Popelka

Umouněná od popela je tahle skromná předchůdkyně mnohem slavnější Vorlíčkovi verze o poznání víc, ale jsou tací, kteří na ni nedají dopustit. Vlasta Janečková nikdy nepřekročila hranice televizní tvorby a do hlavních rolích si vyhlédla na tehdejší dobu v pohádkách málo vytěžovanou dvojici Hruškovou se Štědroněm. Risk se vyplatil a tihle dva se svých rolí zhostili celkem sympaticky, ale do pozdějšího charisma značky Šafránková & Trávníček měli sakra co dohánět. Tradiční příběh nabourávaly až příliš časté, poněkud unylé pěvecké výstupy, a kdyby se zredukovaly, dostala by pohádka plynulejší ráz. Největší ranou pro "vizuáložrouty" je obraz, na kterém si vydatně rok od roku pochutnává neúprosný zub času, a pokud to půjde takhle dál, jeho zteřelost spolehlivě zažene mladší diváky, pokud je už nezahnala. Vyprávět pohádku režisérka Janečková určitě umí, záporné postavy tedy macecha se svými dcerami dělají svým postavám čest, za pozornost stojí i nejednotvárná hudba zesnulého a proslulého skladatele Angelo Michajlova nesoucí v sobě i barokní motivy. Naopak nepodařilo se diváckou pozornost udržet po celou dobu stopáže a ve spojení s ohyzdným obrazem vzniklo v podstatě utahané dílko, které se až zbytečně drží v mantinelech televizní pohádky, která si k mladším divákům bude klestit cestu jen velmi obtížně, protože její atraktivita klesá úměrně s tím, jak moc je o čtyři roky mladší filmová verze divácky vstřícná a kouzla nezbavená. Tahle Popelka je zkrátka úplně ve všem horší. 40% (24.12.2013)

Nejkrásnější zfilmování Popelky, jaké jsem kdy viděla. Krásné písničky, které si člověk musí donekonečna prozpěvovat, černobílé kouzlo, komediální herecké výkony, nádherný pár prince Mojmíra a roztomilé mladičké Popelky Evy Hruškové a český humor, jež se objevuje pouze a jen v našich pohádkách. Není nic úžasnějšího než: "Poslušně hlásíme, neznámá cizinka dosud nepřišla!" a následné: "Už je v sále hlupáci!" Pohádka, která mě provázela v dětství a dnes mě neuvěřitelně pobaví, rozesměje a při všech těch vzpomínkách i rozpláče. Nutno podotknout, že na konci, kdy sestry prohlásí: "No matko, co křičíte?", exceluje Medřická: "VY HUSY!!!" (23.03.2012)

Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí... (04.02.2016)

V Česku, respektive Československu vznikly dvě slavné Popelky. Tahle a Tři oříšky pro Popelku. A přestože první je fenomén, který podporuje hudba Karla Gotta, Libuše Šafránková nebo Pavel Trávníček či snad Vladimír Menšík, mě se líbí více tato. Tři oříšky drží jistě několik - výše zmíněných es v rukávě. Přesto tahle Popelka má větší kouzlo. Holoubci mluví, zpívají a vůbec hudba je právě tím rozdílovým faktorem. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš je sice veliký hit, ale jediný. Jistě, tento film je černobílý, Tři oříšky barevný. Ale přeci jen je těch pohádkovějších písní víc zde a povedenějších. Musíme brát v potaz, že pohádky se točí pro děti a Tři oříšky se pohybují na hranici pohádky a romantického filmu. Tahle verze je více pohádkovější. Možná i proto, že v něm nehrají Němci, krále hraje sympatický L. Pešek a děj briskně a vesele shrnuje vypravěč zpěvák Jan Tříska. I Ilja Prachař jako otec Popelky je mi sympatičtější. Zkrátka, mám-li si vybrat sympatičtější Popelku jako zpracování, pak vítězí tohle, ač hodnocení jsem ponechal stejné, každá má něco do sebe. (30.12.2019)

Klasická černobílá Popelka, která u mě nemá na Tři oříšky ale i tak dávám 4 puntíky. Popelka Evy Hruškové je roztomilá a sympatická, Jiří Štědroň bohužel není tak charismatický, jak by měl princ být. Ale moc se mi líbil Jan Tříska (proč jeho neudělaly princem?) a macecha Dana Medřická. Písničky byli, až na ty Třískovi, trochu nudné. (18.11.2011)