Věc

Dnes už efekty možná komické, ale i tak film budí respekt a je cítit chladná atmosféra, kterou John Carpenter dobře umí. Už v mládí mě tento film zaujal a pocity trvají nadále a hned tak nevyhasnou. Kurt Russell opět září a na hereckých výkonech všech zúčastněných se nedá nic vytknout. Mrazivá atmosféra, soundtrack, nejistota, psychologie a tajemný konec dělají z Carpenterova filmu jeden z nejlepších hororů a tak hodnotím 5 hvězdičky... (24.01.2008)

Po celou dobu téhle výtečné hororové sci-fi mi běhal mráz po zádech. Carpenterův styl tady dostává skutečně hojného využití a béčkové masky rázem získávají své opodstatnění. Námět je vynikající a už sám o sobě skrývá potenciál, možná je trochu béčkový, ale kvalitní. Atmosféra očekávání, nedůvěry a tajemna roste s každou přibývající minutou. Kurt Russell snad i ve VĚCI předvedl svůj nejlepší výkon a když nad tím tak přemýšlím Capenter vlastně taky. Pečlivě budovaná atmosféra ještě v kombinaci s Morriconneho hudbou dotváří úžasný zážitek po kterém se rozhodně neusíná snadno ;). (31.12.2006)

Tak 22 rokov after som mal tú česť. Carpenter nám prichystal atmosférú hustú ako vazelina a vyslovene dobovú (trochu mi pripomínala Terminátora, alebo Votrelca - kulisy, noc a tak). Keby som The Thing videl tak desať rokov dozadu, tak verím že sa s toho stane kultovka aj pre mňa. Takto je to len príjemné retro s fajn kreatúrami (veľakrát lepšie ako dnešné digitálne zrúdy), hektolitrami krvi, bandou zarastených a na kosť vystresovaných polárnikov a psycho hudbou Morriconneho. (26.05.2005)

Nevěřícně nad zdejšími hodnoceními kroutím hlavou, aneb co se stane, když určitý film pravděpodobně mine to správné období či věk. Né, že by to bylo špatné, pominu-li ten béčkově nedotažený scénář a vizuální pojetí, ale atributy jako děsivý, napínavý, depresivní, atmosférický, stejně tak jako moje noční můry, mám spojené s úplně jinými tituly. (19.11.2006)

Niektore stare hororove klasiky ma trochu sklamali pretoze som od nich po tolkych chvalach cakal naozaj nieco OHROMUJUCE. The Thing vsak absolutne potvrdil vsetko co som o nom pocul a cital. Neuveritelne husta/temna atmosfera ktorou film disponuje uz od uplneho zaciatku, vam nedovoli odtrhnut od neho oci. Hrozne je to, ze nepriatel nema ziadnu konkretu podobu, zije tak ze napodobnuje ine organizmy a dokaze v nich bez naznakov prezivat. Pri scenach kde sa do jednej stanice dostal "nakazeny" pes, a len divak tusi ze nieco s ni nieje v poriadku, som naozaj trpol. Neviem ako sa to reziserovi podarilo ale ten pes skutocne vyzeral akoby rozmyslal a sledoval vsetko na okolo (resp. ta Vec v nom). Po zisteni co vlastne priblizne ta Vec je a co dokaze,sa do uzkej skupiny ludi vkrada neistota a nikto nikomu neveri.Cele to vyusti do sceny ktora sa da nazvat 'test krvi', ale to uz rozoberat netreba, to si treba pozriet. A naviac SKVELY Kurt Russel, hudba od Morriconeho a super-gore efekty - tak tomuto vravim hororova klasika!!! 10/10 (05.11.2006)

I po letech stále skvostná věc, která ohromuje neskutečnými Carpenterovými výjevy, které by už dneska byly CGI a nepůsobilo by takhle správně hrůzostrašně. Zřídkakdy narazím na filmy, které jsem dlouho opomíjel a i dnes na mě tak silně zapůsobily. Všem doporučuji, za mě by měl film mít kult Vetřelce, je to mnohem lepší. (26.11.2017)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Již při úvodních titulkách, doprovázených děsivým doprovodem mága filmové hudby Ennia Morriconeho, běhá mráz po zádech. Pak se začne budovat hustá atmosféra, která se mění v děsivou. Efekty jsou vynikající, zvláště pak ty opravdu děsivé (hlava s pavoučíma nohama). Jak moc nemusím horory, tak mě tento Carpenterův mistrovský kus vždycky potěší. (08.10.2005)

Představte si, že někdo koho dlouho znáte, možná váš nejlepší přítel, je vražedný mutant, který se do těla vašeho přítele zadaptoval tak dokonale, že ho poznáte až ve chvíli, kdy vás zabíjí. Představte si, že víte jen to, že tato věc, o které nevíte skoro nic jiného se vydává za jednoho z vašich přátel a vy jste odříznuti od civilizace v mrazivé pustině Antarktidy... dokážete si tuhle nezáviděníhodnou situaci, ve které nedůvěra a podezíravost mezi přáteli hrají první housle, představit? Pokud ne a máte zájem mrknout na způsob, jak si tento hororový psychický teror představil a uskutečnil John Carpenter, podívejte se na Věc. Kromě silného námětu disponuje výbornou kamerou, Morriconeho hudbou, ve které je každý zvuk synonymem tajuplné hrozby, na horor adekvátně silnými hereckými výkony, založených na scénářem přesvědčivě vykreslených charakterů a v neposlední řadě kultovními triky, které sice ztratili něco na šokujícím efektu, ale přesto dokonale vystihli potřebně zrůdnou podobu Věci. Výborná gradace, silný zážitek. 80% (25.10.2006)

To boli este zlate casy, ked Carpenter vedel natocit kvalitny horor, avsak mal len smolu, ze v tom istom case mal premieru dokonaly Spielbergov E.T. MIMOZEMSTAN (1982), kedze v kinach jeho Vec prepadla a asi aj preto sa Carpenter rozhodol kartu otocit a o 2 roky neskor natocil romanticky sci-fi pribeh tentokrat o dobrom mimozemstanovi s krasnou hudbou od Jacka Nitzscheho STARMAN (1984) s Jeffom Bridgesom. Vec som prvykrat videl na rakuskej ORF zaciatkom 90-tych rokov a zazitok je neopisatelny a nezabudnutelny a co je najväcsim prekvapenim, ani po tolkych rokoch nestratil tento film nic na kvalite a hrozivej hudbe genialneho Ennia Morriconeho... 19.03.2010 _______ Kurt Russell - (R.J. MacReady) +++ Wilford Brimley - (Dr. Blair) +++ T.K. Carter - (Nauls) +++ David Clennon - (Palmer) +++ Keith Devid - (Childs) +++ Richard Dysart - (Dr. Cooper) +++ Charles Hallahan - (Vance Norris) +++ Richard Masur - (Clark) +++ John Carpenter - (Nór) +++ Hudba: Ennio Morricone +++ (19.03.2010)

Z doby prepubertální fáze života si pamatuji Věc jako ten strašidelný film, kde na začátku běži vlk (pes) a pak se objeví divný hnusný mimozemšťan. Ty záblesky hrůzy mám ve vzpomínkách, Bůh ví proč, zelené. Viděno znovu po mnoha letech. Na začátku pořád běží pes. Pak se objeví divný hnusný mimozemšťan. Všude vládne tíseň a chlad. Oheň není zelený, ale pořád je to strašidelné. Svému prepubertálnímu já bych zakázala se na to dívat. (29.12.2015)

Oceňuji fakt nabušenou atmosféru, ale tenhle film u mě doplatil na to, že když já viděl tu věc/tvora, tak mě to vůbec nevyděsilo, ale spíše mě to o strach připravilo. Škoda, hlavně kvůli tomu nedám plný počet. Ale na druhou stranu se musí nechat, že tomuto filmu unikl plný počet jen o kousek. Možná to bylo i tím blbým dabingem. Každopádně minimálně ještě jednou se na film podívám a to v originálním znění s titulky. Pak možná přidám i tu pátou. (29.12.2008)

V noci se určitě budit nebudu, ale musím před Carpenterovým budováním napětí smeknout. Naturalistické scény, výtečná atmosféra, solidní triky a režisérův dvorní herec Kurt Russell tahají tuhle podívanou do slušných výšin. Distributor měl na tehdejší dobu setsakramentskou odvahu.. (10.01.2011)

Chvilku posedíme a uvidíme, co přijde... Antarktida - 1982, američtí vědci jsou napadeni mimozemským tvorem, který na sebe bere jejich podobu a dokonale imituje lidskou tělesnou schránku. Když se však naplno projeví, stojí to za to. Díky dokonalé práci trikaře Roba Bottina, můžeme sledovat ty nejbizarnější stvůry, které kdy filmový svět spatřil. The Thing se v šílenství a panice vyrovná málokterý film, je to podívaná s tou nejdusivější atmosférou a i v silné konkurenci, jednoznačný Carpenterův tvůrčí vrchol. Ten tady předělal klasický horor z 50. let k obrazu svému a vytvořil naprosto ultimátní dílo. Morriconeho hudbu ani zmiňovat nebudu, to je nošení ledu do iglu - jedním slovem geniální. Co dál? Třeba defibrilátor či krevní test. Tyto scény patří k nejnapínavějším, které jsem kdy viděl a výborný je i otevřený závěr, jenž byl jediným možným řešením a je třešničkou na dortu. Věc dodnes patří mezi nejlepší sci-fi horory a bezpochyby si zaslouží být označována jako špička svého žánru. P.S. Konečně snímek vyšel i na Blu-ray (s kvalitním českým dabingem TV Nova) a já musím zvolat - DOKONALOST. (18.11.2009)

Noo, môj vzťah s Vecou sa vlečie od doby pár rokov pred revolúciou, keď som bola fakt krpaté decko a videla som možno pol hodinku z tohto filmu (Vec práve robila všelijaké veci:-) na návšteve u známych a samozrejme som bola vystrašená ako šteňa, ale aj fascinovaná...kým si dospelí nevšimli, na čo sa to decko pozerá. Odvtedy som ho mala zafixovaný až do neskoršej doby, keď som si ho pozrela znova...a potom ešte raz. Neviem v čom to je, ale toto staré poctivé hororové scifíčko stále funguje a funguje prekliato dobre! (27.04.2005)

Antarktída, rok 1982. Na výskumnej stanici Inštitútu národnej vedy Spojených štátov, ďaleko za polárnym kruhom, musia členovia amerického vedeckého teamu bojovať o holé životy. Infiltrovala sa medzi nich agresívna, mimozemská forma života. Zákerný cudzopasník, ktorého z ľadu po tisícoch rokoch prebudili nórski bádatelia. "Tvor", ktorý dokonale imituje svojho hostiteľa a systematicky si hľadá ďalšie obete. Nikto nemôže nikomu dôverovať. Všetci sú vydesení. Strach, podozrievanie, paranoia, agresivita, smrť. Výborný, atmosferický sci-fi horror. Najlepší, najznámejší film režiséra Johna Carpentera a najpôsobivejší herecký výkon Kurta Russella. To je teda "Vec“. ***** (11.05.2011)

Takže....O tři roky staršího scifi-horor bratříčka Vetřelce miluji. Věc jsem chtěl vidět celý život, ale dlouho se mi vyhýbala, jednou jsem jí sice zastihl, ale jelikož to některá z komerčních televizí dávala opravdu odsouzenihodně pozdě, usnul jsem. Dnes, kdy píši tyto řádky, jsem si ji pustil v ideální čas po desáté hodině, kdy doma nebylo kromě rybiček a hmyzí havěti ani živáčka (samozřejmě, že bublající vzduchové zařízení v akváriu jsem vypnul). A to všechno říkám proto, aby náhodou někoho nenapadla myšlenka, že jsem tenhle psychothriller sledoval ve chvíli, kdy za mnou zrovna maminka luxovala a venku zrovna vesele řvali mezi sebou se šikanující haranti. Zjistil jsem jednu věc, že velké množství skvělých sci-fi zápletek vypotřebovávají v podstatě podřadné (ačkoliv na ně nedám dopustit) vědeckofantastické seriály typu Outer Limits, Star Gate nebo Star Trek a uvědomil jsem si to proto, že zápletka Věci by se klidně mohla například v Krajních mezích objevit a rozhodně by nijak nevybočovala z té ohromné masy dokonalých nápadů, které autoři v seriálech jsou schopni vecpat do 50-ti minut (včetně stejně tak kvalitní hudby, efektů a slušných hereckých výkonů), kdy fanoušci seriálu jsou nadšeni, ale běžný divák se k těmto příběhům nedostane. Někdy se však objeví někdo jako John Carpenter, těch 50 minut prodlouží na celovečerní film a vytvoří legendární science fiction, kterou zná každý. Ovšem co se týče hororových prvků. Čekal jsem o dost víc. Bohužel se nedostavilo ani žádné pořádné napětí a celou dobu mi něco chybělo. Hudba Ennia Morriconeho je ve filmu poněkud nic moc. Důvod však není Ennio Morricone, ale John Carpenter, který nepoužil stěžejní část jeho díla. Samotný soundtrack je vynikající. Musím ocenit hru světel a kvalitu obrazu, měl jsem z toho zkrátka pocit, jakobych sledoval snímek nového tisicíletí, nikoliv zástupce zrodivšího se poměrně dlouho před mým vyklubáním. Takže, abych to shrnul: mírné roztrpčení následuje nakonec uspokojení nad filmem jako takovým, na který budu vzpomínat rád i třeba z důvodu, že mého slizkého miláčka s žíravou krví nezastínil. (28.05.2006)

Někdy si říkám, že nejhorší filmy nejsou takové, které vás naštvou nebo rozesmějí svým neumětelstvím, ale ty, po jejichž skončení máte pocit, že jste se dvě hodiny dívali do zdi. Zhlednutí Věci mi nedalo víc, než znalost jejího obsahu. Nenudil jsem se, ale byl jsem pouhým pozorovatelem obrazů a posluchačem dialogů; slibovanou atmosféru ke mně krutý severní vítr nedovál, mrazení v zádech se nedostavilo a tím pádem ani žádný divácký zážitek. Přičítám tuto situaci neobvkyle laxní, odtažité a lacině působící Carpetenrově režii - jako by prostě jen někam postavil kameru a kývnul na herce, ať už se nějak zařídí podle toho, co mají napsáno ve scénáři. 60% (22.09.2008)

Priznávam bez mučenia, že mňa horrory nikdy nebrali, aj keď- musím uznať, tento je z iného súdka. Napätie sa stupňuje od úplného počiatku filmu a speje do jedeného z dvoch predpovedateľných koncov. Na môj vkus bola "vec" až príliš preumelkovaná a na americkej polárnej výskumnej stanici bolo až príliš veľa dynamitu ....ale oli.G ma presvedčil ))) (08.10.2003)

Nejsem vyznavačka sci-fi, ale občas to postihne i mě. (12.06.2018)