Kancl

Netuším, kdy jsem naposledy sledoval televizní sitcom (kvituji, že tenhle se mezi nimi značně vyniká a obejde se bez náplně umělého smíchu), takže jsem překvapen, nakolik mě Kancl zaujal. První dva díly jsem si ještě zvykal na řadu nezvyklostí včetně vyloženě amatérské kamery, často rozlítané a šíleně zoomující, a také ve chvíli, kdy mě dění začalo nejvíc dostávat, epizoda v obou případech skončila... Ricky Gervais, ač svou ústřední postavou skvělý tahoun seriálu, zůstává často obklopen (možná záměrně?) nevýraznými herci, kteří působí vedle svého šéfa nezáživně a vyloženě světlou výjimku jsem vnímal snad jen v Ralphu Inesonovi, jehož postava Finchyho se však objevila jen ve dvou ze 6ti dílů (výrazněji vlastně jen v jednom: The Quiz). Tím pádem i úroveň jednotlivých scén s některými pracovníky kanclu co do zábavy kolísala, občas jsem se taky nezbavil pocitu natahovanosti slabšími scénami (taneční zábava v posledním dílu), zatímco jiné pasáže, které by klidně snesly ještě rozvinutější prostor, jsou trochu useknuté (v jednom případě např. i nesmyslným střihem na odraz letadla na okně). Jenže v průběhu série z těch útržkovitých příhod vzniká stále zdařilý, hořce satirický pohled na práci a různé prototypy lidí v kancelářském prostředí, dokáže mě pravidelně něčím zabavit a řada scén s postavou šéfa Davida Brenta (ať už během kvízu, hudebních zpívanek v kanceláři i důležitých rozhovorů se zaměstnanci) vytváří ze sledování Kanclu nezapomenutelný zážitek. Tady jsem Ricky Gervaisovi nečekaně plně přišel na chuť – přestože jeho Brent působí v lidské rovině až krutě nesympaticky, zvláštním způsobem mě tu hodně baví sledovat nečekané šéfovy výstřelky a eskapády, které osobitě balancují na pomezi sympaticky svérázného humoru a ubohé trapnosti a Gervais jako herec mezi charakterním herectvím a zábavnou komikou. [75%] (TOP díly pro mě: 3. The Quiz a 4. Training.) (04.07.2023)

Excentrické žerty a pokusy o bavičství ze strany Davida Brenta začínají stoupat (zvláště v předposledních dvou dílech) do teprve šíleně „velkolepých“ rozměrů a vlastně není divu, že i jeho podřízení se nejednou stále více schylují k podobně trapným vtipům... Druhá série Kanclu se pohybuje ve stejném zavedeném stylu, jistý posun nastal možná u mě coby diváka, jelikož jsem vstupoval do známého prostoru, od začátku připraven na většinu atributů, na které jsem si ze začátku seriálu postupně přivykal, a přišel částečně na chuť i dvojici mladých pracovníků, mezi nimiž se mi Martin Freeman začal jevit díl od dílu jako celkem zajímavý, nenápadný komediální herec. Čekají nás příhody v sérii dalších 6ti dílů, které mimo závěrečný zvrat a pár dílčích nápadů (i s jednou návštěvou lokálu ve druhé epizodě nebo ujetými kostýmními nápady v dílu s charitou) neobohatí celý koncept Kanclu ničím výrazněji novým a překvapivým. Výhodou však je, že si většina epizod stále dokáže udržet úroveň předchozí série, co do atraktivity nezaostává a ono tenké balancování humoru na hraně záměrné předváděné trapnosti se daří Rickymu Gervaisovi a spol. udržet v civilním stylu v často vyvážené konstelaci, až jsem byl sám překvapen, nakolik jsem se zase nejednou poťouchle bavil. Celkově tedy nemám z druhé série nijak horší pocity (včetně poměru hodně zdařilých, vtipných a naopak méně záživných či již lehce přepálených scén) a tudíž uděluji opět stejné hodnocení. [75%] // Kvituji, že tvůrci skončili včas bez třetí série, s níž by už mohlo hrozit, že by mi Kancl navzdory všemu ojedinělému postupně zevšedněl a to by byla po nezapomenutelném zážitku z vybraných Brentových eskapád škoda. Na vánoční speciál ale určitě někdy rád mrknu, možná o Vánocích. :) (TOP díly druhé série pro mě: 2. Appraisals a 4. Motivation.) (05.07.2023)