé" linku a byl první, kdo začal o tornádech točit. A v neposlední řádě se o tornádech nenatočilo zatím nic lepšího. To nostalgické kouzlo je v něm stále a proto mu ty 4 hvězdičky ještě nechám, i když by si objektivně zasloužil určitě aspoň o jednu míň. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (11.12.2019)

Ve své době špička katastrofického filmu, dnes příjemné upomenutí na to, že v daném žánru jde tvořit i tak, aby se divák necítil podceňován nebo regulérně urážen schématickým patriotickým patosem s průměrnými efekty a přehrávajícími nebo přímo dřevěnými herci. I když jde stále o zábavu bez hlubšího smyslu, v Twisteru všechno funguje tak jak má, a proto stále stojí o třídu výš než Day After Tomorrow (a o straigt-to-DVD a televizních počinech, které máme zejména v okurkové sezóně to "potěšení" vídat o víkendových odpolednách, radši ani nemluvím). Zásluhou sympatické hlavní dvojice je nezpochybnitelná sedmdesátka povýšena na osmdesátku, a je nutné poznamenat, že jde zřejmě o poslední dobrý film Jana De Bonta:) (27.03.2011)

Jak toho Jan De Bont moc nenatočil, tak mu při usednutí na režisérskou stoličku nelze upřít až nezdravá hyperaktivita. I kočírování velkolepých digitálních orgií chce pevnou režijní ruku - Rolland Emmerich by mohl vyprávět. De Bont se ve smršti jím servírovaných tornád přímo vyžívá a zároveň jimi maskuje, na styčném bodu nula, uvíznutý příběh z pera Michaela Crichtona. Hromady šablonovitých scén a charakterů, které jsou vytáhnuty z nejrozmatinějších zákoutí Crichtonovi fantazie pak, možná ano, možná ne-úmyslně strhavájí výsledek De Bontovi práce níž. Jako příklad si může divák vzít vybavení konkurenčních partií lovců tornád. Joe s Billem se vozí v rozpadajících se kraksnách, zatímco konkureční partie se řítí po silnicích i polních cestách v moderních džípech černé barvy a členové posádky se nosí v šedém stejnokroji. Charaktery postav (velmi lehce) načrtnuté hned na začátku se do konce filmu nezmění. Jejich chování je předvídatelné podobně jako v Nebezpečné rychlosti , ale tam to nevrzalo tolik jako zde, což je možná dáno tím, že zde se vyskytuje mnohem více postav než v De Bontově prvotině. Pořádný katastrofický film potřebuje pořádnou hudbu. O katastrofičnosti filmu (co se velkoleposti týče) lze úspěšně pochybovat, ale o nabušenosti soundtracku Marka Mancini už rozhodně ne. Nad přehráváním Billa Paxtona a pokusu o hraní Helen Hunt, lze bez jakýchkoliv obav mávnout rukou, protože o herce zde nejde. Jde o to si to užít, jenomže sledovat dvě hodiny černé trychtýře, jak likvidují všechno co je sebelíp přidělané, vyžaduje od diváka taky trošku trpělivosti. Vystříhat rádoby příběhovou vatu, která si říká řešení manželské krize , tak nad pátou hvězdičkou nezáváhám ani na chvilku. (12.06.2005)