Horem pádem

Mohl to být zábavný film ze života v současné Praze, kdyby se Hřebejk tolik nesnažil vytvořit „mezinárodní“ podívanou, uchopitelnou všude na světě. V Austrálii, v Japonsku nebo v Americe. A právě „amerikanizace“ je zde patrná nejvíce. Množství postav, jejichž osudy se v závěru střetnou, „akční“ (do filmu se vůbec nehodící) hudba i konec odehrávající se v Austrálii působí tak nějak cize, „nečesky“. Příběh nezachraňuje ani nadějné obsazení, kdy například Macháčkův talent značně omezuje rozštěp, který dělá z Franty rádoby-komickou figurku. Krom toho působí velice rušivě i některé pokusy o komediální žánr (přepadení Japonců). Vcelku se jedná o zvláštní žánrový hybrid s několika povedenýma scénami, avšak celkově nemající žádnou šanci na zlidovění či větší divácky úspěch jako třeba Pelíšky. 70% Zajímavé komentáře: Tosim, belldandy, Terminus, ad, Misha, pjotr76, freeeeedom, bear (09.03.2005)

Nekompaktní slepenec útržků, črty mezilidských vztahů, které ale postrádají cokoli, co by diváka chytlo nebo mírně zaujalo. Skoro zbytečný film, na který se podívám a už nikdy si na něj nevzpomenu (krom komentáře na csfd:-). Nic co dojme, nic co urazí, plochý, tupý film. A zasmát se tomu taky nedá, pokud se někdo zasměje u sprostých slov pronášených Liškou, budiž. Já ne. A role J. Macháčka byla trapná a její rádoby tragické vyznění jakbysmet. Tak trochu se nabízí slovo samoúčelnost. Tento film jen jen dokazuje, jak moc si Hřebejka nevážím a jak moc ho neuznávám, protože ani JEDEN jeho film mě nic nedal. Škoda. (09.06.2006)

Film není hysterický. Jen reakce některých lidí na něj. A opět budu v opozici. Nevadily mi filtry, ty byly podle mě logicky použity, televizního zpracování jsem si nějak nevšiml. Hodně toho stojí a padá na hercích. Nejvíc se mi líbil Petr Forman, jako trošku "upozaděný" český emigrant byl správně obsazen. Z ženských rolí mě zaujala Emília Vašáryová, ovšem o mnoho více Nataša Burger, jejíž touha po dítěti doslova vystupovala z plátna. Jiří Macháček mi nevadil, zato Jaroslavu Duškovi jsem jeho postavu nemohl moc uvěřit. Jan Tříska měl menší prostor. Řachatá komedie to opravdu není, vyloženě komické momenty tam pro mě byly tři (maso, čaj, bojové umění.) Hřebejk s Jarchovským IMHO říkají pravdu o české povaze, ale zobrazují (v každém filmu, nebo jenom v tomto? nevím...) spíše lidi tzv. "vychcané", či "přidrzlé", jejichž kopie na vyšších místech (platově a kariéristicky) jsou těmi opravdovými démony, kteří pro své vlastní obohacení nevázají zenužít naprosto čehokoli. Snímek mrazí a zároveň se smějete. Naprosto to vystihují prostřihy konce filmu (Nedvědův dres vs. hooligans.) Závěr je fantastický, silný a strhne vás. U filmu Pupendo jsem si svými hvězdičkami nebyl tak úplně jistý, ale po dalších shlédnutích film u mě nabývá kultovnosti. Stejně tak je to s Horem pádem. JAK NEMÁM FANDIT, KDYŽ JE ŽIVOT TAK ZKURVENEJ? (25.10.2004)

Velmi modelový, křečovitý, hysterický a hlavně strašně negativistický pokus o zobrazení současnosti. Jednotlivé postavy jsou karikatury, není v nich skutečný život. Fascinuje mě, jak snímek od režiséra původně velmi hladivých a smířlivých filmů najednou kope na všechny strany. Všichni co neemigrovali jsou vylíčeni jako rasistické svině, ať už zjevné nebo skryté. Velmi špatný je Macháček s Duškem, přehrává i Tříska s Vašáryovou. Závěrečné paralelní prostřihy sparťanských fanoušků a černocha v dresu Sparty na pláži mi přišly jako z nějaké parodie na sociální dramata. (03.01.2007)

Navzdory rozpačité recepci musím Hřebejkovi přiznat jedno vítězství... konečně natočil film z české současnosti, který mi přijde jak vtipný, tak pravdivý a něco vypovídající. Netopí se v samoúčelné sprostotě (jako Anděl Exit) ani v násilném cool stylu (Samotáři a další Ondříčkovy polotovary), disponuje solidním scénářem, který má konečně jak smysluplný průběh, tak výtečně vypointovaný závěr – právě za bezútěšný a minimem prostředků odvyprávěný konec jsem ochoten hodně odpustit. Odpustit co? Absenci jednotící atmosféry... bez lehké nostalgie a melancholie jakoby Hřebejk nemohl najít svou optimální vypravěčskou polohu a marné je pak kouzlení barevnými filtry. Zejména kdesi veprostřed, při shledání otce se synem, se film rozsýpá do dlouhých záběrů a zbytečně natahovaných dialogů. Podstatným faktem je, že ty nejsou samoúčelné a někam vedou, čili chvilková utrpení a ztráty koncentrace mají v důsledku smysl. Poučen Pupendem nedělá Hřebejk z Horem pádem nesoudržné pásmo za každou cenu vtipných gagů, ale hlášky a anekdoty vsouvá ústrojně do plynoucího děje. Některé skeče bohužel kostrbatě vyčuhují a připomínají, že Jarchovský to ve snaze být oduševnělý pravidelně přehání. I tak mě Horem pádem dokázalo rozesmát mnohem upřímněji než jeho předchozí snímek. Sázka na sílu herectví vyšla – osobně mě nejvíc překvapil Jiří Macháček, jehož Bejk je nádherným kouskem (a výrok: "Bůh není, proto fandím" vystihuje celé jeho nešťastné nitro). Výtečný je i divadelník Forman, kterému to hraje zejména ve scénách s Emílií Vášáryovou... nicméně nenašel jsem důležitou postavu, která by byla zazděná hereckým výkonem. Vyšlo i kouzlení s různými žánry v soundtracku, poněkud nevyšly ony barevné filtry, ale to je vedlejší. Nejdůležitějším faktem je, že tahle výpověď o stavu společnosti a jedinců v ní, studie tolerance a mnohostranná úvaha nad problémem menšin, má hlavu a patu, obsah, sdělení... neznám lepšího slova nežli "smysl". A ačkoli tvůrci žvýkají obrovské sousto, které si ukousli, často s velkými obtížemi, přesto je Horem pádem film zábavný, kvalitní... (27.10.2004)