Jatka č. 5
-
Slaughterhouse - Five
Komedie / Sci-Fi / Drama / Válečný
USA, 1972, 99 min
Režie:
George Roy HillObsah
-
Texty z pera legendárního amerického spisovatele Kurta Vonneguta jsou natolik mnohovrstevnaté a ve své komplexnosti složité, že je většina filmařů vždy považovala za téměř nezadaptovatelnou látku. Přesto ale několik snímků podle Vonnegutových předloh přeci jen vzniklo. A za jeden z nejlepších je považováno přepracování multižánrového protiválečného románu Jatka č. 5, kterého se v roce 1972 ujal oscarový gigant George Roy Hill, režisér Butche Cassidyho a Sundance Kida, Podrazu či Světa podle Garpa. Nás pak může těšit, že natáčení částečně autobiografického příběhu o mladíkovi jménem Billy Pilgrim, který se po přežití děsivého náletu na Drážďany a vůbec celé druhé světové války rozhodne mezi zdmi ústavu pro duševně choré zcela přetvořit celý vesmír, byl přítomen také Miroslav Ondříček, kterého si Hill zvolil za svého hlavního kameramana. Ostatně některé sekvence filmu byly pořízeny i na pražských Hradčanech. Mezi lety 1972 a 1973 pak byl Hill za tento film oceněn nejen nominací na Zlatý glóbus, ale také cenou poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Hlavní rolí v pozoruhodném snímku si svůj herecký debut odbyl tehdy čtyřiadvacetiletý Michael Sacks. (oficiální text distributora) -
V tomto filmu se vystřídá více žánrů. Hlavní postavu hraje Američan, který zažil bombardování Drážďan v roce 1945. Z hlavy nemohl dostat vzpomínky na zničené město. Současný jeho život je poznamenán válkou ve Vietnamu. Má ženu, která si vždy přála, aby její muž dosáhl velké kariéry, ale on místo toho utíká na planetu Trafalmador... (duklak2)
Komentáře uživatelů k filmu (45)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(8.9.2006)
-
kiddo
Ze svých nikoli vyčerpávajících zkušeností s Vonnegutem mohu říct jistě dvě věci: 1) příběh a postavy mu opravdu nejdou a 2) intelektuální koncept a poselství je u něj nad vše ostatní. Že se automatickým (a nezbytným) překopírováním struktury románu ztrácí jakákoli šance na identifikaci s protagonistou, s tím se smířit dokážu, že se ale nenahrazením autorského komentáře (který jako jediný skutečně chápe; Billy je pasivní antihrdina, který do posledních chvil neprohlédne) a výrazným potlačením tralfamadorské linie ztrácí podstata toho, o čem Jatka č.5 skutečně jsou, to už je dost na přesdržku. Že je Billy „unstuck in time“ tu prostě nemá objektivní důvod, a roztříštění dějové linie se tak jeví jen jako zbytečná hra. Úspěšné zfilmování nezfilmovatelného se nekoná.(12.1.2010)
-
Karlos80
Komentář může obsahovat spoilery: Celkem expresivní film, kde tou hlavní postavou je vlastně američan, který v roce 1945 zažil bombardování Drážďan a který se nemohl zbavit vzpomínky na toto nesmyslné a zničené město. I jeho soukromý a současný všední život je poznamenán válkou, tentokrát ale tou ve Vietnamu. Zatímco jeho ambiciózní žena snila o jeho velké kariéře, on se utíká do svého vysněného světa na imaginární planetu Trafalmador. Zajímavost na konec : Tento film byl v roce 1972 na MFF Cannes odměněn zvláštní cenou poroty jakožto brilantní satira na typicky americkou neotřesitelnou víru v úspěch. Knižní předlohu jsem sice nečetl, tak nevím o co jsem přišel, ale z filmem jsem byl jakžatkž spokojen a v některých jeho částech mě celkem i zaujal.(20.8.2006)
-
Subjektiv
Navždy uvězněn na jatkách č.5 v Drážďanech, navždy oddělen od zbytku světa včetně svých blízkých, přikován k zemi tíhou času, povzbuzen jediným lokem vodky a svobodný v kleci na jiné planetě. Zvláštní, ale podivně sdílný a srozumitelný.(29.6.2009)
-
B!shop
Zvlastni film. Nejde tak ani o to, ze to je mix sci-fi, cerny komedie, drama, valecnyho filmu a buhvi ceho jeste, tady jde spis o styl natoceni. Kde se neustale ruzny etapy zivota hlavniho hrdiny stridaj, takze je zenatej, najednou skok a je mladej ve valce a zase skok a zase a tak furt az do konce filmu. Film je proste jen nasekanej nahodnej sled scen, ktery ale na sebe prekvapive docela slusne navazujou, at uz co se tyka toho, ze postupne se odvypravi celej jeho zivot, tak ruzny provazani scen (vojaci rvou - tleskaj mu k prevzeti ceny). Akorat jsem teda nepochopil, jestli se mu to jen zda nebo vzpomina a jaka je teda pritomnost a nebo jestli skutecne lita v case, ale o to tu nejde, tady je to hlavne o skvely atmosfere a zajimavym pribehu.(11.10.2009)
-
Brouk
Kurt Vonnegut jr., jeden z mých oblíbenců a spisovatel, jehož dílka se ne zrovna jednoduše zfilmovávájí. Jatka č.5 jsou pro člověka, který knižní předlohu nečetl hůře stravitelná a pravděpodobně vyjdou naplano stejně jako například Snídaně šampionů s N.Noltem a B.Willisem. Je to vše nebo nic. Buď se líbí nebo je zatraceno. Nic mezitím.(9.12.2005)
-
flanker.27
Podstatně lepší, než knižní předloha, což se tak často nestává.(6.12.2005)
-
sud
Knižní předlohu jsem se pokoušel přečíst, ovšem snahou o vstřebání děje a úvahami o tom, co vůbec čtu se mi v hlavě začal vařit mozek, tudíž jsem jej asi po třiceti stránkách odložil. S filmem jsem podstatně větší kamarád. Sice se nejedná o jednoduché dílo, je ovšem mnohem přehlednější, srozumitelnější a zábavnější. Velice zvláštní atmosféra kombinující v sobě válečné drama, tragikomedii a sci-fi mi po všech stránkách sedla. Rovněž působivých scén jsou mraky (trasport, US nácek, setkání s Rusy či samotný nálet). George Roy Hill prostě umí. 80%.(7.8.2009)
-
gudaulin
Každý, kdo kdy četl nějaký román od Kurta Vonneguta, dobře ví, jak obtížné je převést jeho literární předlohu na filmové plátno. Jeho díla jsou totiž mnohavrstevná, zahrnují myšlenkové pochody jeho hrdinů, nejrůznější místa a doby, které se navzájem prolínají, a hlavně obsahují nejrůznější snové pasáže a halucinace. Snaha natočit podle něj stejně úspěšný film končí obvykle průserem, jako je např. Snídaně šampionů. Dlouho jsem si myslel, že jediný snímek, který stojí za vidění, je Matka noc a teprve nyní poznávám, že téměř stejnou kvalitu má i film George Roye Hilla. Jatka č. 5 jsou stejně jako románová předloha absurdní, tragikomické, zvláštní a provokativní. Řada scén patří k těm, které si filmový fanoušek zafixuje na celý život. Setkání hlavního hrdiny s vítěznými sovětskými vojáky nebo konec jeho nejlepšího přítele k nim určitě patří. Celkový dojem: 85 %.(28.5.2009)
-
Lavran
Za svůj skromný život jsem poznal několik zásadních pravd. Jedna z nich je ta, že Vonnegut se na plátno prostě nehodí. Ahoj. Sbohem.(23.4.2008)
-
Smok
Film príjemný a s ľahko pochopiteľným odkazom a hlbokou protivojnovou myšlienkou, sfilmovaný na motívy románu Kurta Vonneguta - "Jatka č. 5 aneb Křížová výprava dětí". Už samotná postava Billyho Pilgrima - cestovateľa časom bola pre filmárov výzvou, s ktorou sa vynikajúco popasovali formou nápaditých strihov, ktoré nerušia a logicky do seba zapadajú. Napríklad scény z bombardovaných Drážďan (v ktorých zomrelo 135 000 civilistov) sú na dychberúce. Málokedy sa vidí tak vynikajúci hybrid vojnového a sci-fi filmu navyše s tak hlbokým posolstvom.(23.11.2009)
-
Ruut
Divné, nezajímavé, rozhárané, ukecané, moc filosofující, až moc smrtící (ne)zvraty - mám ještě dál popisovat "příznaky" Malicka a Lynche ... ?(9.9.2008)
-
Javert
Vonnegut to se čtenářem uměl. I z vážných situací dokázal vytěžit maximum černého humoru jeho vlastnímu a to se promítá i ve filmové adaptaci jeho nejslavnějšího románu. Hlavní hrdina tu tak "trochu" cestuje časem, až se v tom nepozorný divák muže po pár desítkách minut začít ztrácet. Určité "výlety" jsou slabší, nicméně retrospektivní příběh z války je naprosto parádní a slabší místa tak plně nahrazuje. Slaughterhouse-Five jsou poměrně těžkým filmem vyžadujícím tu správnou náladu, ale když ta jednou nastane a film si pustíte či promítnete, nebudete litovat.(26.10.2009)
-
fauxthum
Avantgardní hříčka, kterou debutoval známý spisovatel Kurt Vonnegut jr. by si určitě zasloužila lepší zpracování. Přinejmenším alespoň více invence, jež by lépe dostála originálu, a ne jenom banálně konvenční a místy otravný přepis, který svou těžkopádností ve struktuře vyprávění (jejíž počáteční snaha o vyjádření propojení mezi časovými skoky, vnímanými hlavním hrdinou lineárně, se postupně vytrácí do neurčita) i ve ztvárnění charakterů (toporností postav a umakartovou oslizlostí některých scén se blíží měšťácké televizní midcultové zábavě) vyzařuje takovou průměrnost, v jejíž mdlé šedi se nenávratně ztrácí i těch několik světlejších okamžiků z celého filmu spolu s veškerou životodárností předlohy. Škoda.(24.5.2009)
-
Aky
Mám Vonneguta opravdu rád. V knihách. Ze všech pokusů převést jeho díla na filmové plátno se mi ovšem potvrzuje všeobecné a i moje mínění, že to prostě adekvátně nejde. To, co má v knize hloubku o několika vrstvách, se zde mění v těžko srozumitelnou a při sledování nepříjemnou tříšť obrazů, mezi nimiž chybí tmel. Ten zřejmě může dodat jen kniha, film toho patrně opravdu není schopen.(18.5.2011)
-
ork
For ME 78%(1.7.2009)
-
MrCreosote
Pauzu mezi mezi dvěma majstrštyky si George Roy Hill vyplnil touto adaptací a za sebe musím říct, že se poněkud seknul, protože se zde zvlášť ke konci plácá páté přes deváté a člověk neví, co má jaký význam a proč se jednotlivé scény vyskytují tam, kde se vyskytují. Některé knihy se zkrátka na plátno přenést nedají.(2.6.2009)
-
amirgal
Škoda knihy, která k adaptaci místy přímo vybízí ... i když by pravda zpracování nebylo pro průměrněho američana příliš koukatelné. Ale tadleta ryborakovitost? Proč cpát průměrnému divákovi Vonneguta, když si vystačí s Steelovou ...(5.6.2009)
-
TheCaelos
Hodně šílený film... Nicméně i přesto, že místy jsem se trochu ztrácel si film dokázal udržet mou pozornost až do konce.(28.5.2009)
-
Šandík
Filmový pokus, předem odsouzený k nezdaru... Ze všeho nejtěžší je totiž zfilmovat otevřeně subjektivní vyprávění, přičemž ještě těžší je zfilmovat takové vyprávění, pokud má záměrně neuzavřenou strukturu, kolážovitě porušuje chronologické i prostorové vztahy a navrch prokládá reálné situace vlastními představami, sny a pocity... Literární a filmová řeč je v tomhle naprosto odlišná, zatímco literatura si všímá především toho vnitřního, film jde nutně především po vnějších věcech, po vizualitě, po zvuku, po vyřčených slovech, nikoli po prožitku, snu, představě či pocitu. Dalším problémem je až neuvěřitelná klipovitost, v níž se dlouhé pasáže knihy nutně mění na kratičké filmové scény. Přesto tenhle film rozhodně stojí za vidění. Řemeslně jde o velmi slušnou záležitost. Rozhodně neurazí režie, herectví, hudba (ostatně není divu, když ji obstaral Glenn Gould), kamera (Miroslav Ondříček). Ve filmu v žádném případě nechybí nesmírně silná místa, například příjezd do Drážďan, šílená jízda Billiho manželky do nemocnice (takhle excelentně zahraná kráva se jen tak nevidí), start posléze zříceného letadla, retrospektivní prostřihy, scény z nemocnice (s tím blbem, co píše knihu o Drážďanech), poprava Edgara Derbyho, to všechno je natočeno naprosto strhujícím způsobem. Některé jiné scény, především ty z planety Trafalmador jsou slabší ( i když mile komické), ale v předpočítačové době tyhle věci šly asi jen těžko natočit lépe. Suma sumárum, kniha je i v tomhle případě rozhodně lepší, ale film v žádném případě neurazí... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Subjektiv(4.12.2011)
