Kancl

(Viděny všechny díly) „Lidé se bojí dát najevo své emoce, protože nechtějí, aby si z nich pak jejich kamarádi dělali prdel. Ale já naštěstí žádné kamarády nemám!“ Dle komentářů jsem počítal s tím, že mi zřejmě bude nějakou dobu trvat, než se naladím na typ humoru (pokud vůbec), a asi se nebudu smát tak často jako u jiných sitcomů (upozornění i v podobě žánru „komedie/drama“). Jenže tenhle předpoklad se u mě vůbec nepotvrdil, solidně jsem se bavil už od 1. dílu (a i přes menší výkyvy až do toho úplně posledního). Co vtipného nabízí? Zlomyslně se vyžívá především v záměrné trapnosti a hluchých místech, přičemž se nebojí zabrousit ani do vod hodně černého a hořkého humoru. Je samozřejmě faktem, že lidská trapnost a směšnost v reálu definuje částečně každého z nás, jenže ne každý si to je ochoten přiznat. Jako třeba hlavní (anti)hrdina Kanclu David (naprosto skvělý Gervais). Brent sice zažije i pár slabších chvilek, ale téměř vždy bere vše s nadhledem (s jeho typicky křečovitým úsměvem) a jistotou své neomylnosti. Ve skutečnosti je však David tupé, ješitné a sobecké hovado, které pod mylným dojmem své zábavnosti a oblíbenosti neustále dělá srandu, které se nikdo z postav nesměje, všechny ostatní otravuje, zneužívá a dělá na ně podrazy…zkrátka šéf k pohledání. Jeho opakem je Tim (neuvěřitelně civilní Freeman). Sice to není úplný andílek, ale jeho vtipy směřované téměř výhradně na důležitého blbce Garetha mu snad ani nelze vyčítat. Jinak je to obyčejný sympaťák, tak trochu „lůzr“, který to ovšem sám sobě umí i přiznat. Diváka ale samozřejmě pobaví i nejedna vedlejší postava (a že je na výběr). Je však nutno zmínit ještě 1 důležitý faktor seriálu-přiznanou účast kamery. Kancl je totiž fiktivním dokumentem o tom, jak to chodí v jedné firmě, a tak se snímá nejen „děj“ (protagonisté se směrem k či přímo do kamery často nějak zatváří), ale i osobní promluvy (se zvýšenou mírou přetvářky). Seriál tak vyvolává iluzi autentičnosti (napomáhá tomu i vývoj osudů postav), ale zároveň v sobě nezapře také satiru a velkou nadsázku. Hodnotím slabším plným počtem a zároveň je mi Kancl kladnou odpovědí na to, zda zkusit i další projekty Rickyho Gervaise. „Co je ta jediná nejhlavnější věc pro firmu? Je to budova? Je to sklad? Je to obrat? Jsou to lidi! Investice do lidí, ano? Moment mojí největší pýchy zde nebyl nárůst obratu o 17%, nebo snížení výdajů bez ztráty jediného člena personálu. Ne. Mladý Řek, první práce v zemi, sotva mluvil anglicky, přišel a povídá: „Pane Brente, šel byste za kmotra mému děcku?“ Takže...to se nestalo. Museli jsme ho propustit. Byl hrozný, opravdu hrozný.“ (05.04.2015)

Ako prvý som si dal originál, ale chystám sa aj na remake, takže som zvedavý, ako to zvládli. Britský office je fajn, rozhodne to nie komediálny seriál, pri ktorom by sa trhala bránica, skôr taká zmeska absurdít. Postava Davida Brenta je ale strašne odporná. Neskutočne sebecký, samoľúby človek, ktorý sa nedokáže brať s nadhľadom. Možno keby neustále nevysvetľoval svoje vtipy a dokázal si robiť srandu aj sám zo seba, tak by ho ľudia mali radi. Hoci na konci druhej série sa zdá, že by sa mohol zmeniť, vo vianočných špeciáloch je stále rovnaký, možno až na konci, keď nájde tú pravú. Mňa najviac oslovila postava Martina Freemana, jednak preto lebo je to sympaťák a aj preto, lebo práve s ním by som sa asi najviac kamošil. A jeho vzťahu s Dawn som vždy držal palce, jednoducho sa k sebe naprosto hodili a obaja to vedeli, čo vyvrcholilo jednak vo finále druhej série a hlavne v dojemnom konci špeciálov. Takže hoci sa u mňa seriál nezaradí po boku IT crowd alebo Otca Teda, bolo s ním celkom fajn. A ozaj, Keith rulez. :-) (12.09.2008)

9/10. Mimořádně originální, pozoruhodné dílo, které se vyvarovává žánrových schematismů a zkouší jít novým směrem, tam, kam do té doby noha britcomu ještě nešlápla. Chytře při tom využívá možností pseudodokumentu a reality show, balancuje mezi absurdnem, trapností, brilantním humorem a autentičností. Aby byl „Kancl“ divákem přijat, je zapotřebí přistoupit na pravidla této „hry bez pravidel“. Pokud se k tomu uvolí a dokáže to, možná bude také příjemně překvapen, jak fantasticky jsou zde skloubeny zábavné gagy a např. vztahová rovina mezi Timem a Dawn. Ricky Gervais rocks. (02.09.2013)

Seriál, ktorý jasne dokazuje že angličania sú v tvorbe humoru, charakterov postáv a prostredia v ktorom sa príbehy odohrávajú neskutočný machri. Úplne obyčajná kancelária, v ktorej sa stretne partička ľudí, ktorým chýbajú sny, perspektíva, obdiv a uznanie sa v tomto scenáristicky a režisérsky dokonalom diele pánov Gervaisa a Marchanta, dostávajú do úplne normálnych situácií, ktoré vychádzajú z fiktívneho dokumentu, ktorý o tejto kancelárií točí BBC. Pamätám sa ako som videl prvý diel a vôbec, ale vôbec som sa nezasmial. Pozeral som na to ako na úplnú hlúposť, bez ničoho originálneho. Pravdou je, že keď som sa k tomuto dielku neskôr vrátil, tak som objavil v čom je tento seriál taký prevratný, taký uvoľnený a hlavne taký originálny. Každá postava je charakterovo vystihnutá do takej miery, že tí s ktorými máte sympatizovať, sympatizujete a niektorý vám strašne lezú na nervy - David Brent. Posledný diel je ale neskutočne krásne vypointovaný a vy zrazu vidíte že čas, ktorý sa neustále pohybuje a miesto, ktoré sa vôbec nemení, menia ľudské osudy viac akoby sa mohlo zdať. Veľký potlesk pre Martina Freemana a jeho postavu Tima - ktorý bol jedným slovom dokonalý, počas všetkých dielov. Rozhodne jeden z najlepších seriálov!! (08.09.2010)

David Brent je arogantní, sebestředný, sobecký, pokrytecký organismus nápadně podobné člověku a taky důvod, proč Kancl obdivuji a zároveň mám při jeho sledování chuť rozkopat obrazovku. Humor seriálu stojí na jeho neschopnosti povytáhnout si hlavu ze zadku a projevit alespoň špetku vnímavosti vůči tomu, jak věci vidí druzí. V podstatě představuje smutného hrdinu, člověka, kterému nikdo nerozumí, jehož vtipům se kromě vrchního řitního alpinisty Garetha nikdo nesměje, který v životě kromě práce nic nemá. Sympatičtějšími postavami jsou pouze Dawn, která nedokáže opustit svého idiotského přítele, a Tim, který se s postupujícím časem Brentovi stále více podobá, resp. ukazuje, na základě jakých navenek nevinných životních zklamání může vzniknout monstrum Brentova typu. Kancl sází na dost riskantní pseudodokumentární poetiku neobvykle dlouhých záběrů, které jsou často vtipné tím, že postavy přes veškerou snahu naopak vůbec vtipné nejsou. Podobně znamenitě dokázalo s trapností pracovat trio Forman-Papoušek-Passer. Gervais navíc realistického pojetí využívá ke komentování problémů týkajících se nejen práce v korporátu. Pro mne šlo především o vynikající případové studie k tématu toxické maskulinity, kterou Brent ve vší nechutnosti i ubohosti zosobňuje. 90% Zajímavé komentáře: rawen, anderson, Rimsy, lakikaki (19.07.2007)