Post Coitum

Neprávem zatracovaný film! Neříkám, že mě nadchl, ale rozhodně má na víc, než zdejších 25%. Jakubiskovo experimentování s kamerou se vám nemusí líbit, ale je alespoň snahou hledat nové cesty, což se o většině našich současných filmařů zdaleka říci nedá. A kolikrát se sekl takový Godard? Jakubisko se režie ujal až pár dní před začátkem natáčení namísto spoluscénáristy Marcela Bystroně. Jakubiskova „mrazivá city komedie“ zcela jasně referuje o hledání lásky v chladném anonymním velkoměstě. Většina postav filmu, vesměs individualistů ze světa showbyznysu, touží po duševní lásce, což dokazuje fiktivní historka o muži s rakovinou konečníku, kterou všichni vyprávějí dojatě a vážně. Také opakující se záběr na mladičký líbající se pár symbolizuje opravdovou vroucí lásku, plnou laskání a líbání, čehož se jinak v celé té přehršli souloží nedočkáme.„Erotické scény sú protriedkom na odkrytie toho, čo v sexe bytostne a nezastupitelne absentuje.“ „Post coitum nevytvára neviditelné duševné spojivo medzi mužom a ženou, ale prehlbuje individualizmus.“ (Michalovič, Zuska: Juraj Jakubisko, s. 169) A ona i taková opěvovaná Tisícročná včela nebo Márquezových Sto roků samoty jsou jen cestou postav od soulože k souloži a hledáním lásky ve světě samoty. Kdo považuje Post coitum za lacinou pornografii, nepovedený erotický film nebo jen za šukačku a nic víc, je podle mě pitomec a z filmu nepochopil vůbec nic. (30.01.2008)

Komedie tak vtipná, až jsem se zapomněla smát. Vlastně se mi povedlo se za celej film jednou uchechtnout když Franco protrhnul Lucince blánu a ona řvala jak kdyby jí do kundy vrážel termosku místo svých dvanácti cenťáků rozkoše. Ve filmu je to sice samej mrd sem mrd tam, ale vidět je celkem hovno. Scéna kdy nevěrná manželka se před manželem svlíkne a stoupne si na židli, aby z ní po chvilce slezla a rukou si zakrejvala kundu to už na mě bylo moc. Večer co večer mu určitě tu píču cpe před držku s vášnivým - Lízej, lízej !! - a najednou si jí skrejvá jak kdyby jí tam plandal kokot a ona to chtěla ještě chvilku utajit. Podobně nelogickej je celej film a kromě Lucie se nedá koukat na žádnou babu déle než minutu. O chlapech ani nemluvím. Hobit Krajčo, bratři z koncentráku Langmajer a Nosek plus starožitnej Nero. Paráda...Sice se mi povedlo přemluvit Alíka, aby koukal se mnou a mohla jsem si tak film zpříjemnit alespoň konverzací, jenže po asi dvaceti minutách filmu mi Alík přestal odpovídat a já zjistila, že vytuhnul. V první chvilce mě polila hrůza, že mu film způsobil infarkt, ale pak jsem si všimla, že se mu zvedá hrudník a následně vysrážel páru na mém zrcátku, co jsem mu strčila pod nos, takže ho to jen uspalo. Začala jsem mu kurevsky závidět, že usnul a škodolibě ho vzbudila, aby na tu hrůzu musel koukat dál. Po pěti minutách vytuhnul znova. Vzdala jsem to a jala se nutit psa, aby se mnou koukal alespoň on, ale ten s teskným vytím, a ocasem mezi zadními běhy, vyletěl z místnosti jako bych ho kopla do koulí. Chvilku jsem dumala, že začnu teatrálně brečet či snad dokonce historicky řvát, ale neměla jsem na to sílu. Zkusila jsem se tedy soustředit jen na nahou Vondráčkovou a zbytek filmu ignorovat. Za Lucinku je taky ta jedna hvězda jelikož byla šukézní, zbytek ale byl totální vojeb a fakt by mě zajímalo jakej matroš Jakubisko bral. (05.12.2016)

Ačkoliv mám rád filmy, které jsou nějakým způsobem "jiné," Post Coitum se mi nelíbilo. Celé mi to přišlo jen jako prachobyčejné a hlavně přehnané předváďění kamerových triků a na nějaký smysluplný děj už jaksi nezbylo místo. S tím souvisí i vizuální stylizace, která je velice nevkusná a snažící se za každou cenu šokovat. K hereckým výkonům řeknu jen to, že až na Langmajera (díky kterému dávám alespoň *) je to jedna velká katastrofa. Ostatně jako celý tento snímek. (07.10.2005)

Není umění jako umění. Nerozhodnost Juraje Jakubiska, jestli dotáhnout do maxima vizuální exhibicionismus, či tlouct divákovi do hlavy „hlubokou“ myšlenku scénáře, který sepsal společně s Marcelem Bystroňem, je hlavním kamenem úrazu. Urputná snaha o silné metafory na téma sexu, se kterým se potkává každý člověk, nějak vychází naprázdno díky dějové lajně, jenž v logickém celku postrádá smysl a zbytečně se tříští na nejrůznější kousky, které do sebe nezapadnou, ani kdyby se divák při přemýšlení na hlavu stavil. Samoúčelně frenetické střídání kamerových filtrů společně s rychlým střihem mi silně evokovalo filmy Tonyho Scotta. Fakt! Jak se do tohoto projektu nechala navrtat vcelku početná skupina české prvoligové herecké scény včetně jednoho Taliána, mi už nejde do hlavy vůbec. Nad výrazem „Slovenský Fellini“ se sluší leda tak ohrnout nos. (11.09.2005)

Post Coitum je prodchnuto odleskem velkého mistra Felliniho, k němuž se Jakubisko tak hrdě hlásí. Výtvarná stylizace se však nedá popsat jinak než kýčovitá (Nero fotografuje Bočanovou coby anděla, Nero fotografuje "zrzavou" ve vaně se saxofonem...). Nechápu, že člověk jako Jakubisko, který má bezesporu úžasné výtvarné nadání, dokáže být s PC spokojený. Kromě tétopodivné stylizace jsou tu také nepovedené triky - střílení s digitální krví a špatně načasované výbuchy. Herecké výkony - jsou tu lepší i naprosto hrozivé kreace. Jednu z těch horších vytvořil Franco Nero. Ona to asi není tak úplně jeho vina, protože kostymér, který mu vytvořil image bezdomovce, nedává divákovi příliš šancí slavnému herci něco věřit. Zvlášť, když hraje sexuálního přeborníka! A ty hloupé dialogy (ten o Woodstocku je nejlepším příkladem), darmo mluvit. Abych jen nekritizoval, pravým opakem je Jiří Langmajer, který mě tu skutečně překvapil, a udělal radost (doslova postcoitální:) Role záporáka mu sedla, a scéna, s ponižovanou manželkou stojící na židli je svou intenzitou v českém filmovém rybníku docela ojedinělá (člověká napadají jména jako Trier...) Ostatní herci se pohybují na pomezí divadelního přednesu a filmového herectví...nikdo krom zmíněného Langmajera mě nepřevědčil. Hrdinové filmu řeší všichni do jednoho problém s navázáním vztahu, v němž jim brání animální touha po sexu. Nic proti tomu, ale ve výsledku je únavné sledovat docela početnou skupinu hrdinů, kteří se chovají naprosto nelogicky, až náhodně, jediný systém je "každý s každým", což se brzy stane trochu stereotypním. A poslední věc - docela se mi líbil nádech magického realismu, takřka alternativního světa, který je tak trochu pohádkový... současně to působí i troochu nepatřičně, jakési alibistické ospravedlnění "prázdnoty" něčím hlubším (např scéna svatby, která jako by k předchozímu dějí moc nepasovala) Post coitum je film, který chtěl asi hodně říct, nakonec ale moc daleko nezašel...je to mišmaš videoklipové estetiky, magické realismu a filmu pro teenagery. (13.01.2005)