Modern Times
Moderná doba
Režie:
Charlie ChaplinScénář:
Charlie ChaplinHudba:
Charlie ChaplinHrají:
Charlie Chaplin, Paulette Goddard, Henry Bergman, Chester Conklin, Lloyd Ingraham, Louis Natheaux, Gloria DeHaven, Richard Alexander, Mira McKinney (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor ironii i sarkasmus. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (291)
Absolútne dokonalý film, bez hluchých miest, skvelá jazda od začiatku až do konca. Nadčasový film, mimoriadne vtipný aj pre diváka o 80 rokov neskôr. ()
s kidom to naj pre mňa od charlieho ()
Hned po Diktátorovi můj nejoblíbenější Chaplin ()
Nejlepší Chaplin, skvělé promyšlené scény, kam na ty nápady chodil. ()
U mě zatím nejlepší Charlieho film, skvělé scény které ani po letech neztratili nic ze svého kouzla....4,5 * ()
Chaplin bol jednak brutálny vizionár... Klobúk dolu. ()
Chaplinův Tramp bojuje s moderní dobou na několika úrovních. Jednak je to odporem ke zvukovému filmu, který ukončil éru Chaplinova největšího úspěchu. Moderní doba zvuk omezuje a vychází ze stylu starých grotesek. Většina scén je němá a doplněná hudbou, nebo poukazuje na asynchronnost a vytváří z ní vtipy. Objevuje se jak synchronní zvuk, tak mezititulky. Obchodní zástupci nechají za sebe mluvit gramofon. Když přijde scéna, ve které má Tramp zazpívat a diváci doufají, že mu konečně porozumí, začne zpívat italsky. Omezená zvuková skladba vytváří podobný dojem, jako animované grotesky s Tomem a Jerrym, kde zvuk slouží k podpoře akce pochopitelné i bez zvuku. Hrdina si zachovává nevinnost němé éry i ve zvukovém filmu. Další boj je veden proti pásovým továrnám, které z člověka dělají jen zaměnitelné kolečko v obřím stroji. Chaplin si dělá srandu z mechanizace společnosti a chladnosti moderních strojů způsobem, který jistě ovlivnil Jacquese Tatiho o dvě dekády později. Hrdina je prací v pásové výrobě tak zničen, že vidí matky na utažení všude, kam se podívá. Chaplin podává ostrou kritiku společnosti v komediálním kabátě a díky tomu nepůsobí ani na chvilku pedantně. ()
Chaplinovo loučení s "Tulákem" i s němým filmem. I když "Moderní doba" již není úplně němým filmem, přesto sám Chaplin vůbec nepromluví (jen na konci zpívá). Byl to vůbec jeho hlas? To nevím. Každopádně fantastických gagů tak typických pro Chaplina je tu opět plno (pásová výroba, restaurace, zatýkání) a i ten krásný závěr nejednoho diváka dojme. Přesto úplně dokonalé to není a tak plný počet dát nemůžu. "Kid" byl výše. ()
Nadčasová kritika lidské společnosti. Od prvního záběru je směr, kterým se film ubírá jasný. Lidé jako ovce se ženou za penězi den co den, aby si postavili vlastní vysněný dům, založili rodinu a udrželi si po celý život stabilní práci. Jakási vize budoucnosti amerického snu v kontextu hospodářské krize, kdy je každé místo v práci vzácné, kdy člověk neví, zda skončí večer, zítra, anebo mu práce vydrží dlouhodobě. Nadčasové je i poselství filmu, kterým je vzkaz ve smyslu „nevzdávejte se“. I přes neblahé skutečnosti, policejní stíhání, chudoby, hladu a nepřízni státu stojí za to žít, stojí za to jít dál, přesně jako závěrečný dialog a scéna. Naprostá filmová klasika. Ze scén je patrná kritika tehdejšího sociálního systému a velký důraz na fenomén nezaměstnanosti a také hladovění a s tím související drobnou kriminalitou. Chaplin v hlavní roli, v pozici režiséra i scénáristy poukazuje na obrovské sociální nerovnosti (např. scéna s naštvaným hostem restaurace, který nedostal včas kachnu oproti životně důležité práci, kterou chtějí oba hrdinové získat a pokud možno udržet) a přibližuje publiku fakt, že pracující v této době neměli prakticky žádné jistoty. Film je stejně tak vážný, jako humorný. Chaplin ukazuje, proč byl pánem grotesky. Jeho skvělé grimasy, typická chůze a oblečení dělají společně s vtipnými scénami z filmu zábavnou záležitost, která vyzývá k hlubšímu zamyšlení, a to je dobře. Touto cestou si možná tehdejší divák měl uvědomit, že existují lidé, kteří se klidně za den nechají vyhodit jen aby mohli zůstat přes noc v teple a možná se i trochu najíst. Když se kamarádi z továrny od pásu potkají v pozici zloděje a hlídače, dají si panáka, protože jsou oba ze stejné sociální skupiny, oba mají hlad a horkotěžko najdou práci. Hospodářská krize byla tvrdá a na nižších vrstvách zanechala hlubokou jizvu. Provedení filmu mě překvapilo. Konkrétně skutečností, že se jedná o napůl němý snímek. Pozastavil bych se nad tím, že jediné mluvené slovo ve filmu vychází vždy od vysoce postavených (ředitel továrny, ředitel věznice…). Všichni ostatní mají titulky. Nevím, zda to byl záměr, ale rozhodně to podtrhuje onu propast mezi sociálními vrstvami, což ještě více zvýrazňuje poselství snímku. Vytkl bych asi jen kontinuální zvukové podbarvení. Musím uznat, že po 90 minutách mi z toho šla hlava kolem, neboť hudba byla velice podobná po celou dobu. ()
Projekt 100 (2005) ()
Klasika. Nejlepší Chaplinův film, a to jsem jich viděla hodně. Když jsem ho viděla poprvé, tak jsem se během prvních 15 minut smála jako nikdy předtím. Popadala jsem se smíchy za břicho, až jsem spadla z gauče a tekly mi slzy. Chaplinovi se mě však v Moderní době podařilo nejen rozesmát, taky mě donutil zamyslet se, poukazuje zde totiž na problémy jako masová výroba, nezaměstnanost, hlad... s nadhledem, ironií a beze slov (kromě hlasů z technických zařízení a titulků, samozřejmě). Ikonický závěr už toto veledílo pouze doplňuje. Chápu, že se tento film nemusí líbit všem, přesto ale věřím, že si své diváky najde v každé době. A není to o věku, sama jsem to viděla poprvé ve 13 a ihned jsem si to zamilovala. Místo v TOP 10 trvalé:-) ()
Charlie Chaplin tu predviedol to, prečo bol a stále je tak obdivovaný. Tak úžasne ladne sa preskrutkoval, prekorčuľoval, prespieval celým filmom,. Fenomenálne herecké umenie s nádychom komického, niekedy až smutnosmiešneho charakteru, aké dokazoval je jednoducho nenapodobiteľné. Predovšetkým pre toto má môj rešpekt. ()
Staré, ale stále vynikající :) ()
Vlastně jsem se nikdy pořádně u Chaplina nesmál, už jeho rané grotesky mi přišly spíš smutné (musím si tuhle myšlenku pamatovat a předhodit ji psychoanalytikovi po případném zhroucení). Ani Moderní doba mi nepříjde prvořadě komická, daleko víc je to film o neštastném chlapíkoví, se kterým si osud nespravedlivě pohrává. Humor je tu zlověstný (bezpochyby brilantní scény z pásové výroby, automatický krmič), hořký (Chaplin dostane obuškem v čele komunistické demonstrace), občas skvostně gagový (Paulette Goddar, které mimochodem vypadá jako jiskrnější Hana Vítová, ukazuje Chaplinovi jejich domek nebo nejzábavnější scéna, kdy Chaplin uniká ostatním dělníkům tím, že jim zapíná pás). Udivující je občasné prokládání titulků do zvukového filmu - ředitel chvíli mluví, pak je otitulkován. Hm, nebo se snad nedochoval původní zvuk? Nevím. Jo, a ty úvodní polopatické záběry na ovce/dělníky a střih na ředitele, který hraje puzzle, to mohl Chaplin nechat ve střižně. ()
Kdybych neznal ostatní filmy od Chaplina, řeknu si, že jeho styl není nic moc. Neřikám, že tohle bylo špatný, to ne, ale já jsem čekal víc. Chaplin mi tam spíš často připadal jako zoufalá opuštěná postava, která se snaží svým šaškováním na sebe upoutat pozornost. Na ostatní herce ve filmu to fungovalo (aby taky ne). Ale ne na mě. Buď jsem se tim Chaplinem už přesytil anebo tohle bylo fakt slabší nevim. Ale abych tady na to furt tak nenadával, tak před ním musím smeknout klobouk, když vystupoval na parketě (ať už, když tam bylo plno anebo, když tam byl sám). 60% ()
Tyto staré filmy se těžko hodnotí, kdybych přihlédl na dobu, kdy vzniknul a na společnost, která tehdy byla, neváhal bych dát plný počet. Ale když jsem se na to díval, prakticky mě to většinu času nudilo a zasmál jsem se jen párkrát, můj humor je asi jinde. ()
Co k tomuto filmu nebylo ještě řečeno? Chaplin tu krutě obžalovává systém, v němž je lidský jedinec zbožím sloužícím zájmu kapitálu. V "moderní době" techniky a jiných vynálezů chtějí manažeři ze svých otroků vyždímat maximální výkon při co nejmenších ztrátách. Šokuje už úvodní záběr - stádo ovcí jdoucích poslušně na jatka a vedle toho dělníci, které vypustí brzy ráno podzemní dráha... Pak pásová výroba, jejíž rychlost je regulována nikoliv možnostmi dělníků, ale potřebou maximální produkce. Člověk automat by neměl ani při jídle odpočívat, pokud si odskočí, odečítá se mu ten čas z pracovní doby - nepřipomíná to něco? A tulák Charlie naráží, kamkoliv přijde. Poznává, že než být bez práce, je lépe se nechat zavřít (inspirace Antonem Špelcem?); Chaplin jako by znal i W+V a Hej rup - těžký lis rozmačká hodinky na placku... A vedle Charlieho mladičká dívenka, sirotek, který nemá co do úst... Nevím, do jaké míry je závěr optimistický, asi ale opravdu vždycky zbývá krapet naděje... A že pro dnešního dobu není tenhle film aktuální? Právě v dnešní době se aktuální opět stává! ()
Když v Goetheově Faustovi Mefistofeles uvádí sám sebe, pak se během této pasáže ocitáme až zázračně blízko celosvětovému rozkladnému elementu, jakým je, půjčím-li si cizí výraz, „reflex pochybování“ (cituji). Podezíračský mindset je úrodnou půdou ke každé nespravedlnosti a tyje z přílišné introspekce „zlého“, totiž jednoduše podvodného, potenciálu v člověku. Ten se obrací do sebe a zjišťuje kal, který pak externalizuje a zpětně internalizuje. Přejímá jako tiskem setrvačně sílící tlak normalizovaného klamu a právě tak se k moci prodrala epidemie úzkosti, na jednom pólu předstírající blaho, na druhém terorizující duši i celé státy. Nejdestruktivnější silou a možná vlastním hříchem celého lidstva, zakládajícím námět Dostojevského románů (Bratři Karamazovi, Zločin a trest), je (opět cituji) „beznaděj“. V protikladu k takovému východisku je menšinová, ale nějak záhadně nevykořenitelná touha po dobru, která se vždy někde objeví a byla mi proti vší běžné vágnosti definována jako „laskavé trvání na sjednaném“. Chaplinovo charisma ve mně vždy evokovalo toto nastavení, s nímž jeho kladné postavy čelí úskalím, tu šizeny, tu bity, tu ponižovány. Nezakopává o překážky na trvale určující dobu a vystačí si se stopovým množstvím příležitostí ke štěstí. Tato inspirující charakterová nepoddajnost je vlastně bezpečnostní pojistkou civilizace. / LITERATURA: Betty MacDonald - Co život dal a vzal (Praha, Vyšehrad 1992; překlad Eva Marxová) ()
Úžasný alegorický film, kterým se Chaplin vyrovnává s nedostatkem práce pro lidi a jejich nahrazení stroji. Ze souboje stroje a člověka vychází Chaplin jako vítěz. ()
hned na úvod bych řekla, že sjetej Charlie je asi nejvtipnější úkaz, co jsem kdy viděla. tenhle film je geniální. místy s nevysloveným přesahem, hluboký, krásně udělaný, perfektně načasovaný, lidský. s jednoduchým humorem, který přitom není prostý. film, který balancuje na hraně pátého patra. Charlie to zvládal i se zavřenejma očima... ()