Duše jako kaviár

Původně jsem chtěl dát tři hvězdy, protože je to ukázkový mainstreamově dokonale plochý, nekonfliktní a černobílý film a jako takový slouží opravdu velmi dobře, to je potřeba zdůraznit - není zcela špatný ani diletantský. Ovšem pokud se na něj podívám z kritické pozice, tak v podstatě nemůže obstát. (07.09.2013)

Podivný film řešící vztahové problémy několika lidí. Nedá se říci, že by mě nějak odpudil, nechal mě však naprosto chladným. Jediné, co mě zaujalo byla zvuková kulisa, která jako by nabrala na razanci vždy během nějaké hádky (a je jich docela dost) – neobratné dialogy jsou podbarveny různými ruchy z okolí, to jim chvílemi dodává trochu působivosti. Jinak nuda V centru dění je manželský čtyřúhelník, který si vzájemně prohazuje partnery. Kam to spěje je jasné, žádné překvapení se nekoná. Nekoná se ani žádný pokus o myšlenkyTed látka, která by se vešla do hodinové tv inscenace. Za sympatickou dějovou linii považuji pouze tu s Budařem, který se předvádí v nebývale normální podobě. Od chvíle, kdy usednul na injekční stříkačku jsem mu opravdu fandil, aby byl jeho výsledek negativníA je to hlavně jeho herecká zásluha, že dávám jeden bodík pozitivní (22.10.2005)

Ani druhou dnešní reprízou jsem si neudělal radost a mohl jsem z původního hodnocení dva kousky uspořit. Komedii jsem ve filmu hledal v podstatě marně, dramatem tady ale bylo téměř všechno (včetně obyčejného otevření dveří). Všechny postavy byly brutálně nesympatické, prim u mě hrál tragéd v podání Saši Rašilova a v těch sto minutách u mě převládal pocit nudy. V závěru jsem už tvůrce podezíral z toho, že je jejich oblíbenou destinací americké Silicon Valley, nejenže do filmu obsadili trio Vilhelmová, Cibulková, Veselá, oni se tématu dokonce přímo věnovali. Já tohle křemíkové tunění nemám rád. (01.11.2020)

Docela mily prekvapeni. Cekal jsem, ze to bude nejaka blbost, ale nakonec to byl docela fajn film. Hlavne byl docela vtipnej, coz je plus. Je to takovej film o vztazich, coz by nebylo nic tak zajimavyho, jenze tady je 99% vztahu na hovno. Ale celou dobu mi prislo, ze neco podobneho uz jsem nekde videl, ze kazda scena nebo rozhovor uz nekde byla, ale nastesti to bylo docela dobre skombinovany. Herci byli super, nikdo nebyl vyrazne nejlepsi, ale na ceskej film nadprumer. Misty je ale film docela nudnej, hlavne kdyz se zacne neco strasne vazne resit. Lepsi 3*. (21.10.2005)

Milan Cieslar, pomocný režisér nedoceněné Vlčí boudy a nový "adaptátor" Körnerových předloh, se filmem Duše jako kaviár pokusil sobě i divákům dokázat, že dokáže být autorským filmařem a svůj film nejen režíroval, ale i napsal, stříhal a spoluprodukoval. A ztroskotal. Na neujasněnosti, kam chce svým dílem vlastně zamířit. Na jedné straně kárá a zdvihá prst, na straně druhé se uchyluje k rozverným prostopášnostem, které však nejsou ani ironickým dloubnutím, ani groteskní nadsázkou. Vždy je to něco mezi - jednou se "vážně" trápí neprůrazný Vladimír (Jan Budař) - jak ale můžeme jeho trauma procítit, když je zápletka s injekcí tak průhledná a z postavy apatické lékařky tak čiší kalkul a režisérova potřeba ukázat prstem. Jak můžeme přijmout závěrečný obraz dvou spokojených těhotných žen s lesbickými sklony, když předchozí heterosexuální půtky byly jednou jako z pořadu "Za zdí" (násilníka "dobračisku" Ondřeji Vetchému stejně nevěříme), jindy zcela neuvěřitelné (především ty týkající se "emancipované" Karin). Jak jde dohromady mizerně vypointovaná scénka s mobilem zvonícím na pohřbu a Annin (Karolína Kaiserová) pokus o sebevraždu? Místa, kdy se zdá, že nám režisér chce něco sdělit, se vynořují jakoby "náhodou", jakoby mimo autorovy intence - a to logicky zcela devalvuje jejich potenciál. Nikam nedotažená nesourodost mezi skupinami hrdinů (obyvatelé moderně-sterilního bytu versus "staromilci" z činžáku) je snad nejprůkaznějším příkladem Cieslarovy neujasněné (či nezvládnuté?) koncepce. Touží-li divák po partnerské "vyprávěnce", pak je lepší volbou Román pro ženy. Touží-li po prožitku filmového (rodinně-)partnerského dramatu, nechť zvolí Paralelní světy. Evokuje-li spojení "autorský film" povětšinou kvalitu (Soderbergh i Chytilová, Von Trier i Jan Němec), pak v Cieslarově případě rozhodně ne. Tento film neví kudy kam. A o jeho "televizní" průměrnosti se raději ani nezmiňuji... (24.10.2005)