Masaryk

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)

Pro plné zorientování se to vyžaduje přeci jen lepší než povšechnou znalost v předmnichovských politických piklích čili pro neznalé to příliš není. Jenomže zároveň to není ani pro ty, kteří o nich páru mají, jelikož těm to nenabízí nic, co by již nevěděli. Netne se v tomto ohledu dostatečně hluboko. A stejně se to má s orámováním děje skrze psychicky zlomeného Masaryka jakožto člověka, který se cítí zrazen a zároveň, že sám zradil. Není to sice v této poloze nezajímavé, ale nedostane se mu to nijak pod kůži čili skutek i v tomto případě utek. A do toho všechny ty jakože artové mnohoznačné záběry na tříštící se vlny apod. Každopádně jako celovečerní kinoverze Českého století to vlastně není vůbec špatné. (18.03.2017)

Je dobré mať vedomosti o historických udalostiach, ktoré rámcujú jeden úsek života Jana Masaryka. Ševčíkov film nie je výukový a pravdepodobne ani historicky presný. Ale to ma znepokojuje najmenej, pretože tolerujem autorskú licenciu na stvárnenie diela.Skôr ma znepokojuje prílišné riedenie príbehu nepodstatnými, banálnymi scénami, ktoré mu uberajú z výsledného účinku. Ten je dosahovaný predovšetkým úžasným výkonom Karla Rodena v hlavnej úlohe. Ale ani jeho výkon a ostatné klady filmu nie sú pre mňa dostatočným dôvodom na záplavu levov. Tá je pravdepodobným dôsledkom prenikania politiky, záujmov a vplyvov do umenia. (29.10.2018)

Na hviezdičky rovnako kvalitné ako Anthropoid, ale iným spôsobom. Masaryk nie je akčný, neobsahuje hezouny ani milostný motív. Je politický, obsahuje sex, drogy, polovicu stopáže v psychiatrickej liečebni a v ústrety ide divákom, ktorí ocenia umeleckejší dotyk osobitejšou formou. Nejde mu o strhnutie emocionálnym príbehom, ale o to, čo najdôstojnejšie, formálne na svetovej úrovni, zobraziť zhrnutie historicky významných udalostí okolo jedného charakteru. Všetky nominácie na Českého leva zaslúžené. Od scenára, ktorý rozumne prepája štúdiu osobnosti sklamaného Masaryka s presne tými kľúčovými dejepisnými udalosťami, ktoré ma zaujímajú, cez vydarené zachytenie doby a ponurej atmosféry veškerých lokalít (hlavne interiéry palácov, pracovní so závesmi s protisvetlom sú mňamka), až po (samozrejme) super hercov. Je to chladnejší filmový zážitok, ale stojí za to. (17.03.2017)

S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. (15.04.2017)