A Hoof Here, a Hoof There
Snowball Reaction
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav BrabecHrají:
Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Ivana Kuntová, Tereza Kučerová, Renata Beccerová, Bára Dlouhá, Chantal Poullain, Josef Kobr, Jiří Bartoška (více)Obsahy(1)
Choroba AIDS sa stala východiskom pre skúmanie povrchných vzťahov medzi ľuďmi a symbolom smrteľného ohrozenia, stresovej situácie, ktorá odhaľuje podstatu jednotlivých charakterov. Traja sympatickí tridsiatnici veselo užívajú život, namiesto lásky striedajú sexuálne partnerky a cenu života im pripomenie až ohrozenie AIDS. Film o apatii, nihilizme, nivelizácii hodnôt, epikurejskom egocentrizme so samovražednými dôsledkami. Euforické eskapády ako zúfalá snaha premôcť pocit odcudzenia v spoločnosti.
Významným prínosom sa stala účasť amatérskeho divadla Sklep, ktorá dodáva filmu originálnu poetiku, hravú recesiu a osobité hrecké prejavy T. Hanáka, M. Šteindlera a D. Vávru. Námetom a scenáristickou spoluprácou sa uviedol mladý absolvent FAMU P. Škapík. V chytilovsky hektickom tempe rozprávania upúta rozháraná kompozícia obrazu (farebne sýtej tónine dominuje červená), nervný strih, dekomponovaná hudba, pulzovanie a ostré jazdy p"sobivej kamery, snímajúcej v najnemožnejších uhloch a sklonoch. Dômyselný humor a efektné pózerstvo sú predvádzané natoľko okázalo, až je vlastná amorálna podstata skutkov prehlušovaná a ostrosť pohľadu na zdeformovanú realitu sa rozptyľuje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (177)
tohle se nějak nepovedlo... sklepáky mám rád, ale nevim, co si o tomhle mám pořádně myslet - už jsem to viděl dvakrát a ani jednou jsem tomu nepřišel na chuť... 40% ()
Tak toto bol nátresk, nihilizmus v čírej podobe. Prišlo mi to síce mierne uťahané a chvíľu trvalo, kým sa dej prepracoval do svojho grandiózneho finále plného paniky a krásnej ukážky povrchných vzťahov, no stálo to za to. Príbeh síce akoby nemal hlavnú os deja, všetko sa tu často zlieva akoby do jednej veľkej žúrky, ale na druhú stranu tie niektoré hlášky, hlavne od Šteindlera, teda stáli za to. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Dokonalé spojení Chytilové se Sklepáky. Obě tyto entity jsou tam zřetelné v plné síle. Nemohu si pomoci, ale čím dál víc se mi zdá, že těch "na svou dobu výjmečných" a "neuvěřitelně odvážných" filmů z éry normalizace je nějak moc. Ostatně, kolik opravdu dobrých českých filmů vzniklo za posledních 20 let? Pět? Deset? Patnáct? ()
Já osobně na tom nenacházím chybu a troufám si říct, že toto je přesně jedno z dalších geniálních spojení v československé kinematografii. Chytilová + divadlo Sklep. Výborná souhra ovšem nebyla vůbec jednoduchá, ani před natáčením ani během něj. Nakonec se ovšem vyprodukovalo něco, co se povedlo do posledního detailu. Film, který lze bez diskuze nazvat tragikomedií. Podle mě geniální režie i herecké výkony sklepáků, kteří mě svými nadpozemskými dialogy a neskutečnou osobitostí navždy dostali. Underground 80. let s nádechem ustupujícího socialismu, jsem hrozně rád za tenhle film. "Synek čo to robíš, ja su len bývalý havíř, my zme taky hráli divadlo, my zme vybírali fajne kusky, aby sa lidi zasmiali a né, aby se hrůtili z tempa doby!" ()
Jediný film od Věry Chytilové, který konečně dokázal naplno využít její schopnost a cit pro autentickou režii. Herci byli vynikající, ale jeden čněl nad všemi - Tomáš Hanák. Podal zde nejlepší výkon ve své kariéře. A téma filmu je stále aktuální. ()
Jeden z lepších filmů Věry Chytilové. Film o promiskuitě, AIDS a dalších závažných tématech s výborným Tomášem Hanákem. Film jsem viděl až v roce 2000 a zajímalo by mě, jak zapůsobil v roce 1988. ()
"Vážení súdruhovia, myšlienky musia byť pochopiteľné pre všetkých". Chytilová dokázala toto heslo spoločne so zašifrovanými metaforami vtesnať do väčšiny svojich diel. Kopytem sem, kopytem tam už bohužiaľ myslím trochu zostarlo a môže zato aj Chytilovej klasický štýl. Záverečné rozuzlenie sa nesie v značne divadelne expresívnom hereckom duchu a tak trochu ničí akýsi štylizovaný realistický tón predchádzajúceho deja. Ten sa občas trochu vlečie a niekedy som si uvedomil, že sa film za niekoľko minút nikam neposunul, videli sme iba ďalšiu variáciu eskapád ústrednej trojky. Niektoré momenty sú takmer geniálne, niektoré vizuálne ťažko stráviteľné, Chytilovej sa však podarilo zachytiť schizofréniu nastupujúcej doby ovládanej strachom z AIDS, ktorá išla a stále ide ruku v ruke s povrchnými a pokryteckými medziľudskými vzťahmi. ()
Hlavně za první polovinu, ty... žížalo. ()
Drsný film o tom, co to udělá s partou kamarádů, když zjistí, že někdo z nich má AIDS... Hraje tam klasická sklepácká parta. ()
Tvorbu divadla Sklep som nepoznal a tak bol film, v ktorom si uzurpovali prakticky všetok priestor, pri premiérovom sledovaní veľkým a pomerne príjemným prekvapením. Dnes po rokoch už prvotné pocity pominuli, kde bol vtip a nápad začala prerážať trápnosť a póza, ale aj tak pôvodné tri hviezdičky ponechávam. ()
Sklepáci ve filmu. Kritika stavu společnosti. Občas i satira. ()
Chytilová absorbovala poetiku divadla Sklep a stále držela prst na tepu doby, žádné vzpomínání na černobílá šedesátá. Skvěle je vybalancovaná i tenká hranice mezi dramatem (neřkuli tragédií) a groteskní nadsázkou. Ani opakování po více než čtvrtstoletí tomu nic neubralo. ()
,,Proboha, kde máš své překrásné protisluncové brýle? Ty jsou přeci po všech čertech důležité! Cožpak nechápeš, že odraz infračervených paprsků od souvislé vrstvy jarního firnu je oční bulvě nebezpečný takovou měrou jako kdybychom na nemocného katarem průdušek otevřeli studené lednové okno?!" :-) Geniální tragikomedie nejen s nečekaně silným poselstvím, ale především s nádherně ujetým absurdním humorem a spoustou svérázných dialogů, jaké snad v žádným jiným filmu neuslyšíte. Nikdy mne nenapadlo, že mě takhle může nadchnout a bez ostychu bavit moderní film plný sexu, nahoty, trapasů, vulgarismů, opilství, ulítlých hlášek a parodií. Nicméně, stalo se. Nejen díky ústřední herecké trojce Divadla Sklep s velice ojedinělou poetikou, ale velkou zásluhu má samozřejmě svého času velká režisérka Věrou Chytilovou, která za kamerou tomu všemu "šílenství" dodala punc uměleckost. . . . Důležitá zde není totiž (jenom) legrace, ale i spojení této komedie s hlubokým pohledem do problematiky světáckého života, varováním před nebezpečím svobodného života absolutně bez hranic a poukázaním na jisté hodnoty života. Plus leckdy zábavná, jindy až překvapivě nadčasová kritika společnosti a tehdejšího režimu, který byl už pomalu ale jistě na spadnutí... ,,Neposlechl, nevydržel, zhroutil se z tempa doby... no prostě nemoh." Chtěně se můžeme zasmát i kritickému sólu zasloužilého Josefa Kobra proti veškerému tomu "úpadkovému" modernímu umění: ,,My jsme též hrávali divadlo, ale aby se lidé zasmiali, né aby se nám hroutili z tempa doby!" :o) 95% ()
Opravdu důrazné varování před egoistickým a velmi riskantním způsobem existence a zároveň gejzír skečů a hlášek - to je jeden z nejvýraznějších českých filmů 80. let. ()
Ve své době velmi dobrý počin. Viděla jsem s odstupem let, nadšení trošku opadlo, ale i přesto nechávám vyšší hodnocení. Prostě z nostalgie. ()
"Krucifiix!" - "Das ist kein krucifix!" - "Teď tady budu mít fleek." - "Das ist kein flek, aber das sind kozy!!" ()
Jeden z nejlepších filmů Chytilové. Dobré herecké výkony, humor, drama, určitá výpověď, nastavené zrcadlo tehdejší současnosti, kritika, skvělé podání, originální scény - všechno v jednom a všechno na svém místě. ()
Nevím, jestli filmu neškodí, že o něm divák předem ví, co je jeho hlavní pointou. I když se na to dá nahlížet i z jiného úhlu pohledu, že když divák ví, že hlavní téma je AIDS, může přemýšlet o tom, co k tomu vede - v případě tohoto filmu nezřízený život hlavních hrdinů. Mně tohle zpracování ale úplně nesedlo a pro mě zůstává zásadním snímkem s touto problematikou Les Témoins. ()
Pozdně normalizační snímek Vlasty Chytilové jsem prvně a hned několikrát (jako jinoch – žel plýtvající časem) shlédl především jako alternativní filmovou formu prezentující na polyperspektivním sujetu estetiku „pražské pětky“, kterou jsem tehdy usouvztažňoval s jinými novovlnnými uměleckými projevy, zvláště s muzikou Praprecedentu. Zdaleka jsem nebyl nadšen, jakkoliv mi dílčí momenty přišly již tenkrát skvělé. Tehdy mě oslovily zejména divadelní vsuvky, scénické i dialogické, momenty, kdy se příběh rozpadá v etudy provokující a alternující život. Při zpětném ohledu jsem byvší úžas neprožil: zůstalo u mnohotvárné kritiky pozdně di-sociované společnosti v naduté mocenské struktuře ohavných osmdesátých let, ve filmu neúnosně preparované reprodukovanými televizními obrazy. Sama sklepácká divadelnost vyvstala už jen jako konvenční a obecně přijatelná kritická (satirická) forma, přesahující tehdejší Dikobraz jen nahotou nebo tabuizovanou látkou. Ústřední trojice mužských hrdinů si plete bojiště života s blázineckým shakespearovským jevištěm a nepředpokládaná propadla je poraněné vpouštějí kamkoliv jinam než k nim samým – tedy vzdalují je od jediných léků, jež by jim mohly pomoci, což zákonitě vzbuzuje režisérčin smích. Ten zdaleka nesdílím. V posledku se totiž divadelním jeví již vše, nejen ta tematizovaná socialistická realita, - včetně režie: jakýkoliv záběr se odírá o skutečný (a tragický) život a jeho jedinou cenou je to, co z něj sedře. Takové sledování filmu je pak jen usebranou pietou, ne-li tryznou. Pointa snímku je sice smiřující – osvětluje zkušenost absolutního dna jako příležitost k vzestupu – ale i ono prozření se jen "odehrává" a život zůstává v předsálí. PS: Konstrukce příběhu na mě působila příliš strojeně. V zásadě ale skvěle odráží ono sartrovské peklo společné viny (neb spíše společné slasti a provinění se jí). Nejistota, v níž padá libertinské společenstvo, je pravou podobou jejich volného řádu - jejich vězení. Nad ním vládne právě to ztrácené Já. ()
Takto by mal vyzerať vyučovací film pre školy na téma AIDS. ()
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)