Pád do ticha

Čekal jsem strhující nášup emocí,strhující tempo,srdceryvné monologi,akci,akci...Mno a dostalo se mi krásné přírody a keců třech nesympatických kokotů.Kdyby to natočili jako čistě hraný celovečerák,smlsnul bych si na tom určitě více.Horolozectví,je u mě tak půl na půl.Na půl obdivuju tu jejich sílu,výdrž a vůbec to odhodlání,navíc pohled na zasněženou scenérii a hory je prostě úchvatnej.Na druhou stranu,jsou to největší hazardéři se životem a kdyžý mají nutkání někam líst a zbytečně riskovat život,tak ať to nikomu necpou že jo.Hned v úvodu zjistíte,že dva mladí namachrovaní smradi,chtěli dokázat co nikdo před nima a lezou na jeden z nejtěžších výmrdů horolezectví.Po tom co to zmáknou,si jeden znich zlomí nohu a při následném spouštění ma ten zdravější jasný úkol,odřiznout ho a zachránit život aspoň jeden,ten svůj.To co následovalo si zaslouží respekt a úctu,protože to codokázal Joe Simpson,je ukázka neskutečné síly a odhodlání.Zatímco on 4 dny trpěl jako zvíře,nyní je bohatý,vydává knihy a leze si dál.Zatím co jeho kolega,Simon Yates,čelí doživotní potupě a kritice,za odříznutí partnera.Joe se ovšem nezdá a kámoše brání...další respekt.Jenže v tom mám problém,jako u 127 hodin.Nemůžu cítit hlubší emoce k někomu,kdo je tak hustej a namachrovanej,navíc sám si riskoval,zbytečně svůj život a pak si ho dokázal srdceryvně zachránit....Jak řikám půl na půl,obdiv před sílou člověka,despekt k zbytečnému riskování svého života. 55%.Jo a nemá rád Boney M :-) (16.08.2011)

Toto je moje srdeční záležitost! Hory miluju. Sice „pouze“ jako vysokohorský turista (byť pár lezeckých pokusů již proběhlo), ale i tak dokážu plně (d)ocenit krásu (vele)hor a vžít se (alespoň částečně) do pocitů obou zůčastněných a představit si, co museli oba hlavní aktéři prožívat (viz dilema při odříznutí lana). „Tam nahoře“ jste (když dojde na lámání chleba) sami za sebe a stačí i mnohem méně (než prožívali oba hlavní aktéři), aby to bylo neřešitelné! Snímek je natočen na motivy knihy stejného názvu od samotného zůčastněného J. Simpsona (btw, ještě působivější) a je důkazem (ne)skutečné, (nezdolné) síly lidské vůle přežít. Kevinu MacDonaldovi se podařilo natočit téměř dokumentární formou (kdy hlavní hrdinové vypráví v prostřizích svůj příběh) nesmírně emotivní živočišnou podívanou, které se nevyrovná žádný hollywoodský celovečerák typu Vertical limit apod. slátaniny. Touching the void je působivě zpracovaná rekonstrukce příběhu dvou chlapů (horolezců), kteří se rozhodli v roce1985 zdolat vrchol 6365m vysoké Siula Grande (do té doby neslezené), kdy se při sestupu dostali do pořádné sloty, Joe spadnul, zlomil si nohu v koleni a kdy se (po nekonečném slaňování) dostal Simon Yates před nejsložitější rozhodnutí svého dosavadního života. To vše navíc prokládáno přesně načasovanými nádhernými scenériemi peruánských And, jenž nemůžou ponechat chladným ani člověka, co „vylezl“ max do 1patra rodinného domku. (04.01.2007)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 5/10 Efekty 9/10/// +chválím filmové zpracování, přírodní scenérie, herci, bonus u dvd "po návratu" -mohla být klidně výraznější hudba/// Drsné! hlavně ze začátku (zlomená noha). Zajmavě zpracovaný příběh o silné vůli člověka. Tento film dokazuje, že lidské tělo při velkém odhodlání dokáže nemožné. Přesto si myslí, že ten borec měl hodně velkou dávu štěstí./// Celkem 71%/// (01.06.2007)

Bloody hell... I'm gonna die to Boney M. Úžasný příběh o síle a vytrvalosti člověka v naprosto vyhrocených situacích. S velkolepým soundtrackem a nádherným snímaním mohutnosti a vznešenosti hor. Neřekl bych, že i přes dokumentární zpracování film bude tak napínavý a strhující. Jediná chybka je pár trochu nudnějších pasáží, které se čas od času náhle zjevují a dokážou člověka pěkně otrávit. Jinak ale paráda a skvělá horolezecká příručka. Ale nabránil bych se ani normálnímu filmu, tenhle příběh má vysoký potenciál. (16.09.2011)

Horolezec ze mě nikdy nebude, to vím. Z výšek strach nemám, ale takhle adrenalinově založen nejsem. Nebýt jištěn a přitom zdolávat třináctiset metrové strmé ledové stěny, to s radostí přenechám jiným, i když vím, že ten pohled z vrcholu je něco stěží překonatelného. Mé uznání však horolezci mají, díký odvaze a také díky neutuchajícímu pudu sebezáchovy. Neznám nikoho, kdo by dokázal něco alespoň trochu podobného jako Joe Simpson. Během sledování jsem byl omámen nádherou And, překvapen faktem, že jsou stále hory, na které nidko nikdy nelezl, otřesen momentem "musíte se zaposlouchat, jaký zvuk vydá cepín při nárazu do ledu", zděšen během posledního úseku "slaňování" abych nakonec s nevěřícím výrazem kroutil hlavou posledních deset minut. Takhle by měly vypadat rádoby horolezecké filmy. (22.10.2008)