Desirée

Nikdy som nechápal Napoleonov spločenský status ako hrdinu, rovnako ani ten Alexandrov. Oni od Hitlera nemali vôbec ďaleko a som rád že som videl film, ukazujúci ho ako fanatického masového vraha. Všetko však v zromantizovanom prevedení. To nevadí, chýbali mi však vo filme o Napoleonovi bojové a masové scény. Ani to však výraznejšie nevadí, problémom je skôr ich tragická láska. Prečo dlhé roky miluje takéhoto muža inteligentná Desirée, keď má doma milujúceho manžela, ktorý to má v hlave oveľa viac zrovnané? Ani to nakoniec až tak neprekážalo, takže bola na spadnutie aj štvrtá hviezda. (18.10.2014)

Povedený romantický film, který Napoleonovu kariéru shrnuje zase z jiného pohledu. Ovšem nejde tu jen o Bonaparta, Jean Simmons jako malá prodavačka, jako manželka maršála Francie, jako královna švédská a především jako osudová císařova žena provází snímkem, a především ona může za velmi vyrovnané kvality celého díla. Marlon Brando v roli pyšného a silně arogantního Bonaparta neměl příliš prostoru na to, aby se svou postavou čaroval jako obvykle, ale to jeho výkonu na kvalitě neubírá. Pochválit je třeba i krásné kostýmy a výpravu celkově. Také Marsellaisa jako ústřední hudební téma funguje výborně. (05.06.2006)

Kniha je mnohem lepší. Román Annemarie Selinko není harlekýnem v historických kulisách, ale obraz Napoleona a jeho doby „viděný stále trochu udivenýma očima jeho bývalé snoubenky“ (alespoň tak nějak to stálo na přebalu). Filmová verze je pochopitelně i bohužel hodně zjednodušená a totéž platí i o Désirée. Jean Simmons mi připomínala Vivien Leigh v roli Scarlett, její postava se ale projevuje jako královna všech naivek, Michael Rennie je v roli maršála Bernadotta poněkud prkenný – uvažte ale, jak tuhé se tehdy nosily límečky. :) Těm, kdo neznají předlohu, bude děj nejspíš připadat příliš překotný, a historiky trefí šlak z absence bitev, ale Napoleon Brando je špičkový a naprosto souhlasím s Faidrou – kdo ví, jak by to v Evropě vypadalo, kdyby takhle vypadal jeho předobraz. (20.10.2014)

Kostýmový slaďák o fašistickom generálovi a fašistickej pipke, ktorá "tak nejak" preplávala temným obdobím Európy, ktoré dnes vďaka času, ktorý údajne všetko vylieči, nazývame hrdinským.To aby sme sa začali tešiť na občana Hitlera a občianku Braunovú (alebo koho). Nič sa nedá robiť, je vopred zrejmé, čo divák môže čakať od historickej romantickej životopisnej drámy nakrútenej v Hollywoode v 50-tych rokoch, preto viac úžitku narobím, ak zaujmem postoj skôr k samotnej koncepcii filmu (mimochodom Marlon Brando svojou mierne zavalitou postavou útleho Napoleona nepripomína). Dokážem si však predstaviť, ako vysoko bol tento majsterštyk hodnotený v období, kedy sa premietal v tých nádherne šialených filmových palácoch z 20-tych rokov v arabskom, egyptskom či aztéckom štýle, drahších ako európske operné domy. To ma vedie k užitočnému zamysleniu, nakoľko vlastne mimofilmové aspekty filmovej percepcie dokážu ovplyvniť posudzovanie filmovej kvality. PS: Ale ten empírový dizajn je fakt super, v Chateau Malmaison som raz strávil celé popoludnie a dosvedčujem, že jeho filmová podoba je pomerne úbohá. (14.02.2015)

Dívčí příběh z napoleonských dob, který nejde do podřepu před historickými situacemi ani osobnostmi a se scénáristickou jistotou s lehkostí proplouvá vyprávěním, sice pevně ukotveným v romantickém žánru, ale současně plným rozmanitých zpestření, která provázejí osobnostní zrání postav. Nádherná ústřední trojice. "Neopouštějte ho, Desirée. Až ztratí moc, bude někoho potřebovat." (18.10.2014)