Shi mian mai fu
Klan lietajúcich dýk
House of Flying Daggers
Režie:
Yimou ZhangKamera:
Xiaoding ZhaoHudba:
Šigeru UmebajašiHrají:
Takeši Kaneširo, Andy Lau, Ziyi Zhang, Dandan Song, Armando Hernández, Jun Guo, Qiang Li, Tengyuan Liu, Cecily Li, Jingchuan DongObsahy(1)
Režisér Zhang Yimou proslul svými nádhernými citlivými portréty Číny. Spíš než za odborníka na akční film se pokládá za nadšeného studenta tohoto žánru. Už po prvním výpadu do filmů o Wuxia (filmy o bojových uměních), kde byl Hrdina nominován na cenu Akademie, Zhang zcela propadl akčním filmům. Tentokrát už jsem odvážnější a na žánr jsem si zvykl, říká nejvíce opěvovaný čínský režisér, Dá se říct, že tenhle film je pocta filmům o kung fu.
Klan létajících dýk je sice napínavý akční snímek, zároveň ale nese i Zhang Yimouovu známku výjimečné vizuální krásy a strhujícího příběhu. Nechci natáčet obyčejný bojový film, vysvětluje Zhang, Chci vyprávět o vášni a zajímavých postavách to je můj styl Wuxia filmů. Je to příběh o vášni a lásce. Může to být Wuxia film, ale zároveň i silné a romantické vyprávění o lásce.
Nacházíme se v roce 859 našeho letopočtu, v době vlády dynastie Tang*. Ta byla v době svého rozkvětu jednou z nejosvícenějších říší čínské historie, nyní se však nachází v úpadku. Císař není schopen vládnout a vláda je zkorumpovaná. Po zemi se šíří nepokoje a četné povstalecké armády se začínají bouřit. Ta největší a nejprestižnější si říká Klan létajících dýk.
Klan létajících dýk má tajemné praktiky, bere bohatým a dává chudým. Z toho důvodu si získal podporu veřejnosti a rychle vzkvétal. Klan sídlí v oblasti Fengtian, v blízkosti hlavního města říše, a už dlouho je trnem v oku místním úřadům, které jsou i jeho největšími rivaly.
Zástupci úřadů jsou rozhořčeni, protože Klan vzkvétá, i když se jim podařilo zabít jeho vůdce. Co víc, pod vedením nového tajemného vůdce se Klan ještě posiluje. Hlavní zástupci oblasti Fengtian Leo a Jin dostanou rozkaz polapit vůdce klanu během deseti dní.
Kapitán Leo podezírá krásnou novou tanečnici v místním Pivoňkovém pavilonu, Mei, že je dcerou starého vůdce. Leo zosnuje plán a chce Mei zatknout a vyslýchat. Když Mei odmítne prozradit cokoli o Klanu létajících dýk, dva kapitáni vymyslí jiný plán. Kapitán Jin předstírá, že je bojovník Vítr a osvobodí Mei z vězení. Tím si získá její důvěru a odveze ji na skrytou základnu Klanu létajících dýk.
Plán je tedy úspěšný, ale při putování do sídla Klanu se Jin a Mei sblíží. Mei si svého tajemného ochránce brzy zamiluje a Jin zjistí, že propadl svéhlavému šarmu Mei. Oba dva se snaží nedávat své city najevo, ale pod noční oblohou plnou hvězd je téměř nemožné odolat té nezadržitelné vášni. V pralese, který je obklopuje, číhá nebezpečí, vítr jen tiše vane, jakoby cítil napětí toho okamžiku
Co čeká ty dva nešťastníky osudu, Jina a Mei? Pokud to je opravdová láska, proč tedy stále tajně spřádají plány a v srdcích nosí tajemství? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (468)
Nadmíru zajímavé a dobře zpracované. Vždycky jsem si myslela, že dobrý film má v diváku zanechat jistý dojem, zasáhnout ho a dát mu prostor k přemýšlení. A přesně tak na mě Klan Létajích Dýk zapůsobil. Je jasné, že veškeré animované a počítačově upravené momenty jsou velmi dobře rozpoznatelné od reálných záběrů, ale mám prostě pocit, že to tam přesně patří. Bojové scény se mi velmi líbily, i když se příběh točí hlavně okolo vztahů. Pokud člověk nesleduje film pozorně, je možné se ztratit ve všech těch zvratech, které tam probíhají, ale přesně tak to má být. Jednoznačně jeden z mých oblíbených filmů. ()
Hodně epické, krásně barevné, úžasná choreografie tanců a soubojů. Ostatně u filmů tohoto typu ani nic jiného nečekám. ()
radšej ocením vyššie, nakoľko sú rebríčky výberu dosť mimo , neodrážajú to jedinečné na filme, ale skôr, koľko ľudí v telke opakovane 5x v priebehou 20 rokov videlo na skvelých slovenských a českých TV kanáloch ...taká princezná M v animáči..no tééda je v prvej päťke, ale neodráža ani omylom to, čo môžete v tomto podarenom bojovom historickom fantazy starej zenovej Číny zhliadnuť. ()
Nebudu lhát, nesnáším kung fu filmy. Ale v tomhle je něco, co se mi zažralo do paměti jako chuť dobrého čaje. Asi to bude herecký výkon krásné Ziyi Zhang. ()
Tam, kde režisér Zhang Yimou skončil u Hrdiny se ztvárňováním středověké Číny, ve filmu Klan létajících dýk se pokusil pokračovat a zašel ještě dále. Jde o visuální pastvu, která kombinuje choreografii typu Tygr a Drak s poetickým stylem z Hrdiny. ()
Epický konec. Skvělá hudba. ()
Zdejsi komunitou tezce nadhodnoceno. Drazi pratele z CSFD, kdyz je neco psychopaticka hovadina, tak to neznamena automaticky art a umelecky zamer. Nerikam, ze tam nejsou dobre momenty, ale celkove je ten film bezradny, misty je to jak trip na LSD a pokud to melo nejake hlubsi poslani, tak to zustalo ztraceno v tom kaleidoskopu pretazenych akci a rozpacite kamery a rezie, ktera se na jednu stranu priserne nimra v barvach a detailech, na druhou stranu to absolutne nedrzi pokupe. Proste ulitly asijsky film s bojovym umenim, ktery si hral na art a vysledek je, ze to neni ani akcni film, ani artovy film a uz vubec ne drama nebo historicky film. Za me - blbost plna nepochopitelnych a otravne se opakujicich klise. ()
Filmy z východní Asie mám ráda a tenhle také nezklamal. Velice pozitivně hodnotím především bojové scény a výkony hlavních herců. Každopádně značný nedostatek vidím v extrémně překombinovaném konci, to už se fakt nedalo vydržet. Celkově ale nadprůměrný akční/romantický výtvor. ()
Bohužel to není film pro mě. Celou dobu jsem si připadala jak po nějakém tupém úderu do hlavy, kdy se mi všechno plete a mně se zdají jen samé kraviny. Na takový styl filmů nejsem zvyklá a chvílemi to bylo vtipné (když nemělo), chvílemi nudné a chvíli na konci to bylo dost razantně dojemné. To ale nevyváží moje zklamání. Na asijské filmy jsem asi ještě nedozrála. ()
Člověk by čekal velkolepé kung-fu dobrodružství přetékající ukázkami bojových choreografií se špetkou éterických mouder, ale bohužel mi byl předložen nekonzistentní soubor přehnaně emocionálních výlevů, téměř astrálních bojů a zmateného scénáře, jenž - když už si po dlouhém putování od nikud nikam neví sám se sebou rady - vytáhne zdánlivě šokující informaci, že hrdinku miluje zase ten druhý, který nebyl zrazen prvním, ale sám ho po celou dobu zrazoval. Jediné, co mohu přičíst k dobru, jsou pohledné čínské scenérie (točené na Ukrajině?) a krásné kostýmy. ()
8/10 ()
Yimou Zhang a jeho opäť veľkolepá historicko-bojovná akcia, ktorá tentokrát ponúka romantický príbeh zahalený do tradičných postupov. Na absolútne hodnotenie mi chýbal k tomu heroický pátos Hrdinu, na druhú stranu tu šlo viac o emócie, ktoré vyšperkovali vybrané scenérie a tanečné kreácie. Verím, že ženský divák by mohol oceniť viac ako predošlú snímku (hlavná postava jednoznačne uvažuje podobne). ()
Hmm, pekne, pekne, ALE... ruku na srdce, som jediny, kto sa zvijal od smiechu v zavere filmu, keď sa polomrtva Zhang Ziyi vyhrabala spod snehu? ()
Tento film je umělecké dílo, kdy více než děj diváka zaujme jeho zpracování. Nádherné exteriéry, hra barev, výborně zvládnutá kamera při soubojích a poutavý milostný příběh, to jsou hlavní devízy tohoto filmu. Důležitý byl výrazný dějový zvrat cca v půli filmu, který oživí (pomalu skomírající) děj a dokáže znovu přitáhnout divákův zájem a pozornost, co se z toho vyklube. Zmínil jsem, že si ve filmu režisér pohrál s barvami (obdobně jako např. v Hrdinovi, kde je hra barev ještě daleko více výraznější). Podzimní čas byl zvolen zcela úmyslně a musím potvrdit, že se povedlo ... závěrečná bitka "v bílém hávu" jen podtrhuje úchvatnost zpracování. Navíc je vše podbarveno nádhernými hudebními motivy, které zůstanou v paměti ještě dlouho po shlédnutí filmu. Vzhledem k výše uvedeným faktům nelze hodnotit jinak než pěti hvězdičkami ... musím ohodnotit plným počtem bodů také proto, že se tento film zařadil mezi těch pár filmů z těch všech, co jsem kdy viděl, u kterých jsem byl z filmu tak "hotový", že jsem shlédnul i závěrečné titulky. ()
Ďalší optický skvost od Yimou Zhanga. Po audio-vizuálnej stránke velmi pôsobivé dielo. Len v druhej polovici a ku koncu začína byť dej miestami chaotický. Ale to nič nemení na tom, že táto filmová poézia poskytuje príjemný emocionálny zážitok. ()
Sice né tak monstrózní jako Hrdina, ale o to možná lepší!!! ()
Zajimavé a neokoukané a nevím, co ještě. Umělecky dokonalé, scénáristicky příjemně neurážející..... ()
Scénu s bubínky jsem viděla x-krát - je dokonalá. Celkově umí číňané moc dobré filmy - tohle byl jeden z mých prvních zkouknutých a stál za to! Měla bych jen jednu výtku - celému filmu drobet škodí to, že hlavní hrdinka na konci umírá snad 15minut. Zkrátila bych to - dodalo by to filmu ještě větší šmrnc. ()
Film je velice krásný, ale trošku mu podle mě chybí. Chybí mu opravdová vřelost citů, o které zde jde především.. ()
Související novinky
Josh Brolin od Matky boží
Brolina, kterého brzy uvidíme v remaku korejského OldBoye, si zřejmě užíval maskování během natáčení westernového propadáku Jonah Hex. Brzy podstoupí ještě náročnější proměnu – zahraje si totiž… (více)
Filmasia 2008
Čtvrtý ročník festivalu asijských filmů se uskuteční 4. – 7. prosince v pražských kinech Světozor a Aero a přinese filmy z Číny, Koreje a Japonska. Z nejznámějších režisérských jmen se v programu… (více)
Po obrovském úspěchu Hrdiny se Zhang Yimou doslova bleskovou rychlostí vrací s dalším filmem ze stejného žánru. Tentokrát se s ním podívame na konec dynastie Tang, v níž vláda bojuje s tajemným klanem Létajících dýk. Perfektně vycvičení bojovníci dělají strážcům pořádku nemalé problémy, celé tři měsíce sledovala elitní dvojka - Leo (Andy Lau) a Jin (Takeshi Kaneshiro) jejich šéfa, aby ho mohla zabít a oni si hned druhý den dosadili nového. Vládní činitele už to nebaví a dají Leovi a Jinovi na dopadení nového šéfa klanu pouhých deset dní. V té chvíli se naštěstí objeví první stopa - v místním bordelu (který se samozřejmě jmenuje romanticky - Pivoňkový pavilón) pracuje slepá dívka Xiao Mei (Zhang Ziyi), která by mohla být členkou klanu. Jin se tedy v přestrojení za štamgasta vydává do tohoto podniku a Leo následně přiběhne s policejní jednotkou a když se Jin pokusí Xiao Mei naoko znásilnit, oba vsadí do vězení. Xiao Mei je možná slepá, ale není hloupá, takže si před Leem hraje i na němou. Existuje jediné řešení - Nechat Jina s Xiao Mei utéct a doufat, že ho zavede až ke klanu. A tak se s Yimouem vydáváme na velkolepý komorní roadtrip. Jin s Mei projíždějí na koních krajinou, Jin občas jakože zlikviduje pár vojáků a pak si s Mei sáhodlouze povídá. Snaží se z ní dostat nějaké informace, které pak sýčkuje Leovi, ukrytému v lese, ale sám si uvědomuje, že se řítí do osidel lásky, tím spíš, že Mei si s kovaným playboyem dost ostříleně pohrává. Jejich cesta s každým dalším ujetým kilometrem formuje jejich emoce, ale je také plná nebezpečí a překvapení. House of Flying Daggers se začal natáčet takřka hned po premiéře Hrdiny, se skoro stejným štábem, takže je tu spousta společných bodů a hlavně Yimou svůj další epos vypráví v podobném stylu. Přesto jsou v kontextu oba filmy diametrálně odlišné. Opět platí, že sledujeme příběh několika lidí, kteří jako by byli odděleni od času a prostoru. Ve filmu se (nepočítaje pár útočících bezejmenných vojáků) objeví všehovšudy nějakých šest postav, přičemž většinu času je na scéně pouze trojúhelník Jin, Leo a Xiao Mei. Na vykreslení složitých a neustále se měnících citových vazeb mezi touto trojicí si dává Yimou hodně záležet, minimálně stejně jako na pohádkových záběrech, dokonalé souhře barev a pečlivě soustružených kamerových jízdách. Hrátky s barvami tu nejsou podřízeny striktnímu řádu jako v Hrdinovi, ale také mají svůj význam a House of Flying Daggers vypadá nádherně, i když "méně dokonale" než Hrdina, v tomhle filmu nejsou jednotlivé výjevy natolik dotažené, aby ve vás způsobily citová hnutí (jako např. bitka nad jezerem nebo souboj v listí z Hrdiny), možná je to tím, že na postech kameramana a skladatele hudby jsou trošku menší šarže, obě složky jsou ale výtečné a bezchybně slouží celku. U House of Flying Daggers se Yimou odhodlal hned k několika zásadním krokům. V první půlce možná až nezdravě moc rozvíjí charaktery pomocí moudrých replik, takže tempo mírně upadá a i když je House "filmovější" než Hrdina (který je přeci jenom uměle rozsekaný do jednotlivých segmentů), musíme si počkat zhruba do půlky filmu, kdy na nás Yimou vysype hned několik point, které změní směr celého děje. Ve chvíli kdy se dozvíme tyhle důležité (a pro někoho možná šokující) informace, jako by Yimou konečně zapadnul do správných kolejí a zbytek filmu se rozjíždí k mnohem silnějším výjevům, které ve finále mohou směle soupeřit s emocionální masáží z Hrdiny. Problém je v tom, že tenhle přechod (ono nahromadění nových informací) není zvládnut zrovna bez úhony a pokud se trochu nezapřete, uslyšíte mírné skřípání. S trochou nadsázky se dá říct, že Hrdina je prakticky o ničem, je to jednoduchý příběh, který je složitě vyprávěný. House of Flying Daggers je ve své první půli úplně o ničem (ale i na to se moc hezky kouká) a Yimou mu dodá smysl až jaksi dodatečně, čímž ovšem nijak neospravedlní hodně vlažný rozjezd. Naštěstí má dobré herce a vizuální cit, který publikum odkojené občas až příliš fádní hollywoodskou produkcí, ujistí o tom, že pro podobné filmy jim bůh nadělil oči. Ano, musím vytknout přemíru počítačových efektů (především létající dýky), které občas vypadají až příliš uměle (Hrdina byl v tomhle o dost střídmější), ale jinak se proti Yimouovi nedá říct ani popel, je to prostě nádhera, do které bezvadně zapadají i nadpřirozeně krásní herci, především Zhang Ziyi, která doslova roste do krásy. A výborně hraje. V Hrdinovi měla maličkou roli, ale tady má šanci předvést, co umí, stejně jako její kolegové - Takeshi Kaneshiro a Andy Lau. Právě o Lauovi by se dalo říct, že je z celého ansámblu herecky nejzkušenější, ale nejvíc prostoru si urval mladý Kaneshiro, na němž do jisté míry ležel celý film, protože je to právě jeho přerod, který je tématem celého díla. Ze začátku to příliš nevypadá na úspěch a jak už bylo řečeno, do mysli se vám začne vkrádat kacířská myšlenka, že Yimou sice svůj filmový štětec namáčí do pestrých barev a kreslí opravdu hezké znaky, ale když se je snažíte přečíst, zjistíte, že nic neznamenají a jsou na filmovém papíře čistě jen na efekt. Ale to je omyl, ze kterého vás tvůrce vyvede v závěru filmu, i díky hercům, kteří zvládnou náročnou katarzi postav. Sněhové finále patří rozhodně k nejúchvatnějším scénám filmu. Ale mohlo být ještě úchvatnější. Sám Yimou přiznal, že u House of Flying Daggers se odklonil wuxia žánru a natočil podivný hybrid. Chybí tu především akce, i když by se z první půlky mohlo zdát, že jí je tu víc než v Hrdinovi. Jin a Xiao Mei vždycky po cestě potkají hordy vojáků a musí se jich zbavit. Ruka Ching Siu-Tunga je na choreografii i dramaturgii soubojů patrná, i řadoví bojovníci umějí věci, které by Nea donutily utéct zpět do tréninkového simulátoru, naši hrdinové pak naopak zabíjejí víceméně na dálku (Jin má luk, Mei zase dýky), málokdy se dočkáme souboje nablízko a ještě méně je tu kombinací beze zbraně (Jinův útok ve věznici vypadá zajímavě, ale odehrává se záměrně v polotmě, aby skryl případné chybičky). Akce je tu podobně "měkká" jako v Hrdinovi, souboje jsou tu působí spíš jako tanec a vizuální prvek, necítíte v nich sílu a důraz (takhle holt wuxia filmy vypadají, ale i v Tygrovi a Drakovi je poznat určitý náboj akčních scén. Ten tam musí být, abyste se o hrdiny trochu báli, viz souboj Zhang Ziyi vs. Michelle Yeoh. Podobné napětí v Yimouových filmech úplně chybí), navíc kromě Andyho Laua (a to ještě tak napůl) nemá žádný z herců patřičný bojový výcvik a Zhang Ziyi, i když se s každým novým filmem zlepšuje, předvede spíš hezkou akrobacii než bojové prvky. Možná se vám zdá, že se o soubojích rozepisuji až příliš, ale pro řadu lidí jsou asijské filmy pořád ještě synonymem poskakujících, vřískajících hrdinů, kteří přijdou do baru a srovnají ho se zemí. A žánr wuxia navíc bojová umění a nadpřirozené schopnosti svých hrdinů nemůže jen tak ignorovat. Jakkoliv mám proti akčním scénám v House of Flying Daggers výhrady, patří k tomu nejlepšímu co loni v Asii vzniklo a Ching Siu-Tung opět dokázal, že patří ke špičce, navzdory tomu, že musel kašírovat víc než obvykle. Jen to mohlo být ještě lepší. To ostatně platí o celém filmu, který jako duch pronásleduje zápach spálené šance. Je to velice slabá vůně, ale filmoví fajnšmekři ji přesto postřehnou a nemohou ji ignorovat. Ale netruchlete, komu se líbil Hrdina, tomu se bude líbit House of Flying Daggers a notoričtí odpuzovači tentokrát nebudou "zpruzeni" politickým podtextem (ne že by tu nebyl, ale nakonec zjistíte, že nemá žádný význam) a "létacími scénami", a Yimou přiznal, že udělal pár chyb a že se z nich poučí. I když se to spíš vztahovalo k onomu žánrovému manévrování, které lze vyřešit jednoduše - House of Flying Daggers není wuxia, je to dobová romance, proložená akčními scénami (opravdu jen ve smyslu pentliček). A sakra dobrá, pokud to z předchozích řádků dostatečně nevyznělo. 80% () (méně) (více)