Duše jako kaviár

Typický český naprosto podprůměrný film o vztazích, které mi připadají úplně mimo. V životě jsem musela řešit daleko horší problémy, proto jsem na trapné nimrání v nevěrách úplně alergická! Aby mě to aspoň trochu zajímalo musela by to být opravdu komedie a/nebo retro, na dobrou komedii ale asi u nás nikdo nemá nadání a na retro asi nejsou peníze, proto se točí takovýhle srágory s profláklýma ksichtama, který nemůžu, zvláště "sexy" Bendovou. Viděla jsem v neděli odpoledne (!!!) v TV. Byla jsem zvědavá, co je film zač, prý komedie! Cho cho cho, to jsme se teda hošku nasmáli! Jakmile se mi ale dopekla buchta, kvůli které jsem u TV setrvala, a seskočila mi z klína kočka, kvůli které mi bylo líto vstát pro ovladač a přepnout, společné trápení mé i Vilhelmové a spol. skončilo jediným stisknutím knoflíku. Ještěže se buchta peče jen 30 minut! Úplně mi to stačilo! (05.10.2010)

Máme tady další vztahovou hysterii. Skoro to vypadá, že se naši páni režiséři na nic jiného nezmůžou. Cieslar zvolil dost pesimistickou notu a vztahy jsou v jeho podání skutečné peklo. Několik povedených pasáží, které jsou řádně prošpikované černým humorem, se tam naštěstí najde, ale totální absence sympatických postav je nepochopitelná. (08.12.2021)

Když jsem viděl Duši poprvé,pomyslel jsem si,že je to průměrná komedie,na Český poměry nadprůměrná,ale po druhém zhlédnutí se mi rozsvítilo.Duše je film evropského měřítka se skvělým příběhem a skvělými herci.Občas sice byly pasáže,kde si nandal režisér moc velké sousto,ale to nic nemění na kvalitě této černé komedie. (02.02.2007)

Pohledně zabalená křeč. Co do řemeslného zpracování je "Duše jako kaviár" (tedy na současné české poměry) rozhodně nadprůměrný kousek, ale co je to platné, když to má naprosto pitomý a vykonstruovaný scénář? Už scéna krematoria zaplněného nekonečným zástupem milenek dává tušit, jak pitomý film to je. Něco podobného by totiž bylo děsně fajn řekněme v bláznivé komedii, umím si to představit jako skvělý skeč á la Monty Python, dokonce bych si to uměl představit i v nějakém velmi expresivně natočeném artovém kousku, v němž by taková nadsázka důrazně posilovala expresivní vyznění celého filmu, ale pokud je to míněno vážně, jako prostý filmový "fakt, který se udál", tak je jednoduše "něco špatně". Takovéhle věci se totiž zkrátka nedějí a pokud se všichni zúčastnění velmi snaží vytvořit věrohodně působící obraz současné zpromiskuizované společnosti, pak chtě nechtě hrají falešnými kartami. Ne že by neexistovala nevěra, milenky, nenaplněné vztahy... Je jich kolem nás až nepříjemně mnoho, jenže chtít o tom natočit věrohodně působící film znamená jediné, nejprve se hodně pozorně dívat kolem sebe, dlouze sbírat skutečné lidské příběhy, a teprve pak, velmi střídmě a s rozvahou, z těch ingrediencí namíchat scénář, který po pečlivé realizaci diváky nejen chytne za srdce a přiková je do křesla, ale navíc bude i opravdu o něčem vypovídat a opravdu sdělovat cosi podstatného, ať už to budou pouhé tišící tabletky, nebo přímo medicína která skutečně uzdravuje... Obojího se dnes v českém filmu bolesně nedostává... Celkový dojem: 45% (12.12.2012)

70% - už jen za to, jak "máma" Cibulková učí "starší dcerku" Vilhelmovou vyzývavě koukat. Ano, film o životě, to je vděčné téma, byť jak zmiňovala Kleopatra je to dokola a dokola... Máme co jsme chtěli, když to máme, tak nám to není dost dobrý... on/ona být odejít, soused/ka, kamarád/ka lepší než to, co mám doma... já můžu on/ona ne... jsme si rovni, než se stane průser či změna stavu... pak je ten správný prostor pro ješitnost, alibismus, urvat, co se dá a následně za tím vším chrlit dodatečná moudra a pokoru.... jóóó, to je taky život, bohužel.... Duše jako kaviár osobně považuji za film, který stojí za shlédnutí a věnování času (30.08.2005)