Studujeme za školou

Třetí z řady předválečných studentských filmů, ovšem mnohem méně veselý než jeho slavnější komediální kolegyně. Tento je spíše odlehčeným dramatem o bolestivém střetu teorie a praxe, ve kterém je nepozoruhodnější postavou postava přísného profesora Vlka, konfrontovaného s nedostatky své učebnice a výuky na níž tak zatrvzele lpí. František Smolík je výborný a kdyby v závěru jeho profesor Vlk tak laciným způsobem nepopřel sám sebe, mohl se stát postavou nezapomenutelnou ve své tragice. Každopádně povedený a možná i dnes aktuální film, který rozhodně předválečné české kinematografii hanbu nedělá. (03.04.2012)

Taká úsmevná, ale pomerne naivná školská komédia o jednom učiteľovi, ktorého bolo treba napraviť. Príbeh teda slabší, no pozeralo sa na to celkom dobre, žiadna nuda. Hlavne som bol fascinovaný mladučkými hereckými legendami. Staromilské oddychové povyrazenie, na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (01.03.2020)

Na rozdíl od čistě komediálních studentských filmů z předválečného období se tento snímek vypořádává s konkrétní otázkou, a to způsobem výuky čistě teoretickou formou, podepřenou navíc prvorepublikovým extrémním důrazem na kázeň. Otázka stylu výuky však zůstává stále nadčasovou. Dá se říci, že většina českého školství se ze zde kritizovaných forem výuky dosud nevymanila, a po vzoru výuky zdejšího mladého profesora si mohou asi současní studenti obchodních akademií nechat stále jen zdát. (26.09.2011)

Staré spôsoby učenia verzus nové spôsoby „škola hrou“. O reformu školstva sa v škole snažia už od roku 1939 podnes a zdá sa, že ešte aspoň ďalších 80 rokov to bude trvať. Medzitým všetko zostarne, ale to nevadí, začne sa odznova. V tomto film sú snahy o reformu sympatické, detské postavy hrajú naozaj deti a nie herci stredného veku, ako bolo zvykom v iných filmoch. –––– Prosím, tatínek říkal, že je to hloupost takto se to učit. (13.02.2018)

Jako komedie to u mě příliš neobstálo, mnoho jsem se nenasmál. Jako moralizující agitka o rozdílu mezi školou a praxí je to podané málo přesvědčivě. Nepozastavuji se ani nad věkem herců, s nímž si ostatně prvorepublikoví tvůrci lámali hlavu málokdy ("profesor" Svatopluk Beneš byl jenom o dva roky starší než "student" Rudolf Hrušínský). Zatímco v první polovině filmu jsou některé scény zdlouhavé, emočně vypjatý moment útěku Karla Tomana (Rudolf Hrušínský) je podán příliš zkratkovitě. A proměna profesora Vlka (František Smolík) ze dne na den je tak křečovitá, že v mých očích to ubírá celou jednu hvězdičku. Oživující je tenhle film snad jen v tom, že si můžeme užít Natašu Gollovou v epizodní roli těsně před jejím nákrokem do hlavních rolí. (05.01.2009)