Elephant
Elephant
Režie:
Gus Van SantScénář:
Gus Van SantKamera:
Harris SavidesHrají:
Alex Frost, Eric Deulen, John Robinson, Matt Malloy, Jordan Taylor, Carrie Finklea, Nicole George, Elias McConnell, Timothy Bottoms, Ellis Williams (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Slunečný den v areálu americké střední školy. Kamera sleduje pár chlapců i děvčat, kteří se míjejí na trávníku, na hřišti, na nekonečných chodbách školní budovy. Všichni působí uvolněně, sebejistě, možná dospěleji než jejich rodiče. Mají jména - John, Alex, Eric, Carrie -, ale na nikom z nich nespočine kamera tak dlouho, aby kolem něj vyrostl příběh. Nic zdánlivě nenapovídá tomu, jakým hrůzným dramatem vyvrcholí den. Ostatně i ono drama je zachyceno jakoby z odstupu: žádný obraz paniky, žádné výkřiky zděšení, jen záblesk překvapení v očích těch, jež jejich dva spolužáci bez emocí kosí výstřely.
Gus Van Sant pojal drama, jež se odehrálo ve škole v Columbine jinak než Michael Moore ve svém oscarovém dokumentu. Víc než sociopolitické souvislosti ho zajímá, co asi se dělo v myslích těch slušných a kultivovaných mládenců, kteří se rozhodli dát světu za vyučenou povražděním nevinných lidí a skoncovat s vlastním životem. Nehledá vysvětlení, je si vědom, že řetěz příčin je složitý. Bajka praví, že každý slepec líčí slona podle části jeho těla, kterou ohmatal.
(oficiální text distributora)
Recenze (235)
Oceňuji dokumentární styl, vyprávění příběhů, které se protínají a to, že ty příběhy jsou uvěřitelné. Jenže na mě to působilo chladně, v některých ohledech vypočítavě (jistě, ti co jdou vystřílet školu prostě MUSÍ hrát nějakou střílečku) a někdy až moc odtažitě. A neříkejte mi, že když na vás někdo začne mířit, tak vy na místo toho, aby jste utekli, nebo začali řvát, jednoduše řečeno, na místo toho, abyste projevili nějaké emoce, tak budete stát na místě jak pako s kameným pohledem. Nicméně pár silných scén to má (hlavně konec v mrazáku) a fakt, že jsem se ani moc nenudil mě přiměli dát tři nikoho neurážející hvězdičky. P. S. Fakt byli nutné ty minutové záběry na nebe? ()
Ze začátku jsem měl problémy, abych neusnul a ke konci jsem litoval, že jsem tak neučinil. Gus Van Sant natočil velice netradiční, zvláštní a hlavně skvělý film podle skutečné události. Tento fakt člověku po odchodu z kina nedá spát. A věřte mi, že vám po něm nebude dobře. ()
Tak mám za sebou druhý a zároveň poslední snímek, který nám v premiéře nabídla v rámci Amerického nezávislého léta 2009 Česká televize. A mé pocity? Mám-li být upřímný, tak film Slon na mě působí trochu rozpačitě. A těžko říci, čím konkrétně je to způsobeno. Věděl jsem, že tohle má být o masakru ve škole Columbine, a pan režisér zřejmě tušil, že lidi se na to budou chtít podívat jen kvůli tomu sériovému vraždění, a tak to odkládá až na nejzazší možnou dobu a předtím nám ukazuje životy jednotlivých zúčastněných a představuje nám tyhle jednotlivé aktéry. A je pravda, že to je s velikým odstupem, takže jsem si nestihl k nikomu z nich vytvořit nějaký větší vztah. Pravdou ovšem také je, že některé záběry byly naprosto zbytečné (plující mraky, kamera jdoucí za jednotlivými aktéry i několik desítek vteřin), jiné naprosto nereálné (nikdo neutíká v knihovně před střelci, jeden týpek si je fotí, další holka jenom čumí, další se jde nechat odprásknout dobrovolně). Ale na druhou stranu je na tomhle filmu něco, co se mi velmi líbilo. Těžko říct, co to je, ale fakt je ten, že prostě tomuhle filmu nedokážu dát nízké hodnocení. Jedná se podle mého názoru určitě o povedený film, který stojí za to vidět. Já prostě toho času stráveného s tímto filmem nelituji. Ale přesto si myslím, že když už nějaký film o masakru na Columbine, tak spíše doporučuji 50minutovou dokumenátrní rekonstrukci Masakr na střední škole Columbine z roku 2004, kterou u nás taktéž vysílala Česká televize a která je v mnoha ohledech lepší nežli film Slon. Pokud se k tomu dostanete, tak opravdu doporučuji. Jinak filmu Slon tedy po zralé úvaze uděluji čtyři hvězdičky. ()
Jenom stručně budu film charakterizovat. Dramatický efekt ano, ale styl filmu je podán takovým zplošťujícím způsobem, že nevysvětluje ani nekomentuje. Mně tady chyběl alespoň nějaký zacílený psychologický rozbor, který by mohl vyvážit dějovou výstavbu. A některé scény jsou vypočteny jenom na efekt. Nejzřetelnější je to právě ve střelbě do lidí. ()
Viem presne čo chcel týmto filmom G.V.Sant povedať, ale neviem, či práve tento pohľad bol práve najšťastnejší výber. Ukázať študentov a chod školy ako takej z všemožných pohľadov bolo fajn, ale po hodine som už toho mal dosť a v duchu som si vravel, že by sa už konečne mohol začať črtať nejaký príbeh. Po čase začalo byť jasné o čo pôjde. Masaker v závere je síce poriadne oživenie, ale vzhľadom na predchádzajúce minúty by som si vedel predstaviť aj drsnejšiu depku. Navyše samotný záver, kde si má divák domyslieť, ako detskí ozbrojenci skončia, to mi tiež nesedelo. Iba na jedno pozretie. 60%. ()
Uťahaná, neskutočne pomalá a chladná artová póza.A ako podobné filmy nenávidím, tak toto ma chytilo. Tá téma je proste strašne silná a mrazivá už len z princípu takže dokáže potiahnuť aj podobne natočený film.7/10 Akurát si človek nemôže predstaviť aké geniálne to mohlo byť keby sa toho chytil Greengrass v štýle Bloody Sundy alebo United 93. ()
Nemastné, neslané a to že docela hodně. Kamera co jde za týpkem 10 minut by se možná jednou dala snýst, ale když už to je po pátý, tak to začne hodně nudit. Závěrečné dění suché a nevýrazné. Sice to byl autorův záměr udělat vše s odstupem, ale divák v takovéto situaci očekává drama, paniku a emoce a ne to, co se ve filmu odehrálo. Musím ale uznat, že film jako celek působí docela silně a má své kouzlo a výpovědní hodnotu. 65% ()
METAKRITIKA KE KRITIKÁM ELEPHANTA - předně: nevím, proč se zde několikrát objevuje pojem „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění spolu s rčením, že „to už tady přece bylo“ – neplést si pojmy s dojmy: Tarantino nelineární vyprávění nevymyslel, to zde bylo už dávno před Tarantinem, akorát ho velmi rád využívá. Co takhle např. Rashomon? – tam „to“ bylo taky. Takže pokud chce někdo banalizovat formu takovými výroky, měl by brát na vědomí i z toho plynoucí reakce. Dále postoj k relevantním a nerelevantním (nebo nadbytečným) záběrům a celkovému „chladnému přístupu“ – Gus Van Sant natočil rok před tím jeden ze základních snímků tzv. vyprázdněné narace (Gerry) a zde se pokusil tento přístup dále rozvíjet. Kritika dlouhých a redundantních záběrů a znemožnění pociťování empatie k postavám je tudíž zcela vně zvoleného diskurzu: kritizovat film Karate tiger kvůli nadbytečnému násilí, které někoho nemusí bavit, je úplně stejně mimo mísu. To není kritika jednoho filmu, ale celého žánru nebo zvoleného formálního přístupu a jestliže někdo odmítá celý přístup, nemá smysl, aby se zabýval jedním filmem, který to potom zbytečně odskáče. Co se týče věrohodnosti a nevěrohodnosti chování lidí v krizové situaci: mě osobně chování šokované dívky nečinně stojící nad mrtvím tělem chlapce nevěrohodné nepřipadalo. I když jsem se do podobné situace nikdy nedostal, nemyslím si, že drásavě hektické srdcervoucí klišoidní scény, známé z masové produkce, jsou pravděpodobnější a psychologicky lépe korelující – chcete-li. Je ovšem jasné, že zanechávají silný dojem „pravosti“ – proto zřejmě to odmítání chladného přístupu, který na nás tak nějak nesprávně a podivně působí. Naopak introvertní a zcizující pohled Elephanta nám umožňuje nevšední podpovrchový přístup k animovanému konfliktu. Ponořením se do na první dojem nesouvisejících a nadbytečných záběrů vyvstává akt nepochopitelného násilí s mnohem větší naléhavostí. Stačí pouze letmý záběr na chlapce vniknuvšího na dívčí toalety s automatickou zbraní v ruce a předchozí scéna se rázem stává fatální, neboť se v ní nemuselo stát vůbec nic, ale stalo se TO právě TEĎ. Nesouhlasím s názorem, že film končí u zobrazovaného násilí a neobsahuje katarzi. Katarzi nenajdeme na konci snímku, jak jsme tomu navyklí u řeckých dramat a dalších klasických vyprávěnek, stejně jako jí nepředchází žádná katastrofa ani krize, ale všechny tyto fáze navzájem prostupují celým filmem a transformují se tak do jednoho organického celku – zde je pak odůvodnění toho „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění. ()
na můj vkus málo střílení nezletilých američanů. ()
Syrová filmařina, která si svůj účel plní do puntíku přesně - tedy, skoro přesně. Stylistický minimalismus a emocionální odtažitost fungují bravurně, dokud se nedostává ke slovu očekávaný závěr. Tehdy se divák stává svědkem šokujícího úpadku lidského ducha a bezpředmětného násilí, které v něm ale vinou nulové emoční odezvy ze strany postav nijak výrazně nerezonuje. Jinak se však jedná o dílo bezesporu originální a podnětné, svou zajímavou časovou výstavbou, uvěřitelností většiny postav a jasnou vizí překonávající i známější Villeneuvovu Polytechniku.. ()
Zcela originální sonda do tehdejších událostí. Gus Van Sant má originalitu v krvi, zvolil pozvolný tok děje a dle mého názoru se vkusně vyhnul tomu, aby divákům naservíroval masakr a totální šok. Nicméně, již zmíněný pozvolný tok děje nepřinesl nic nového, co by nás obohatilo v pohledu na onen osudný den. Byli jsme seznámeni s hlavními protagonisty, ale nebyly nikterak nastíněny motivy, příčiny a už vůbec žádné následky. Jedná se tak o hraný dokument s otevřeným koncem, který snad v reálné budoucnosti nikdy nedojde pokračování... ()
Nejlepší byl ten moment, když si dva středoškoláci po internetu objednají samopal a dostanou ho!!! God bless America! ()
Výborný film, ve kterém nejde o zachycení nějakého děje, či nové odvyprávění masakru na Columbine. Jde především o tom JAK je to natočeno, styl přitahuje pozornost především na formu a dlouhé jízdy sledující chodící protagonisty tomu jen pomáhají. Gus Van Sant má mou poklonu, je jeden z mála autorů, kteří experimentují s vyprázdněnou narací....velmi zajímavém kinematografickém pojetí filmu. Více takových filmů! - - - Formálně jde o očividnou poctu Bélu Tarrovi a především jeho snímku Satanské tango. Van Sant jednak využívá pro Tarra typický steadycamový záběr, který sleduje týl postav při chůzi, obohacujíc ho o perfektní práci s hloubkou ostrosti. Trajektorie postav tvoří síť nejen prostorovou, ale primárně časovou, ve které se podobně jako ve zmíněném Satanském tangu osoby navzájem střetávají a propojují. Opět ale lze říci, že je to povýšeno na daleko důležitější prvek, než jen jako jakési ozvláštnění narativní struktury, protože ten způsob jakým do sebe jednotlivé perspektivy zapadají a navzájem se obohacují buduje podstatnou mírou napětí (nehledě na to, že film zachycuje vlastně jen posledních několik minut před masakrem roztáhnutých na délku celého filmu - což jen umocňuje pocit fatálnosti celého "prologu"). Gus Van Sant také přebírá kapitolovou strukturu a oddělenost jednotlivých lidských osudů, jenž do sebe v průběhu filmu postupně zapadají. - - - U Elephanta jsem si teprve uvědomil kolik nepopsatelné živočišné zvrácenosti lze najít v klasické vážné hudbě. Dost možná v tom vězí genialita těchto skladeb, které jsou bezesporu nádherné, ale přesto mají v sobě i jakousi pohlcující "temnou energii"... ()
Typický Gus Van Sant - silný námet, nanič spracovanie. Chápem, že sa tu snažil o akúsi neosobnosť a čo možno najpresnejšie vykreslenie (niečo na báze polodokumentu) týchto hrôzostrašných udalostí, ale čo je moc je moc. Absolútne nudné, nezáživné a čo je najhoršie, bez akejkoľvek možnosti aspoň minimálneho zblíženia sa s postavami. Príliš neosobné, sterilné a preto bola emotívna stránka niekde blízko nuly. Na túto tému poznám ďaleko lepšie spracovaný snímok - Polytechnika (2009), kto nevidel tak dajte radšej ten. 35/100 ()
... Hej kluci co jdete dělat ? Táhni odsud a nevracej se. Bude tam řežba... Tenhle film nedává moc prostoru k seznámení s postavami ale to ani nebylo jeho záměrem. Samotnej zdejší obsah napoví co bylo záměrem filmu a proč byl natočenej tak jak byl natočenej. Nejvíc lze ocenit kameru, která nabízí dlouhé záběry bez střihu. Na tohle téma už jsem viděl víc filmů a co se týče emocí tak tenhle snímek je rozhodně nejslabší. Při hodnocení ale beru ohled na to, že z většiny šlo o neherce a hodně se improvizovalo. ()
Ani dokumentaristická strohost nepopíše naprostou absenci emocí v tomto filmu. Snad by se dal přirovnat k odtažitým záběrům průmyslových kamer. A přesně s takovou chladnokrevností dva mladíci jdou za zábavou - zabíjením. Divácky nesmírně náročný film, do nějž se prakticky nedá vpravit. ()
Hrôzostrašné!!!!!!!!! ()
ja neviem, je to asi vo mne, v mojich žilách koluje krv, ktorá má v sebe vyvinuté protilátky na Gusa Van Santa. téma je to vďačná a poskytuje tisíce prístupov, tisíce spracovaní, navyše som zhodou okolností prednedávnom celú udalosť na Columbineskej škole študoval, ale to nijako nesúvisí s filmom, pretože to nebol dokument, ale aj tak mi nebolo jasné, o čom to malo byť. Uznávam zaujímavý spôsob spracovania, veľmi nezávislý (nie miestami až nasilu) postup natáčania, ale ak to nemám brať ako fiction, pretože to nemá dej, hrdinov, zápletky a je to v podstate 80 minút trvajúca expozícia, ak to nemám zároveň brať ako dokument, pretože to, čo sa vo filme odohráva, je len veľmi voľne unšpirované skutočnosťou, ktorá prebiehala inakšie, navyše to nie je ani "mockumentay", ako to mám brať? Van Sant ma zneistil a miestami unudil. PRiznám sa, že mu patrí môj obdiv k výberu téme a zvolenej ceste spracovania, k vytvoreniu niečoho naozaj nového (alebo takého, čo som doteraz nevidel) a to nové je naozaj "nezávislé", ibaže som bol sklamaný, pretože som očakával, prihliadnuc k referenciám, viac .. . alebo aspoň niečo. Mám sa hádam zamyslieť nad autorským polokončtruktom, že dvaja mladíci boli homosexuáli. Neviem Gus, pomôž mi, nad čím sa mám zamyslieť? Nepoznáš dňa, hodiny ani miesta? Možno sa mýli, pretože ak si to teraz priamo pri písaní uvedomujem, tak v sebe nachádzam množstvo výkladov tohto filmu, ktoré vďaka meditatívnosti výpovede vo mne dozreli až teraz, takže sa režisérovi predsa len podarilo vo mne čosi nahlodať a nasadiť mi chrobáka do mozgu . . . hádam by som mohol dať aj tri hviezdičky, je to ostatne ojedinelý film a človeka postaví pred niečo nové, núti ho zamyslieť sa a rozhodne je to kúsok zapamätateľný . . . ale obeste ma, ak je niekde zákon, že aj napriek tomu všetkému sa mi to muselo páčiť. Pretože mne sa to veľmi nepáčilo. Ale možno si to niekedy pozriem ešte raz a urobím korekciu tohto hodnotenia aj komentára (čo sa mi už párkrát stalo), ktovie, čas ukáže . . . ()
Za prvé chcem napísať, že netradičná skladačková, mozaikovitá forma pohrávajúca si s časom a vracajúcim ho neustále späť, je zaujímavým ozvláštnením rozprávania. Pokiaľ by sme videli ten istý príbeh vyrozprávaný klasickými metódami, jeho naliehavosť by tým neutrpela. Poteší však fakt, že takto nie je film doslovný. Ale aj tým občas je, pozerať sa na dokument o nacizme v tv je tak trochu pokus navŕšiť dôvody, prečo k daným udalostiam došlo. Elephant ale nie je psychologickou drámou, tie príčiny skratu budú zakorenené hlbšie v mysliach postáv ako nám režisér prezentuje, jemu išlo skôr o kritiku súčasných spoločenských neduhov a my tak vidíme, že ich je toľko, že sa z nich asi nikdy nevymotáme. Elephant je masaker ako na plátne, tak metaforicky, skutočne treba vedieť, do čoho leziete. Toto je nezávislý depresívny film vo svojej najčistejšej forme. A podľa mňa jednoznačne must see film, i keď si o ňom môžete po skončení myslieť čokoľvek. ()
Zřejmě jsem se na tento snímek neměl dívat hned po skvělém dramatu Two Thirty 7, který byl inspirován tímto filmem. Ačkoliv se Slon snaží klást důraz psychiku, tak na mě to tedy bohužel velký dojem neudělalo. ()