Generace X

Velké zklamání. Ukázka slibovala poeticky ujetou podívanou, žánrově ne zcela ukotvenou indie jízdu se satirickými podtóny. Ujeté to opravdu je, bohužel všechny ty divnosti, které na vás film vychrlí, působí až nezdravě křečovitě a prvoplánově. Stejně tak prvoplánově působí i satirická linka, která se snaží kritizovat americký styl života prostřednictvím podivných figurek žijících své mrtvolné životy v malém satelitním městečku. V porovnání s takovou satirickou klasikou, jakou je maloměstské peklo v Americké kráse, působí Chumscrubber jako do prázdna žvatlající podvyživenec. Poetika se až na pár montáží podkreslenými pop-rockem vytratila a mně chvílemi dokonce přišlo, že sleduji spíše nějakou televizní inscenaci. Největší ránu mi ale Chumscrubber zasadil v úplném závěru, kdy jsem čekal nějakou pointu, která by všemu, co předcházelo, dala nějaký smysl. Nepřišlo nic, jen jakási "pseudosymbolika", která se snaží povýšit film na něco víc, ale ve skutečnosti z něho dělá jen lacinou a průhlednou báchorku bez smyslu. Přesto všechno ale dám filmu aspoň ty dvě hvězdičky za lahůdkové obsazení (jen škoda že toho není moc co hrát...), chvílemi zajímavou atmosféru, která připomíná jakousi pokřivenou verzi teenage seriálů a těch pár podivností, které mě dokázaly celkem i pobavit. 40% (12.10.2008)

Jamie Bell, William Fichtner, Jason Isaacs, Carrie-Anne Moss.....Hned na úvod je zřejmé, že se režisérovi podařilo pro film získat skvělé herce, díky kterým zejména jsem si film pustil a přesně podle očekávání jsem si každý jejich výstup moc užil! Černá komedie plná do extrémů vystupňovaných charakterů, lhostejných rodičů a poflakujících se zdrogovaných teenagerů vám hezky připomene neduhy naší doby. Rozhodně stojí za pozornost! (02.07.2008)

Don't Worry, Be Happy, hlavně se o mě nestarej - tak nějak by se dalo charakterizovat to, kam film nakonec doputuje. Jde vůbec ale o nějaký posun? Spíš jen logické vyústění toho, kde jsme začali - to jest v samém opaku české vesnice, kde každý se stará o každého - místo jednoho extrému, zde máme extrém druhý? Nikdo se nezajímá o nikoho. Ať už se jedná o super emancipovanou ženu, která si ani nevšimne několikadenní nepřítomnosti svého syna nebo dokonce případ, který vyrostl v tomto nezájmu. Mladý kluk, který ani nepředpokládal, že by někoho zajímali jeho problémy, dokonce ani myšlenky na smrt, možná ani jeho nejlepšího kamaráda, jedinou světlou výjimku v tom všem, a tak se prostě zabil bez jakéhokoli oznámení nebo výstrahy. Nebo kolik jich mohlo být, aniž by si jich někdo všimnul? Naprosto absurdní situace, možná si řeknete, že musí jít o čirou fikci, ale ruku na srdce: nevidíme tohle všechno každičký den kolem sebe? A o co mrazivější film je, když příběh sepsaný s notnou dávkou černého humoru a cynického realismu realizují herci, kteří ještě na filmovém plátně budou mít co říct. (27.12.2009)

Zápletka je zdánlivě prostá. V americkém sanatoriu pro duševně choré, jenž je novátorsky umístěné do přirozeného prostředí maloměsta o půdorysu učenlivého mořského savce, se hlavní pan magistr rozdávající medikamenty k potlačení mentálních poruch znenadání rozhodne pro provaz. Mladí pacienti začnou trpět abstinenčními příznaky, starší generaci už není pomoci dávno. V rámci úsporných opatření se navrhuji vrátit k polstrovaným celám.. Satirický přelet nad delfíním hnízdem, kde jsou negativní důsledky současného konzumního životního stylu (egoismus, liberální výchova, pokrytecký zájem o druhé) úmyslně vyhnány do extrému a to prostřednictvím zcela neadekvátních reakcí na okolní dění. Fajn. Jenže člověk celou dobu čeká, co se z toho vyvine, jaké převratné poselství, či překvapivý závěr mu bude nabídnut a ono krom skvěle hrajícího J.Bella nepřijde nic. Pokud si chtěl tento mix Americké krásy, Donnieho bacha na letecké motory Darka, Zoufalých manželek a Skandálu v katolické škole posvítit na svět mezilidské komunikace postupně pohlcovaný nicotou, měl si zvolit originálnější cestu a hlavně silnější nosný příběh. A teď mě omluvte, odcházím s dětmi do delfinária. Dostal jsem totiž volňásky na Fiennese skákavého a jen blázen by si nechal ujít tleskání ploutvemi a skoky skrz obruč odměnou za tři sledě v podání tohoto renomované britského performera.. (03.08.2011)

Skutočne žánrovo veľmi ťažko zaraditeľné. Čím to nazvať? Najviac mi sedí "Psychologicko-satirická dráma s prvkami ľahkej absurdity". Práve spomínaná absurdita je vlastne ťažiskom celého filmu, avšak zatiaľ čo zo začiatku to môže pôsobiť rušivým dojmom, postupne si na zvláštne/šialené/mrazivé/znepokojujúce správanie postáv zvyknete a ponoríte sa do ich osudov, ktoré možno postrádajú väčšiu hĺbku, ale je ich toľko, že by film musel trvať prinajmenšom 3 hodiny. Dostali ma všetky "rodičovské" herecké výkony, najmä excelentné dámy Allison Janney a Glenn Close, za zmienku stojí aj fešák Ralph Fiennes (prednedávnom som videla finále Harryho Pottera a ktože by to bol povedal že z Voldemorta sa nám vykľuje takýto neškodný delfín s bezbranným úsmevom? ). Jammie Bell svoje kvality len potvrdil a Hornerova hudba do filmu pasovala ako riť na šerbeľ, celkovo pochmúrny soundtrack a Placebo na úvod je zvládnutý. U mňa to na 100% nie je, ale jednoznačne stojí za povšimnutie a prípadnú diskusiu o tom, do akej miery sa tu dajú hľadať skutočné paralely s vývojom konzumnej a individualistickej spoločnosti a sociálnej letargie. (07.08.2011)