Requiem za sen

Prva hviezdicka je za skvele herecke vykony. Druha za excelentnu reziu. Tretia za vynimocnu kameru a hudbu. Stvrta za tvrde a nekompromisne zobrazenie reality. Piata za emotivnost, silu, slzy v ociach, neschopnost popadnut dych. Keby bola siesta, tak ju dam za stale vacsiu aktualnost problematiky drog. Tento film by sa mal stat povinnou sucastou vychovy na skolach. Ak by mali decka chut si nieco vziat, po vzhliadnuti tejto snimky by ich to malo rychlo prejst. Vrelo odporucam kazdemu, kto film este nevidel. Jednoznacne najsilnejsi a najemotivnejsi zazitok, aky som pri filme kedy zazila... (27.09.2006)

Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči. (30.12.2010)

Darrena Aronofského nemám rád, nebaví ma, nudí ma, jeho filmy ma vôbec nezaujímajú. Ale toto je silná, depresívna a ťažko zabudnuteľná hardcore sonda do života drogovo závislých. Atmosféra a hudba majú niečo do seba, na niektoré scény nezabudnete, "strihačka" na záver nemá chybu a treba spomenúť aj excelujúcu Ellen Burstyn, nominovanú za svoj naturalistický výkon televízne súťaže milujúcej feťáčky na Oscara. Ale viac, ako raz tento film nechcem (a ani nepotrebujem) vidieť. (06.07.2006)

Nijaký súcit, nijaká ľútosť, nijaká pomoc... len hromada tiaže, depresie, smútku, slabosti a znovu len slabosti. More sĺz a príliv bezprostredného zúfalstva, ktorý postupne odsal život trom hlavným predstaviteľom. Jennifer Connelly tradične dokonalá, Jared Leto prekvapil a pri Ellen Burstyn som nič podobné v živote nevidela. Jej herecký prejav ma katapultoval do sedadla s vypúlenými očami, nestačila som žasnúť. Soundtrack Clinta Mansella napomáhal už aj tak k nepredstaviteľnej depresii. Žiadna melanchólia, či sebaľútosť. Iba život taký, aký naozaj je. ,,Žite, ak na to máte." Filmárska genialita. (08.01.2009)

Neskutečně intenzivní zážitek a film, který vás na velkém plátně doslova vysuší, vyhladoví a do poslední buňky zničí. Na rozdíl od Fontány, která je přes svůj opulentní vizuál jen namachrovanou nudou, obsahuje Requiem skutečné emoce, je až nepříjemně reálný (hlavně co se týče na hubnoucích prášcích závislé matky) a při některých scénách mrazí jako chladící box zapnutý na extrémní režim. Brr... po tomhle bych si nedal ani acylpirin. (29.01.2009)