Nový svět

Nádhera. Malickův poslední film oplývá tak působivou poetickou silou, že jsem mu schopen odpustit i místama zkratkovité vyprávění, kdy je divák nucen si hodně domýšlet. Zatímco v ´Tenké červené linii´ mi promluvy hlavních postav k sobě samým někdy doslova vadily, zde mi, za asistence čarukrásných poetických záběrů přírody a lidí v ní, seděly jak prdel na nočníku a perfektně dotvářely plynutí příběhu. Malick rozdíly mezi anglickými přistěhovalci a indiány jen tak naťukává, nehraje si s historickými fakty, pouze vypráví příběh lásky, její síly, která je tu výrazně hmatatelná i bez použití sexuálních scén, pouze skrze vzájemného se dotýkání a střídmých polibků. Hornerova hudba, ruku v ruce s motivy od Mozarta a Wagnera, dokáže svou působivostí vyvolat husinu po zádech a herecky tu exceluje půvabná představitelka princezny Pocahontas, se svým drtivě okouzlujícím úsměvem. Tenhle film nepatří na monitory počítačů. Tenhle film PATŘÍ do kin, velevážení manažeři Warner Brothers!!! Jeden z nejlepších filmů roku 2005. (10.04.2006)

No já nevim, na jednu stranu krásnej dobrodružně romantickej film s pěknejma exteriérama, ale na stranu druhou musim říct, že me to celkem nudilo. Ono ještě tak ta první hodinka byla dobrá, Colin Farrell se seznamuje s Q'Orianka Kilcher příběh chvilkama působí fakt jako nefalšovaná dramatická love story, jenže pak se příběh začně komplikovat překombinovávat, na žádný pořádný příběhový linii už film nestojí a tak nějak jen uběhne do konce a někdy celkem značně nudí, krom toho v druhý půlce prakticky žádná bitva a konec hodně rozpačitej. (12.02.2008)

Krásnej film o síle pravý lásky, o míjení se v čase, o tom, jak osud a nástrahy reality můžou se životem nakonec naložit úplně jinak. V kulisách panenský přírody a s přihlédnutím ke kontrastu civilizací, velmi působivá emotivní kresba. Je zajímavý, že Malick vlastně důsledně pracuje s pudy a tělesnem, přitom si vždy zachová dekorum a oko, jazyk, mozek i srdce poety. (21.03.2015)

Krásná lyrická love story, ve které nejde ani tak o historické reálie jako spíš o city a emoce. Vyzdvihnout musím i excelentní výkon Q'Orianky Kilcher, která leckdy zastiňuje i své zkušenější kolegy. Malick natočil "jiný" historický film než na jaké jsme zvyklí. Jiný ovšem neznamená špatný, právě naopak. (19.09.2007)

Legenda o Pocantohas v demýtizovanom podaní (okrem iného tiež v tom, že zobrazuje aj jej neskorší život, ktorý značne narúša romantickosť oklieštenej legendy). Malick v svojom typicky meditatívnom, hypnoticky pomalom plynutí obrazov s uvoľnenou kostrou príbehu a úmyselnými informačnými medzerami (strih viackrát dôležité okamihy preskakuje a necháva ich vykreslenie čisto iba na divákovu predstavivosť) na kontraste dvoch kultúr vykresľuje svoj záujem o rozštep medzi Matkou Prírodou - jej krehkosťou, nevinnosťou a čistotou v protiklade s deštrukčnými sklonmi príslušníkov "civilizovaného" sveta. Úchvatná kamera s dlhými zábermi na panenskú krajinu a jej dietkami, podkreslená krásnou hudbou (Horner do soundtracku zakomponoval aj Wagnerov "Das Rheingold") výtvara magicky príťažlivú lyrickú symfóniu pomaly sa vpíjajúcu do divákovej mysle, aby s hlasným príchodom Angličanov bolo narušenie harmónie o to evidentnejšie. Podprahové voiceovery hlavných postáv citlivo vystihujú najdôležitejšie prvky režisérovej cesty tak k oživeniu legendy, ako zároveň aj z dnešného pohľadu žiaľ iba ideálom vývoja kultúry, ktorá by dokázala mierumilovne koexistovať so svojím okolím (a aj sama so sebou). (26.01.2006)