Post Coitum

Jediné co se dá z této směsice překombinovaných zápletek odnést je závěr, že pokud člověk pouze souloží bez citů stane se z něj obyčejné zvíře. Bohužel tento film na závěr naprosto nevhodně končí jakýmsi Happy Endem, který je naprosto mimo mísu a film posouvá na mnohem nižší úroveň. To nemluvím o tom, že se tento film dá považova za reklamní pro Kryštofa a Krajča, neboť vás během celého filmu pronásleduje píseň Srdce mé proletí střepem. (17.09.2005)

Poměrně odvázané, silně kontroverzní a zatraceně provokativní - to jest Post coitum, snímek, který kritici i uživatelé CSFD jednohlasně poplivali a smetli do jam pekelných, kde již smaží Kameňáky, parta kolem majora Maisnera a jiné nevábné přešlapy české kinematografie. Nemohu si pomoct, ale zastávám názor, že Jakubiskova "mrazivá city-komedie" do pekelného kotle nepatří, neboť ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit Jakubiskových nejlepších děl, pořád se jedná o slušný (pouze ve smyslu kvality :-)) a zajímavý snímek. Cílem nebylo žádné poetické umění a nebyla jím ani hustá šukačka, mnohé zde vystavené výtky jsou tedy poněkud zcestné. Jakubisko záměrně vdechl sexuálním scénám programovou neeritočnost a degradoval tak četné soulože mezi hlavními hrdiny na pouhé naplnění pohlavního pudu, sex je v Post Coitu prostý nejen lásky, ba i vášní a nepřínáší hrdinům žádnou slast - souložení je pro ně stejná zautomatizovaná samozřejmost jako dojít si v případě potřeby na záchod. V karikatuře světa, který Jakubisko podhaluje, neexistují žádné duševní hodnoty a citové prožitky, postavy v něm tedy sice tápou a snaží se najít jakési uspokojení, ale nikdy nedojdou dále, než k pouhé výměně kopulačního partnera, s nímž se situace vpodstatě opakuje. Stylizačně přepálený a přitom velmi dobrý vizuál (pěkné kompozice a vhodně zvolené natáčecí prostory) zdůrazňuje leitmotiv absurdity a povrchnosti života "moderního člověka", proto jsou v něm zahrnuty i různé samoúčelně vypadající kamerové finesy a digitální efekty; divokostí a nespoutaností formálního pojetí se tak Post Coitum blíží Stoneovým Takovým normálním zabijákům, k čemuž patří i technofilní hudební podkres. Zásadní problém filmu je ovšem ukryt v prachbídném scénáři Marcela Bystroně, který Jakubisko sice uchopil po svém - čili jeho jalovost přijal jako úmyslně karikaturizující prostředek, ale zejména mnohé dialogy Bystroně jasně usvědčuji z bezradnosti a zoufale marných pokusů stvořit něco ohromně cool, pročež se ani neštítil vykrádat již kultovní snímky. Po stránce myšlenkové nemá Post coitum vlastně co nabídnout, pointa je jasná už po pěti minutách a přesto nám ji ve finále Ondřej Pavelka pro jistotu natvrdo vyžvaní. Pro Jakubiska charakterisitcká smybolika je ve filmu přítomna, tentokrát ovšem v mnohem jednodušší a čitelnější podobě, než u něj bývá zvykem. Koncept Post coita je jednoduše takový, že každý poteciální kiks lze nějak v jeho duchu intepretovat a označit jej jako součást autorského záměru, žel ani velmi bujná fantazie a smysl pro teleranci nezabraní, abyste při sledování tohoto filmu občas neobraceli oči v sloup. Postavit dobrý film na špatném scénáři je sice možné - stejně jako lze usochat umělecky hodnotnou skulpturu z úlovků posbíraných na smeťáku, ale je třeba myslet na to, že pokud nebudou stavební části dostatečně opláchnuty, bude hotový výtvor - jakkoli umělecky hodnotný - stále prudce páchnout kanálem a shnilotinou.... (07.09.2008)

Je mi líto Juraje Jakubiska i Deany Horváthové a chápu její rozhořčení nad negativními kritikami, protože ty si Post Coitum opravdu nezaslouží. I kdyby se všem zdál děj stupidní, dialogy prostoduché a zbytečně vulgární, hudba diskofilní a jednoduchá, herecký výkon Jiřího Langmajera a výtečná kamera se nedají přehlédnout a podupat. Post coitum jsem viděl na Letní filmové škole v Uherském Hradišti na letním kině a bylo docela zaplněné, nikdo během představení neodešel a žádné emotivní výkřiky zhnusení jsem nepostřehnul. Líbil se mi pojetí, pohled na mezilidské vztahy v současné společnosti, ale současně režisér vyjádřil poetickým způsobem určitou naději, že to takhle nebude věčně, a že někdo dokáže žít i jinak než lhaním, podváděním a vzájemným ubližováním. Mě Juraj Jakubisko nezklamal ani tentokrát a fandím mu, aby s Čachtickou paní uspěl u publika i kritků mnohem lépe. (29.06.2007)

Jeden by řekl, že nahota na tomto „veledíle“ byla to nejlepší, protože samotný děj stál defakto za úplné hovno, ovšem v tomto případě nebyla moc oku lahodící ani ta nahota. Žebra Vondráčkové spíš volali po odborné zdravotní péči a navíc co z těch obnažených žen máme coby muži, když u právě probíhajícího filmu máme co dělat, abychom neusnuli nudou. Navíc jsem tam ani nenarazil na moc vtipných okamžiků, kterým bych se opravdu od srdce zasmál. Spíš to bylo trapné…Znovu vidět nepotřebuji… (10.01.2019)

Neprávem zatracovaný film! Neříkám, že mě nadchl, ale rozhodně má na víc, než zdejších 25%. Jakubiskovo experimentování s kamerou se vám nemusí líbit, ale je alespoň snahou hledat nové cesty, což se o většině našich současných filmařů zdaleka říci nedá. A kolikrát se sekl takový Godard? Jakubisko se režie ujal až pár dní před začátkem natáčení namísto spoluscénáristy Marcela Bystroně. Jakubiskova „mrazivá city komedie“ zcela jasně referuje o hledání lásky v chladném anonymním velkoměstě. Většina postav filmu, vesměs individualistů ze světa showbyznysu, touží po duševní lásce, což dokazuje fiktivní historka o muži s rakovinou konečníku, kterou všichni vyprávějí dojatě a vážně. Také opakující se záběr na mladičký líbající se pár symbolizuje opravdovou vroucí lásku, plnou laskání a líbání, čehož se jinak v celé té přehršli souloží nedočkáme.„Erotické scény sú protriedkom na odkrytie toho, čo v sexe bytostne a nezastupitelne absentuje.“ „Post coitum nevytvára neviditelné duševné spojivo medzi mužom a ženou, ale prehlbuje individualizmus.“ (Michalovič, Zuska: Juraj Jakubisko, s. 169) A ona i taková opěvovaná Tisícročná včela nebo Márquezových Sto roků samoty jsou jen cestou postav od soulože k souloži a hledáním lásky ve světě samoty. Kdo považuje Post coitum za lacinou pornografii, nepovedený erotický film nebo jen za šukačku a nic víc, je podle mě pitomec a z filmu nepochopil vůbec nic. (30.01.2008)