Duše jako kaviár

Typický český naprosto podprůměrný film o vztazích, které mi připadají úplně mimo. V životě jsem musela řešit daleko horší problémy, proto jsem na trapné nimrání v nevěrách úplně alergická! Aby mě to aspoň trochu zajímalo musela by to být opravdu komedie a/nebo retro, na dobrou komedii ale asi u nás nikdo nemá nadání a na retro asi nejsou peníze, proto se točí takovýhle srágory s profláklýma ksichtama, který nemůžu, zvláště "sexy" Bendovou. Viděla jsem v neděli odpoledne (!!!) v TV. Byla jsem zvědavá, co je film zač, prý komedie! Cho cho cho, to jsme se teda hošku nasmáli! Jakmile se mi ale dopekla buchta, kvůli které jsem u TV setrvala, a seskočila mi z klína kočka, kvůli které mi bylo líto vstát pro ovladač a přepnout, společné trápení mé i Vilhelmové a spol. skončilo jediným stisknutím knoflíku. Ještěže se buchta peče jen 30 minut! Úplně mi to stačilo! (05.10.2010)

Milan Cieslar, pomocný režisér nedoceněné Vlčí boudy a nový "adaptátor" Körnerových předloh, se filmem Duše jako kaviár pokusil sobě i divákům dokázat, že dokáže být autorským filmařem a svůj film nejen režíroval, ale i napsal, stříhal a spoluprodukoval. A ztroskotal. Na neujasněnosti, kam chce svým dílem vlastně zamířit. Na jedné straně kárá a zdvihá prst, na straně druhé se uchyluje k rozverným prostopášnostem, které však nejsou ani ironickým dloubnutím, ani groteskní nadsázkou. Vždy je to něco mezi - jednou se "vážně" trápí neprůrazný Vladimír (Jan Budař) - jak ale můžeme jeho trauma procítit, když je zápletka s injekcí tak průhledná a z postavy apatické lékařky tak čiší kalkul a režisérova potřeba ukázat prstem. Jak můžeme přijmout závěrečný obraz dvou spokojených těhotných žen s lesbickými sklony, když předchozí heterosexuální půtky byly jednou jako z pořadu "Za zdí" (násilníka "dobračisku" Ondřeji Vetchému stejně nevěříme), jindy zcela neuvěřitelné (především ty týkající se "emancipované" Karin). Jak jde dohromady mizerně vypointovaná scénka s mobilem zvonícím na pohřbu a Annin (Karolína Kaiserová) pokus o sebevraždu? Místa, kdy se zdá, že nám režisér chce něco sdělit, se vynořují jakoby "náhodou", jakoby mimo autorovy intence - a to logicky zcela devalvuje jejich potenciál. Nikam nedotažená nesourodost mezi skupinami hrdinů (obyvatelé moderně-sterilního bytu versus "staromilci" z činžáku) je snad nejprůkaznějším příkladem Cieslarovy neujasněné (či nezvládnuté?) koncepce. Touží-li divák po partnerské "vyprávěnce", pak je lepší volbou Román pro ženy. Touží-li po prožitku filmového (rodinně-)partnerského dramatu, nechť zvolí Paralelní světy. Evokuje-li spojení "autorský film" povětšinou kvalitu (Soderbergh i Chytilová, Von Trier i Jan Němec), pak v Cieslarově případě rozhodně ne. Tento film neví kudy kam. A o jeho "televizní" průměrnosti se raději ani nezmiňuji... (24.10.2005)

Cieslarova Duše jako kaviár navazuje na jeho vímání světa, zatímco v devadesátých letech to byla překvapivě dobrá sonda do světa vrcholového sportu, ambicí a násilí ve filmu Jak chutná smrt. O dekádu později Happy Celluloid produkuje vysloveně nepovedenou sondu do světa lidí, kteří mají rozhárané partnerské vztahy. Zdánlivě dobrý nápad propojit několik nesourodých dvojic a víceúhelníků společnou adresou a jedním úmrtím úplně nevyšel. Na počátku byla promarněná šance Josefa Nedorosta ke comebacku a zbytek už se jen plácal od jedné neživotné karikatury k další. Ano, vztahy mladých jsou naivní, manželské nevěry jsou často trapné, ambice a péče o rodinu se často nepotkávají, ale v Cieslarově filmu je to všechno jenom inscenovaný omyl s nevšedně špatnými hereckými výkony. A ikdyž jsem měla tendenci ocenit alespoň zasazení příběhu do méně atraktivních částí Prahy, ničemu to nepomohlo. (17.02.2009)

Zemřel otec, do hrobu dán, na pohřbu plno nádherných dam. Kromě deníku plného milenek po něm zbyly dvě dcery (dospívající a dospělá) a jejich matka, která si snaží užívat, dokud ještě může, dokud se jí odraz v zrcadle líbí. Přihlásí se i dosud neexistující syn. Další etapa života všech může začít. Každý si do ni nese své neduhy, starosti se svými partnery, milenci, milenkami. A řešení a neřešení vzájemných vztahů, což my, z pozice voyerů, můžeme ochutnávat spolu s nimi. Vlastně díky dobrým hercům a reálnosti jejich příběhů i vychutnávat. A ten nadhled nezávislého pozorovatele nám dovoluje se občas i dost škodolibě pobavit na úkor některých nešťastníků z tohoto propletence, hlavně když jim do smíchu není, srdce krvácí, hroutí se manželství. Jak vůbec dokáže ve vztahu někdo dělat takové intriky a z toho druhého dělat úplného debila? . Ještě, že mě se to netýká, že lásko? Je, já zapomněl, vždyť není doma...kam že to vlastně dneska šla? (21.10.2005)

Což o to, Alice Veselá je docela hot i v reálu :-) Nevím...tyto snímky si asi naplno neprožije nikdo, kdo něco podobného doopravdy nezažil. Souhlasím, že technicky je to chudičké, herci jsou vesměs dobří (třeba se Sašou Rašilovem jsem neměl problém.) Překvapilo mě množství gagů, čekal jsem něco více komornějšího. Také 3 a 1/2... Jenom bych doporučil některé recenze. Taky jsem se docela nasmál. (23.11.2004)